Nenápadná Labská loučka, kde oficiálně pramení největší česká řeka Labe, je pro českou historii možná důležitější, než se zdá. Místo v Krkonoších totiž určilo počátkem 18. století hranice tehdejšího Českého království. Pomohlo k tomu i vysvěcení pramene o více než 20 let dříve.
Biskup Jan Vokál naváže na svého předchůdce Jana Františka Kryštofa z Talmberka, který místo vysvětil v roce 1684.
„Hostům předáme naši novou publikaci Labe v Krkonoších - U pramene třetí největší řeky střední Evropy,“ říká Ladislav Merta z Povodí Labe, které celou akci organizuje. Právě poloha labského pramene pomohla před třemi sty lety rozhodnout spory o hranici mezi českými a slezskými pány.
„Do té doby Labe nemělo pevně určený pramen, což vyplývalo z jeho polohy v neprostupném pomezním hvozdu. Koncem 16. století bylo za pramen považováno na jedenáct pramenišť na Labské louce a Stříbrném návrší,“ vykládá mluvčí Povodí Labe Jana Burianová.
Díky vysvěcení se hranice tehdejšího vrchlabského panství posunula za Labskou loučku až na hřebeny Krkonoš. České straně k vyřešení soudních sporů dopomohl biskup z Talmberka, který se vydal na náročnou cestu do Krkonoš, aby území Labské louky získal pro svoji diecézi. Oficiálně se louka stala součástí Českého království až v roce 1710.
Studánka a její okolí prošly několika proměnami. Nejvýraznější byla v roce 1968, kdy k ní výtvarník Jiří Škopek umístil dlouhý kamenný sokl, na němž znázornil Labe protékající 12 českými a 12 německými městy.
