Veselý a nepokořený člověk, houževnatý pilot. Tak pamětníci vzpomínali na pilota RAF Otakara Hrubého z Nové Paky. Bojoval proti nacistickému Německu, zažil úspěchy u stíhacích perutí, v roce 1990 se potkal s anglickou královnou matkou. Zato po návratu z druhé světové války domů jej čekal Mírov a řada ústrků.
V pátek v poledne se sešly na odhalení jeho pamětní desky možná dvě stovky lidí. Mezi hosty byla například vdova po letci Františku Fajtlovi Hana, letec ve výslužbě Zdeněk Procházka, zástupci armády, Masarykovy společnosti i Československé obce legionářské.
V Nové Pace odhalili pamětní desku pilotovi RAF Otakaru Hrubému (1. 11. 2013).
"Je zadostiučinění, že díky demokracii se na vojáky ze zahraničí nezapomíná. Čím se však nikdo nezabývá, je paragraf o osobách štítících se práce, kvůli kterému se vojáci jako můj otec dostali v padesátých letech do tábora nucených prací na Mírově. Tuto křivdu dosud nikdo neodstranil, tento paragraf stále existuje," posteskl si syn pilota Otakar Hrubý mladší.
Pro Novou Paku je pilot významná osobnost a úspěšný letec, který dostal řadu vyznamenání, například Za chrabrost, Československý válečný kříž 1939 i britská vyznamenání.
"Odchod do zahraničí byl v jeho případě poměrně hladký, přes Polsko se dostal do Francie a do tamní cizinecké legie," přibližuje ředitelka Městského muzea v Nové Pace Petra Plecháčová, která připravila vůbec první výstavu ve městě o tomto hrdinovi.
Otakar Hrubý(1913-1993) - působil ve francouzské cizinecké legii, od července 1940 byl v Anglii, postupně létal u 111., 313. a 310. perutě a získal záslužný letecký kříž DFC - po 2. světové válce po návratu se uchytil znovu v armádě, v únoru 1949 byl zproštěn služby a od září propuštěn z armády - 11. ledna 1950 jej zatkli v rámci akce "D-3", kterou komunistická moc namířila proti "reakčním" důstojníkům - dostal roční trest v táboře nucené práce Mírov, oficiálně podle paragrafu pro lidi štítící se práce, odseděl tam osmnáct měsíců - roku 1969 byl částečně rehabilitován, od šedesátých let jezdil na oslavy bitvy o Británii - od roku 1980 jej sledovala StB |
Otakar Hrubý se učil automechanikem, od dvaceti let sloužil u armády. V roce 1938 dosáhl jmenování pilotem letcem, ale 15. dubna 1939 byl propuštěn ze zaniknuvšího československého letectva.
Utekl s dalšími vojáky přes Polsko do Francie, dal se k cizinecké legii a od služby ve francouzské Indočíně jej uchránilo jen to, že Francie vstoupila do války s Německem. Létal pak v Africe a Francii na zastaralých strojích a po útěku se přesunul přes Gibraltar do Anglie.
Měl problémy s disciplínou
Byl výtečný pilot a veselý společník, jenže jeho nadřízení ho hodnotili jako ne právě disciplinovaného vojáka. Během pobytu u 111. stíhací perutě se třeba rozhodl předvést na nejmodernějším Spitfiru kamarádům z 312. československé stíhací perutě.
V metrové výšce několikrát přeletěl nad letištěm a skupina lidí přitom skákala na zem. Pilota akrobata odvedla eskorta. Mezi zablácenými lidmi byli bratr prince Jiřího, který odbyl příhodu s humorem, a maršál Leigh-Mallory, jenž dokonce později vytáhl Otakara Hrubého z několika vojenských malérů.
Prní sestřel připsali pilotovi v RAF na Hurricanu 21. února 1941. Do konce války absolvoval 218 bojových letů nad nepřátelským územím, připsal si jeden jistý sestřel a tři poškozená letadla. Na konci války získal jedno z nejvyšších vyznamenání záslužný letecký kříž DFC. Kvůli zranění v obličeji se do Československa vrátil až v září 1945.
O narození dcery se dozvěděl ve vězení
Těžký život pro celou rodinu však představovalo hlavně období od roku 1949. Tvrdě pocítili znárodnění majetku i věznění několika členů rodiny, pilot skončil na Mírově.
"Zprávu o mém narození obdržel otec do tábora nucených prací Mírov. Jeho dočasné působiště bylo tedy uvedeno i v mém rodném listě," vzpomíná dcera Eva Malá, která si z dětství pamatuje časté návštěvy věznic. Byli tam i dědeček, dva strýcové a další.
Bývalý letec pak pracoval jako řidič v pivovaru, rozvážel pivo v Podkrkonoší ve své staré uniformě, protože nedostal montérky. Byl dělníkem u míchačky, dvaadvacet let skladníkem hutního materiálu a dělníkem v přádelně.
Kvůli nedostatku peněz pracoval až do 73 let, ale podle syna nikdy nezahořkl.
"Na režim se díval svým pohledem, ale zůstal veselý, přímý, skromný. Nehleděl, jaké má kdo postavení. I když mu letectví chybělo, bral tu dobu, jaká byla. Scházel se pak ve spolcích s jinými piloty a byl rád, že si s nimi o tom může popovídat," míní syn Otakar Hrubý.
Pilotova manželka Marie zemřela letos. Ještě chtěla vydat manželův deník, kam si zapisoval údaje o haváriích svých kamarádů. Pokud jej rodina najde, možná jej ještě vydá.
Nad Novou Pakou proletěly gripeny
Celodenní program začal už v pátek dopoledne a sešli se na něm současní vojáci i letečtí veteráni, i když dva nejstarší pamětníci nedorazili. V urnovém háji novopackého hřbitova u hrobu plukovníka Hrubého zazněla čestná salva, v poledne vojáci odhalili pamětní desku na domě v ulici 3. května, kde bydlel.
Nad městem proletěly gripeny a v novopackém muzeu v Suchardově domě se otevřela výstava o letci RAF, gymnazisté si vyslechli vyprávění vojenského historika Jiřího Rajlicha o letcích RAF a večer se promítal film Nebeští jezdci.
