Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Masové hroby Němců z konce války u Ostroměře jsou, tvrdí pamětníci

  9:58aktualizováno  9:58
Podle pamětníků jsou poblíž Ostroměře na Jičínsku masové hroby, v nichž leží ostatky desítek lidí z konce druhé světové války. Policejní vyšetřování však nepotvrdilo, že by se povstalci v květnu 1945 dopustili na ustupujících Němcích zločinů. MF DNES získala nová svědectví, která však mluví o opaku.

Radarový vlak, který stál na ostroměřském nádraží, obsazený odbojáři v květnu 1945. | foto: archiv

I když se válka Ostroměře ani Holovous na Jičínsku nijak zásadně nedotkla, o to prudší odpor se zvedl proti ustupujícím okupantům i německým civilistům. Wehrmacht se dostával do konfliktů s partyzány - uprchlými sovětskými vojáky z transportů smrti a s ozbrojenými vesničany. Mnoho německých vojáků zahynulo, o tom už po 70 letech není pochyb, ale názory se stále různí, jestli v masových hrobech převažují oběti vražd nebo oběti bojů.

Přestřelky s ustupujícími Němci vedly hlavně sovětští partyzáni kolem Piotra Sosulina.

„Mělo jít o skupiny či skupinu vedenou bývalým kapitánem Rudé armády, uprchlicí z nucených prací Helenou Akinzali a příslušníkem československého hnutí, údajně slovenské národnosti, Rudolfem Fartákem. Detaily týkající se konkrétních osob se však zjistit nepodařilo. Je téměř jisté, že uvedené osoby už nežijí, včetně celé řady svědků uváděných v dokumentech Ministerstva spravedlnosti SRN,“ uvedl státní zástupce Vladimír Prokop, který před více než 10 lety dozoroval policejní vyšetřování květnových událostí v pohraničí na území bývalého Východočeského kraje z podnětu německého Ministerstva spravedlnosti.

Fotogalerie

„Policie se téměř dva roky zabývala podezřením z trestného činu vraždy spáchané na civilistech a vojácích německého původu v Ostroměři a okolí. Údajné zločiny se měly stát od 8. do 10. května 1945 v oblasti Ostroměře. Věc byla 30. června 2003 odložena, že nejde o podezření z trestného činu,“ uvedl Prokop. Policie potvrdila jen to, že v okolí docházelo k přestřelkám mezi ustupujícím wehrmachtem a partyzány a českým hnutím národního odporu.

„Policisté vyslechli řadu lidí, zmapovali historické události z výpovědi pamětníků. Ani jeden nepotvrdil, že mělo dojít k masovým vraždám. Podle svědků, pokud byl někdo z Němců zastřelen, tak proto, že měli u sebe zbraň nebo sami stříleli. Nepochybně k událostem, kdy přicházeli o život vojáci wehrmachtu či příslušníci SS, docházelo, avšak konkrétní jména těch, kdo se měl údajných vražd dopouštět, se zjistit nepodařilo. Svoji roli hrál časový odstup a možná i to, že nebyla vůle pamětníků ukázat na někoho konkrétního,“ upozornil Prokop.

Nová svědectví hovoří jinak

Závěry policejního vyšetřování zpochybňují nová svědectví, která v posledních měsících MF DNES získala. „Otci bylo v roce 1945 šestnáct. Pokaždé, když jsme jeli přes Ostroměř, mi vypravoval, že viděl, jak na konci války povraždili místní dost velký počet Němců poblíž železniční trati z Ostroměře do Šárovcové Lhoty,“ řekl devětapadesátiletý Milan Kutnar.

Na ostroměřském nádraží od konce dubna 1945 stál radarový vlak s několika salonními vagony polního maršála Ferdinanda Schörnera. Údajně v noci na 9. května sovětští partyzáni zajaté německé vojáky z vlaku postříleli. Partyzáni v údolí Javorky mezi Ostroměří, Holovousy a Mezihořím zřídili provizorní zajatecký tábor.

„Otec viděl, jak na konci války, možná těsně po válce, zastavili ‚místní váleční hrdinové‘ vlak, ze kterého donutili vystoupit všechny Němce, muže i ženy. Mezi nimi byli i národní hosté (civilní němečtí uprchlíci ze zpustošených částí říše, nebo z oblastí, které bezprostředně ohrožovala Rudá armáda či spojenecké nálety, pozn. red.). Poblíž trati je nechali vykopat hroby a postříleli je a zaházeli. Otec tvrdil, že dávali zbraně do rukou i nějakým klukům, kteří se u toho měli pohybovat, aby si do Němců také střelili. Ve vesnici se vědělo, že oběti měli mnoho zlata, které jim vrazi ukradli, a kdo to udělal. Říkal však, že se každý o tom bál mluvit, protože tito vrazi se stali základem komunistických organizací v okolí, jeden z nich dokonce předsedou národního výboru, ale už si nevzpomínám v které obci,“ uvedl Milan Kutnar.

