Povodně v Hostinném způsobily v roce 2013 mnohamilionové škody. Právě před třemi lety ukázal Východní potok svou sílu, i když zplundroval jen chovatelskou kolonii po obou březích (o povodních jsme psali zde). Za mimořádných okolností by však rozvodněná říčka mohla zaplavit vlakové nádraží, výrobní areály i rodinné domy.
Tehdejší vedení radnice přišlo s nápady, jak nedostavěnou nádrž využít. Jednou variantou byla stavba suchého polderu, druhou vytvoření hektarové přírodní nádrže. Radnice podnikla první přípravné kroky a nechala posoudit, která varianta bude vhodnější.
„Dlouho panovaly obavy, zda tam bude dostatek vody pro vytvoření nádrže. Povodně v roce 2013 a výpočty, které jsme nechali udělat, ukázaly, že je to reálné. Předpokládali jsme, že to budeme s využitím dotačních peněz realizovat v novém volebním období,“ říká bývalý starosta Hostinného Karel Klíma.
Plány zůstaly jen na papíře. Po komunálních volbách v roce 2014 došlo ke kompletní výměně ve vedení radnice a nové zastupitelstvo si stanovilo jiné priority. Podle místostarosty Petra Kesnera navíc není údolí podél Východního potoka k vybudování nádrže příliš vhodné. Problémem je podloží na březích.
Není to aktuální
„Na jedné straně je opuka, na druhé u garáží zavážka, která zůstala po bývalé skládce. Musela by se v těchto místech vybudovat nepropustná zeď, aby voda neprosakovala. A to by bylo velice nákladné,“ vysvětluje místostarosta.
Dál po proudu, nad bývalou slévárnou, je zarostlý rybník, který by po vyčištění mohl sloužit jako retenční nádrž. „V současnosti to není aktuální. Máme rozpracovaných několik investičních projektů, na které se chceme zaměřit,“ upozorňuje Petr Kesner.
Několikahektarovou nádrž rozestavěl na konci 60. let někdejší starosta Jaroslav Mazáček nedaleko městské části Podháj. Dodnes tu stojí torzo hráze i vpusť.
Pavel Baculák žije na Podháji celý život a je jedním z posledních usedlíků, kteří stavbu pamatují. Na budování vodního díla se chodil jako čtrnáctiletý kluk dívat. „Je to původní louka. Vybagrovali tehdy celé koryto řeky, terénní úpravy na březích dělal buldozer,“ vzpomíná na konec 60. let.
Stavbaři vybudovali betonovou vpusť a podzemní potrubí, kterým potok vede několik desítek metrů. Na povrch se voda dostává až za silnicí, pokračuje dál a vlévá se do Labe. Nedokončili pouze hráz, která měla být oproti dnešnímu stavu o dva metry výš.
Ve Východním potoce je běžně vody sotva po kotníky. Přesto by mohl být dobrou zásobárnou užitkové vody. „Nepamatuji si, že by někdy vyschl. Nemáme tu spodní vody. Sice naprší, ale voda není. V krajině se neudrží. Nádrž by mohla sloužit také hasičům při požárech,“ upozorňuje Pavel Baculák.
Problém s nedostatkem vody
V Hostinném je odnepaměti problém s nedostatkem vody. V minulosti se pitná voda brala ze studní, dnes jižní část města napájí pramen z nedalekého Debrného, severozápadní část zásobuje pramen z 15 kilometrů vzdáleného Lánova. Ještě větší nouzi o vodu začalo Hostinné pociťovat v 19. století, kdy se rozvíjel průmysl.
V 60. letech se proto objevily plány na vybudování obří přehrady Velké Debrné, která se měla stát zásobárnou vody pro celý region. Za oběť jí mělo padnout 12 obcí včetně podkrkonošského města. Ze záměru nakonec sešlo, stejně se nikdy nerealizovala ani menší nádrž Vestřev.
Pro Hostinné to mělo neblahé důsledky, veškeré investice do obecního majetku na několik let stopla stavební uzávěra. Město citelně zchátralo. Když obavy ze stavby přehrad opadly, přišel tehdejší starosta Jaroslav Mazáček s vlastním plánem, jak pro obyvatele zajistit zásobu pitné vody a zároveň zmírnit následky povodní.
Na Východním potoce, jenž se po přívalových deštích už tehdy rozléval, začal v roce 1967 budovat umělou nádrž. Při stavbě však zjistili, že zdejší voda není dostatečně kvalitní. Starosta chtěl pokračovat, měla vzniknout alespoň protipovodňová retenční nádrž.
Svůj plán ambiciózní starosta nestačil dokončit, v roce 1970 ve funkci skončil. Tím hlavním důvodem nejspíš bylo, že Hostinné mělo po letech chátrání úplně jiné priority.
„Jaroslav Mazáček měl spoustu vizí, nerealizovala se ani polovina z nich. Myslím si, že na to nebyly peníze. V té době se muselo investovat do rekonstrukce historického centra, škol a bytů, které byly kvůli stavební uzávěře ve velmi špatném stavu,“ vysvětluje hostinský historik a kronikář Tomáš Anděl.
