Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nad Obřákem jsme odřezávali laviny jako knedlíky, líčí lavinový expert

  11:08aktualizováno  11:08
Legenda krkonošské horské služby Valerian Spusta se zasloužil o popsání lavinové problematiky v Krkonoších jako málokdo v republice. Systematickému výzkumu se věnoval od začátku 60. let. Úterní lavina podle něj spadla sama a patřila k největším v Krkonoších. Byl u toho, když lavina v roce 1968 zasypala čtyřiadvacet lidí.

Valerian Spusta načrtne na kus papíru průřez špičatým kopcem. Klidně by to mohla být Studniční hora ve východních Krkonoších, z níž se 5. února v Malé Studniční jámě nad Obřím dolem utrhla lavina a zabila jednoho ze tří lyžařů, kteří se tam ocitli (více čtěte zde).

„Vítr žene sníh přes okraj a na závětrné straně se tvoří převis,“ vysvětluje dvaaosmdesátiletý muž a kreslí šipky naznačující proudění větru. Pak je zatočí jako šnečí ulitu dolů. Nenechá nikoho na pochybách, že laviny jsou jeho celoživotní vášní. 

Fotogalerie

„Představte si vlnu, kterou zmrazíte v momentě, když se začíná zabalovat. To je přesně ono! Pak stačí málo a převis se změní v ničivou lavinu,“ popisuje jeden z mnoha mechanismů vzniku lavin.

Začátek února byl na ně v Krkonoších obzvlášť bohatý. Jen o pět dnů později po lavině v Obřím dole spadla mnohem větší v nedalekém Modrém dole (více čtěte zde). Obě patří k deskovým lavinám.

Je v Krkonoších běžné, aby v tak krátké době po sobě a hlavně nedaleko od sebe spadly dvě velké laviny?
Není to nic mimořádného. Pamatuji i několik lavin v jediném dni. Myslím, že to bylo v roce 1982, když během jednoho jich spadlo asi dvacet.

Někomu může připadat, že četnost lavin vzrůstá v posledních letech. Jak to skutečně je?
Nejčetnější byly v 80. letech. Souviselo to kůrovcovou kalamitou, zkrátka odcházely lesní porosty a vznikal volný prostor. Lavinové dráhy se tehdy začaly rozšiřovat a obnovovaly se staré.

S nadsázkou lze říci, že příroda si brala zpět, co bylo její...
Přesně tak.

Dejte nám radu zkušeného horala pro pohyb po zasněžených Krkonoších.
Důležité je, aby každý věděl, kolik má sil a na co stačí. Každý, kdo vyráží do hor, by se měl informovat o sněhových podmínkách, o počasí, o lavinovém nebezpečí. Dnes jsou tyto informace dostupné na internetu. Zvláště lidé, kteří vyrážejí na skialpy, by měli mít potřebné vybavení: pípáky, lavinové sondy, lopatu. Hodně lidí na to kašle. Třeba v zimě je oblíbený Labský důl, který je však velmi zrádný. Když je hodně sněhu, tak třeba takový snowboardista tam může zapadnout po krk a bez cizí pomoci je ztracen. Druhá věc je, když utrhnou lavinu. Lidé by měli především respektovat nařízení horské služby a zákazy vstupů.

Mezi Čechy jsou v zimě stále populárnější Alpy. Když pak přijedou do Krkonoš, často je podceňují.
Ano, najednou jsou to pro ně kopečky. Zapomínají však na jedno: jsou to pořád hory a k horám je třeba mít pokoru. Když jí člověk ztratí, nastane průšvih. V Krkonoších jsou zrádné mlhy a náhlé změny počasí. Lidé vyrazí na hřebeny za poměrně pěkného počasí, často podcení výbavu, své síly, změní se počasí a je malér. I když jsou stezky osazeny tyčovým značením, mlhy dokáží být v Krkonoších takové, že není vidět od jedné k druhé. Hodně neštěstí je způsobeno tím, že lidé sejdou ze stezky.

Vrátím se k posledním dvěma krkonošským lavinám v Obřím a Modrém dole. Šlo z počasí v posledních dnech vypozorovat, že nastanou problémy?
Ano, od minulého týdne přešlo přes Krkonoše několik front: studená, teplá, studená, teplá. Přes noc na studené frontě napadlo dvacet čísel, přes den přišlo oteplení a pak se to opakovalo. Do toho zabijácké větry. A právě Modrý důl nabral mnoho sněhu. Vznikly od sebe oddělené vrstvy sněhu, které na sebe nelepí. Nakonec ještě nasněžilo, vytvořila se poměrně silná sněhová vrstva a svah byl přetížený. Za takových podmínek stačí málo a jde to dolů. Jako když to odstřihne krejčí.

