Gólman Královských lvů Filip Luňák v zápase Hradce Králové s HC Benátky nad Jizerou (29.12.2012) v Hradci. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Gólman Luňák své masky piplá. Po kariéře je chce zkrášlovat dál

  • 0
Čínské znaky pro rodinu, zdraví a štěstí nosí hradecký hokejový gólman Filip Luňák už tři sezony na své masce. Věří, že mu pomáhají. Zdobení masek ho láká od dětství a až skončí kariéru, dokonce se mu chce věnovat.

Gólman Královských lvů v prosinci soutěžil v projektu MF DNES o nejpovedenější obrazec přilby mezi extraligovými a prvoligovými gólmany. A zatímco pro jiné gólmany působí maska jen jako výzdoba, pro Luňáka získaly v uplynulých letech mnohem hlubší smysl.

Brankář, jemuž bude zanedlouho třiatřicet let, našel v nejviditelnější gólmanské části výstroje takové zalíbení, že se po uplynutí hráčské kariéry chce věnovat právě výrobě masek. Sám s nimi má bohaté zkušenosti. Tu poslední věnoval hlavně svým nejbližším.

Představte prosím svou současnou masku vašima očima.
Nahoře jsou čínské znaky, které zobrazují zdraví, štěstí a rodinu. Vpravo po straně jsou iniciály manželky Kateřiny a dětí Filipa a Nikolky. Jsou znázorněné ve tvaru slunce, aby bylo jasné, že právě oni mi dodávají energii. Vlevo je znak města a slavný lev držící písmeno G. Na bradě mám klasicky přezdívku. Zezadu mám slunce v hradeckých barvách se jmény rodiny. 

Vidím, že zezadu máte ještě jeden čínský znak. Co znamená?
To je zdraví. Ten znak vepředu se totiž oprýskal od ran kotoučem a vymizel. Nedlouho potom, co zmizel úplně, mě to zradilo a na dlouho jsem se zranil. Takže jsem si ho potom nechal udělat ještě zezadu.

Filip Luňák

Hokejový gólman se narodil 27. ledna 1980 v Hradci Králové a je odchovancem tamního klubu. Po přechodu z juniorů do dospělého hokeje prošel druholigovými týmy v Lounech a Pelhřimově. Od podzimu 2003 se stal pevnou součástí a jedničkou týmu Horácké Slavie Třebíč. Tady strávil následujících pět sezon, aby posléze dostal šanci ve svém mateřském klubu.

Od roku 2008 se poprvé výrazněji prosazoval v hradeckém dresu a stal se prvním brankářem mužstva. Třikrát po sobě pomohl mužstvu do play-off. Vloni si však vážně poranil koleno a na třičtvrtě roku byl mimo hru. V letošní sezoně se vrátil v dobré formě, i když už má pozici ztíženou po příchodu Jakuba Čecha.

Volné chvíle rád tráví s rodinou. Je ženatý, má dvě děti, rád maluje.

Vaše přilba dostává od puků docela zabrat.
S mou výškou je docela problém chytat střely nahoru jinam než do hlavy (smích). Jednou mě taky spoluhráč trefil pukem přesně doprostřed košíku, ten se mi zarazil o nos a zlomil mi ho. Už jsem si na to zvykl. Příští rok však plánuju tuhle masku vyměnit za novou, takže určitě přijdu s nějakým atraktivním návrhem. Už ho mám nakreslený.

Máte pod maskou strach z tvrdých ran?
Nepatřím zrovna k brankářům, kteří by se báli. Znám však dost gólmanů, co se bojí a mají s tím hodně velké problémy.

Vraťme se ještě k vašemu současnému motivu masky. Vyjadřuje soudržnost?
Je to tak. Vždyť zdraví, štěstí a rodinu člověk potřebuje ze všeho nejvíc. Rodina mě obrovsky držela nad vodou, když jsem si prošel tím těžkým zraněním. Nebýt jich, nevím, co bych dělal. A nedokážu si představit, že někdo v takových chvílích existuje bez rodiny. Musí to být daleko těžší, když někdo přijde domů a nikdo tam na něj nečeká. Mám doma úžasné zázemí a jsem moc vděčný za to, že ho mám.

Prý se podílíte na výrobě masek.
Výzdobu a motiv masky si už dlouho navrhuju sám. Po konci kariéry bych v tom chtěl pokračovat, protože se z designování masek stal můj koníček. Tahle poslední maska je moje čtvrtá navržená.

Která z těch minulých je vaše nejoblíbenější?
Ta, s níž jsem chytával ještě v Třebíči. Na jedné straně byl tučňák vycházející z iglů, na té druhé uježděný led. Vypadala opravdu dobře. Už ji nemám, ale doma mám ještě její fotky na památku. Měl jsem tam i znak Horácké Slavie Třebíč. Bylo dost obtížné najít myšlenku, kterou by se celý koncept zkompletoval, měl totiž dost zvláštní barvy.

Není příliš obvyklé, že si sám gólman navrhne motiv, který chce mít na masce, a pak se na něm ještě podílí v dílně. Kde se to vzalo?
Odmalička rád a hezky maluju a tuhle dovednost po mně zdědila i dcerka Nikol. Bylo mi třináct, když se k nám dostávaly první masky. Kluci okolo mě mívali jednobarevné, nebo je polepovali samolepkami, zatímco já už jsem je přes šablony nastříkával sprejem. Třeba i graffiti. Nakonec jsem udělal masky i kamarádům Petru Svobodovi a Rudovi Bahníkovi. Jenže to ještě pořád nebyl žádný airbrush, tedy designování a lakování masek. A tak jsem je začal sám zvelebovat. Kamarádům jsem už navrhl patnáct masek. To byl ještě design gólmanských přileb úplně v plenkách.

Budete v navrhování pokračovat?
V době zranění jsem si udělal kurz airbrushingu. Dělal jsem ho u kamaráda Petra Pokorného, zhotovil mi koneckonců mou poslední masku. Teď jsem držitel licence, takže si brzy hodlám koupit celou sadu zařízení a rád bych je vyráběl sám. Za rok jich určitě pár stihnu.

Tu příští už si vyrobíte sám?
Přál bych si to. Proto také nespěchám s výrobou té nastávající.