Mořeplavec Petr Ondráček na své plachetnici Singa.

Mořeplavec Petr Ondráček na své plachetnici Singa. | foto: Archiv P. Ondráčka

Popluju už jen po hospodách, slíbil mořeplavec. Na rekord nedosáhl

  • 2
Měsíc poté, co kvůli poničené lodi musel Petr Ondráček vzdát svůj pokus o světový rekord v plavbě po mořích, přijel mezi své kamarády do obce s velmi příznačným jménem: Mokré. Na své plachetnici strávil ve vlnách osm měsíců.

Nevadilo ani úmorné vedro, ani štípající hmyz a už vůbec ne více než půlhodinové zpoždění. Mnozí obyvatelé a chataři v Mokrém na Rychnovsku přišli v sobotu přivítat svého souseda a známého, mořeplavce Petra Ondráčka.

Dobrodruh má v Mokrém chalupu a právě tady se s kamarády před rokem na Den dětí loučil, když vyrážel překonat na své malé lodi rekord v plavbě kolem světa bez použití motoru.

Mořeplavec Petr Ondráček musel poničenou plachetnici nechat na Novém Zélandu.

Přestože má jako zkušený mořský vlk za sebou tisíce hodin na vlnách, v březnu musel před přírodou kapitulovat: bouře mu u Nového Zélandu zle poničila jeho plachetnici Singu. Cestu musel na druhé straně zeměkoule 29. května předčasně ukončit.

Všechny čtyři autopiloty mu zničily bouře

Už nebyl daleko od cíle. A jeho odvahu vyrazit sám na dlouhé měsíce ocenil i známý český mořeplavec Richard Konkolski.

"Neptun a ostatní mořské i nemořské potvory ti dokázali důkladně zkomplikovat a ztížit plavbu. Ty jsi však vydržel a vydal ze sebe vše, co bylo v tvých silách. Škoda, že ti to nevyšlo i kolem Hornova mysu. Přejeme rychlé zotavení a šťastný návrat domů," napsal Ondráčkovi.

Mořeplavec Petr Ondráček s manželkou v Mokrém.

V Mokrém, kde má rodák z Jaroměře chalupu, mu na uvítanou napekli hromadu koláčů a nechali vyrobit obrázky s motivem Ondráčkovy lodi Singa. Ta si v současné době líže rány v novozélandském přístavu poblíž mysu South-West Cape.

Mořeplavec vyprávěl třeba o tom, že asi dvacet procent plavby zažíval bouře všeho druhu. Rozmary přírody mu ničily autopiloty, až pak zjistil, že měly ložiska z Číny. Kvůli rozervaným plachtám si přivezl rozbodané prsty. Deset metrů trhlin totiž na vlnách sešíval šídlem.

Když bouře vyřadila všechny čtyři autopiloty, sestavil si Ondráček vlastního mechanického, kterého nazval Burlak. A nikdy nezapomněl na základní pravidlo: připoutat se.

"Když člověk pluje sám, kdykoliv při cestě na neklidném moři se mu může stát, že zakopne nebo to s ním smýkne a je ve vodě. Pak už se do lodi nemusí vrátit. Proto jsem byl vždy k lodi připoutaný a většinou jsem na sobě měl i plovací vestu," vyprávěl Ondráček.

Proč na moři nevařit nudle

Mořeplavec ocenil, že si na loď vzal bedny s pivem. "Bez něj to nejde. Jednak jsou v něm všechny živiny, a také vás povzbudí," vyprávěl Ondráček.

"Když byl těžký den, dal jsem si i dvě tři piva. Pak ale došlo stejně jako jiný alkohol, třeba gin. Ten jsem si šetřil, nakonec jsem ho jen lízal," usmál se Ondráček a dodal, že po celou dobu mu vydržel trvanlivý chleba, kterým ho zásobila rodina Koubkova.

Obyvatele Mokrého pobavil historkou o tom, jak je důležité mít na lodi nemastnou stravu: "Když to zahoupalo, měl jsem jídlo na zemi nebo mezi přístroji. Před poslední bouří jsem si dělal nudlovou polévku. I když jsem uklízel, nudle jsem ještě pár dnů nacházel všude."

Horší však bylo, když mu bouře při posledním rozhodujícím úderu u Nového Zélandu vyrvala z lodi chemický záchod a jeho obsah skončil v kajutě.

"Tenkrát jsem si říkal, že člověk by nikdy neměl nic odkládat na později. Já už si totiž dva dny předtím říkal, že ten záchod musím vynést," bavil mořeplavec přátele.

Samota není žádný problém

Ondráček nakonec dojel zdráv, ač mu při cestě dul do plachet vítr o síle dvou set kilometrů v hodině a čelil desetimetrovým vlnám. Když přišla řeč na to, jak těžké je být osm měsíců na lodi sám uprostřed moří, jeho odpověď některé krajany překvapila.

"Mně to nedělá problém. Navíc když plujete sám, musíte všechno taky sám dělat. Pořád něco děláte a nějaké deprese či halucinace, jak někteří osamělé plavby líčí, prostě nemáte. Navíc jsem introvert a určitě bych vydržel plout sám dalších osm měsíců," tvrdí.

Přesto však byl moc rád, že je po roce opět s přáteli v Mokrém. A také přiznal, že bez neustálého spojení s manželkou Jaruš, která ho na cestě velmi podporovala, by asi nedoplul. "To ona mi deset měsíců v tomto šíleném podniku stále dodávala síly. Je to můj anděl strážný."

Mořeplavec také své ženě před všemi slíbil, že loď prodá a na žádnou podobnou dobrodružnou plavbu se už nevydá. "Budu podnikat takové ty plavby od hospody k hospodě," dodává Ondráček a jeho žena mu slíbila, že popluje s ním: "Už nechci, aby plul sám. Nevylučuji ale, že když bude chtít na plavbu s kamarády, že bych názor nezměnila."