Z jeho vyprávění není zcela jasné, jestli Němci pocházeli z radarového vlaku nebo z nějakého jiného, případně jestli součástí obsazeného vlaku nebyly lazaretní vagony.

Těla v mělkých hrobech

„Otec vypravoval, že po nějakém čase se na místo hrobů šel s kamarádem podívat. Půda se tam při chůzi pohybovala jak na nějakém rašeliništi, doslova říkal, že bylo znát, jak to tam všechno kvasí. Z toho usuzoval, že šlo o mělké hroby,“ řekl Kutnar.

Je přesvědčen, že jeho otec mluvil pravdu. „Pokaždé, když jsme autem sjížděli do Ostroměře od Holovous k železničnímu přejezdu, otec se díval doprava na trať a říkal, že by to místo našel i dnes, že to bylo těsně za zatáčkou trati u osady Hlásek,“ dodal Kutnar.

Na sovětské partyzány Piotra Sosulina a Heleny Akinzali se názory různí. Podle některých šlo o bezcitné vrahy a sadisty, kteří se v zabíjení zajatců vyžívali, zvláště pak Helena Akinzali. Jiní na ně naopak vzpomínají jako na hrdiny.

„Co byste chtěli po lidech, kteří ve válce tolik zkusili? Měli s Němci hrát fér, když oni se tak nechovali? Ve válce musí jít ohledy stranou. Kdyby se Němci dostali ke zbraním, postříleli by nás do jednoho,“ řekl předloni MF DNES Josef Rohlíček, který se v Ostroměři zapojil do přestřelek s ustupujícími Němci. Když z ukořistěného pancéřového vlaku ostřeloval silnici, bylo mu třiadvacet. Vzpomněl i na dramatický moment, kdy šlo o život jeho mladšímu kamarádovi.

„Usmyslel si, že chce samopal. Měl jen flintu. I přes zákaz opustil vlak a běžel k prvnímu mrtvému německému vojákovi, aby si samopal vzal. Kulky svištěly přes něj, dostal čtyři zásahy. Zachránila ho Ukrajinka Elena, o které někteří tak špatně mluví. V největší palbě šla pro něj, odtáhla ho z dostřelu,“ řekl Rohlíček. Podle něj utekla z německého lágru, kde musela prožít hrozné věci. „Myslím, že ty zkazky o ní jsou nesmysly,“ uvedl Rohlíček.

Přímým svědkem je i muž, jehož identitu na jeho přání MF DNES tají. Obává se stále ostrých reakcí. Nedávno přímo na místě autorovi článku označil tři místa, kde prý jsou masové hroby se zavražděnými německými zajatci. Podle něj mezi 5. až 11. květnem 1945 jen u Holovous zahynuly stovky vojáků, z nichž drtivá většina nezemřela v boji. Partyzáni je bez soudu postříleli. Masakry začaly, když Němci zastřelili v Ostroměři nedaleko železničního přejezdu českého povstalce.

„Zpočátku ustupující Němce stříleli jako zajíce. Pak zjistili, že mají problém s mrtvolami. Vojáky wehrmachtu soustřeďovali na několika místech a mnoho jich zastřelili. Zajatecký tábor zřídili v Mezihoří. V té době jsem poprvé viděl mrtvoly, hodně mrtvol. Někteří naši se chovali jako hyeny. Třeba chlap, který byl odněkud od Konecchlumí, uřezal nožem mrtvému vojákovi prst, aby získal jeho prsten. Bylo teplo a během dvou tří hodin tělo napuchlo, tak to šlo ztěžka,“ řekl muž, kterému bylo tehdy čtrnáct.

Jeho celé svědectví má k dispozici i krajské státní zastupitelství, které zvažuje, jestli více než 70 let starou kauzu znovu otevře. Počty zabitých německých vojáků od 5. až do 11. května 1945 u Holovous a Ostroměře se značně liší. Nejnižší odhady hovoří o stovce, nejvyšší o více než jednom tisíci lidí.







Hlavní zprávy

Personal Consult s.r.o.
Montážní skupina (zámečníci + elektro) (H3384

Personal Consult s.r.o.
Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, kraj Vysočina

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.