V Modrém dole tedy šlo o takzvanou vrstevní či deskovou lavinu?
Ano. Stejného typu byla i ta, kterou zřejmě odstřihli lyžaři nad Obřím dolem.

Lavina v Modrém dole nikoho naštěstí nezavalila, i když se prohnala asi jen třicet metrů od chaty Děvín. Mohla spadnout samovolně?
Je to tradiční lavinový svah. Dokazuje to, jak dávní horalé v Krkonoších vybírali místa pro svá obydlí, přírodu perfektně znali. Podle mého názoru tato lavina spadla sama, bez přičinění lidí. Svah byl velmi přetížený.

O úterní lavině v Modrém dole se hovoří jako o jedné z nejdelších, která vůbec kdy v Krkonoších spadla. Na délku měřila přes jeden kilometr.
Vzpomínám si, že v 50. letech jsem mluvil s jedním starým krkonošským Němcem a ten tvrdil, že v Modrém dole spadla ohromná lavina, která vyjela až do protisvahu. Nikdo pořádně nevěděl, kdy to bylo, určitě ale před sto lety. A lavina, na kterou se ptáte, byla podle všeho svým rozsahem a intenzitou velmi podobná.

Valerian Spusta

Když Valerian Spusta potká na ulici své kolegy z horské služby, neosloví ho jinak než: Vali. Je doslova živoucí kronikou nejen Krkonoš, ale především horské služby, které zasvětil velký kus svého života. Práce záchranáře a lavinového specialisty se mu stala koníčkem. U horské služby působil od roku 1960 do roku 1992. Pak spolupracoval jako lavinový expert i se Správou KRNAP. Hory mu mnoho daly, ale také vzaly. Před čtyřiceti lety při neplánované záchranné akci turisty zahynul na Sněžce jeho bratr Štefan. Je držitelem ceny ředitele Správy KRNAP, která se uděluje lidem, kteří se významně zasloužili o rozvoj krkonošské oblasti, zvláště pak Krkonošského národního parku.

Valerian Spusta

Při vašem systematickém průzkumu lavin, který trval půl století, jste vytvořil v české části Krkonoš mapu lavinových svahů a popsal desítky lavin. Kde jsou největší katastry?
Je to celý Labský důl, Kotelné jámy, Kozí hřbety, Obří důl, Studničná hora, Modrý důl a Sněžka.

Které laviny byly v Krkonoších největší?
Šlo se o laviny v Labském a Obřím dole v roce 1956 a troufnu si říci, že i ta poslední v Modrém dole. Je mi jen líto, že se na ní nemohu jít osobně podívat.

Kdy jste naposledy vyrazil na skialpech k lavině?
Bylo to asi v roce 2010, ale začalo zlobit koleno. Loni jsem měl úraz, tak už to není ono.

Čím vás laviny tak fascinují?
Souvisí to s mojí láskou k přírodě. Laviny jsou její součástí. Dokonce jsem se podílel na odřezávání lavin, tedy převisů nad Obřím dolem.

Co si pod tím představit?
Museli být na to vždy dva. Každý držel za jeden konec přes sto metrů dlouhé ocelové lanko o průměru dvou milimetrů a odřezávali jsme jím sněhový převis. Je to velmi podobné, jako když krájíte nití knedlík.

Bylo to nebezpečné?
Dávali jsme pozor. Čím více jsme se k sobě blížili, cítili jsme přes to lanko divné chvění, jako když držíte mobil, který drnčí. To se už převis uvolňoval. Pak to ulítlo dolů. Když to křáplo dole, vzedmul se obří oblak sněhového prachu. Bylo to jako když velryba vyfoukne vodu. Úžasný pocit. Člověk měl pocit, že ovlivňuje přírodu.

Jako člen horské služby jste zasahoval u mnoha neštěstí. Která lavina byla pro vás jako záchranáře nejhorší?
Bialy Jar v roce 1968. Lavina tam zasypala čtyřiadvacet lidí, z nichž 19 zahynulo. Zabila je lavina, která spadla na polské straně hor.

Šlo o největší lavinové neštěstí v dějinách Krkonoš?
Ano. Pracovali jsme tam dva dny. Poláci ještě déle.





Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.