Martin Šonka připravuje svůj letoun Extro 300 SR.

Martin Šonka připravuje svůj letoun Extro 300 SR. | foto: (c) Milan Formanek/Red Bull Content Pool

Air Race v Hradci? Zkusím to navrhnout, říká akrobatický pilot Šonka

  • 1
Rodák ze Dvora Králové Martin Šonka už zase po celém světě předvádí, co dokáže s akrobatickým letounem. Letos se po třech letech vrátil do prestižního seriálu Red Bull Air Race.

Co jste dělal, když série Red Bull Air Race vyhlásila pauzu?
Zbylo mi staré letadlo, do něhož jsem investoval spoustu peněz. Měl jsem závodní speciální, jen těžko prodejný. Situace byla trochu složitá. Vrátil jsem se k práci u armády, kde jsem měl předtím půlroční neplacené volno, ale věděl jsem, že tam půjdu znovu.

Jak jste se těšil na nový začátek Air Race?
Je to úžasné a jsem rád, že je tahle show zpátky. Vždyť létání mezi pilony je obrovský zážitek nejen pro diváky, ale také pro nás závodníky.

Jak se cítíte, když prostoupáte nahoru či pak hlavou dolů sledujete moře pod sebou?
Nemáte čas kochat se, ale jen se soustředíte na trať. Přemýšlíte, kde máte začít točit a podobně. Na vášně nemáte čas.

Táta Josef vás k tomu vedl už jako malého, když jste bydleli ve Dvoře Králové. Dával vám už tehdy jako hračky letadla?
A pořád tam bydlí. Často za ním jezdím, když teď žiju v Pardubicích. Už si nevzpomenu, jestli jsem měl jako první hračku malý model letadla, ale později jsem jich dostal požehnaně. Když jsme bývali s bráchou malí, vodil nás na letiště, i když táta sám nikdy nelítal. Ale je to velký fanoušek. Tam se to ve mně zlomilo, letadla se mi zalíbila, až jsem došel k létání.

Fandí vám táta i při závodech?
Obrovsky a moc mě podporuje. Když jsme se chystali na první závod do Abú Dhabí, vzal jsem ho s sebou, hodně povzbuzoval.

Martin Šonka

  • 26. března 1978 se narodil ve Dvoře Králové. Ve dvou letech se s celou rodinou přestěhoval do Tábora. Otec Josef Šonka ho přivedl k létání.
  • Vystudoval vojenskou akademii v Brně v oboru pilot bojového letounu.
  • Byl velitelem letky Vzdušných vojenských sil Armády ČR.
  • Je jediným českým pilotem v prestižní akrobatické letecké skupině Red Bull Air Race, která se vrátila po třech letech odmlky.
  • Poslední tři roky se kromě práce u armády věnuje sportovní akrobacii. Zúčastnil se mistrovství světa (2. a 3. místo) i Evropy, stal se vítězem Danubia Cupu.
  • Spolupracoval také se skupinou leteckých akrobatů Flying Bulls z Jaroměře.
  • Žije v Pardubicích.

Trávil jste v kraji čas i v mezidobí, než se Air Race vrátila na výsluní?
Procestoval jsem díky práci v armádě celou republiku, ale hlavně zakotvil v Čáslavi. A potom jsem začal také spolupracovat s akrobatickými letci z jaroměřské formace Flying Bulls. Trénoval jsem tam s nimi, ale převážně jsem se připravoval na reprezentační základně akrobatů v Moravské Třebové.

Čas jste trávil s akrobaty s Jaroměře, nebo jste si šel také oddychově zalétat s kluzákem?
Rád létám i s kluzákem, ale moje domovské letiště je v Táboře. Tam s ním létám. I když přiznávám, že to je trochu nestandardní. Pilot série Air Race je profesionál a měl by létat pořád, celý týden a nejen o víkendech. Já mohl jen o těch víkendech, protože jsem v týdnu dělal v armádě. Co se týče létání s Jaroměřáky - létali jsme společně pod hlavičkou Red Bullu. Spojili nás, ale potom se rozhodlo, že bude lepší, když každý budeme vystupovat zvlášť. Teď máme společného manažera, známe se, objeli jsme spolu spoustu leteckých dnů.

Představil jste se i na hradeckém letišti v rámci CIAF. Využíval jste i toto zázemí?
Jsem úzce spjatý s hradeckým letištěm, protože tady mám spoustu kamarádů. Kdysi dávno jsem tu začínal svůj první vojenský výcvik. Spolupracujeme tam také se synem bývalého mistra světa pana Tučka. Takže jsem tam občas trénoval a jezdím tam na letecké dny. Několikrát jsme v areálu natáčeli i různá videa, která se týkala i padáků.

Připravoval jste se tady i na Air Race, nebo jste využíval spíš letiště v Moravské Třebové?
Na Air Race se moc připravovat nedá, protože jsem staré letadlo prodal a nově vyrobené jsem dostal až týden přes přesunem do Abú Dhabí. Jinak je nutné říct, že klasický trénink mezi pylony je možný jen, když ho uspořádají přímo organizátoři. Sami mezi pylony si létat nemůžete. Trénovat můžete spíš jen akrobacii a nebo potřebné manévry - začátky ze všech možných ploch. A abyste neztrácel čas, musíte letadlo přivést na maximální možný bod náběhu, to vyžaduje veliký cvik a umění.

Do Česka se dostat závody Air Race zatím nepodařilo. Našel by se na to v zemi ideální prostor?
Máme spoustu zajímavých míst nad zemí i nad vodou. Budu jen rád, když se podaří u nás uspořádat závody, i když k tomu vede spousta povolení, hodně papírování. Ale nejdřív vedení seriálu musí projevit vůli mít tady show. Uvidíme, co se stane v budoucnu.

Jako člověk z východních Čech byste si uměl představit, že by se takový závod mohl konat na sečské přehradě?
A proč ne. Klidně. Vždyť my na rozdíl od formule 1 nepotřebujeme okruh za miliardy. Trať si dokážeme postavit kdekoliv, ať je to kus země, nebo řeka. Kalendář se může měnit a na Seči by se to klidně mohlo dělat. Jde jen o to vyřešit otázku umístění zázemí pro spoustu lidí. Také je důležité, aby natočený materiál měl nějaké atraktivní pozadí, které také při výběru lokací asi hraje důležitou roli.

A když už jsme se bavili o hradeckém letišti, tam by to také šlo?
To bych si uměl představit. Tamní letiště je obrovským prostorem, kam se takový závod určitě vmáčkne. Kdyby se létalo v Hradci Králové, bylo by to super. Jenže já o tom nerozhoduju. Můžu to zkusit organizátorovi závodu nadhodit a uvidíme, jak takový nápad následně přijme.

Na co se těšíte v zahraničí nejvíc?
Letos poletíme v Dallasu nad závodištěm s klopenými zatáčkami pro speciálně upravené vozy série Nascar. Na tribunách budou lidé a my poletíme mezi nimi. U nás by se něco podobného dalo uspořádat v Brně nebo Mostě, na okruzích. Stav je ale zatím takový, že organizátoři vybírají místa, která si lidé po celém světě hned vybaví.