V pátek v 19 hodin se v jaroměřském Městském divadle rozpoutalo velké plátno Roku na vsi Aloise a Viléma Mrštíků, které podle dramatizací Miroslava Krobota a Břetislava Rychlíka i originálního textu románu a úryvku z Olbrachtova Goleta v údolí sestavil sám režírující herec. Vzniklo představení jako mše za člověka, za jeho duši a činy, krásu i špínu, která se z nich rodí. „Pohlédne Bůh ještě jednou na svoje děti? Bude mu to stát za to?“
„Každý asi zná román bratří Mrštíků pro jeho název, ale málokdo se odhodlal těch tisíc dvě stě stránek číst. Donekonečna budu děkovat Iloně Smejkalové, dramaturgyni pražského Národního divadla, která mě do tohoto tématu zasvětila a nadchla pro něj. Od prvních stránek jsem propadl poezii, humoru, citům a peripetiím ukrytým do jazyka moravské vsi Habrůvky a objevil v nich nesmírně moderní dramatický příběh touhy, zrady, zakázané lásky a každodenního lopocení, a to na půdorysu svátků církevního roku,“ říká Sklenář.
První premiéra byla v pátek, další dvě jsou v sobotu a neděli od 19 hodin.
Román i hra jsou moderní v tom, že nejde o černobílý příběh dobrých a zlých. „Každý z hrdinů upadá do různých poklesků a vin. A nad nimi se houpou svatí. Klepny spřádají svoje bulvární pomluvy, chlapi propíjejí své sny, schopnosti a sebeúctu v hospodách a v karbanu, šikuje se protižidovská fronta, stařec svádí jeptišku, nemanželské děti se derou na svět rychle jako houby po dešti, kšefty a „malá domů“ jsou hnacím motorem osobního růstu. A zase ti svatí na to koukají svrchu a nehnou brvou,“ uvádí Jan Sklenář, který u Mrštíků našel stále platné osudy, jako přes kopírák se opakující do nepoučitelné budoucnosti.
„Ale jsou to osudy naše. Lidské. Tedy přirozené a pochopitelné,“ podotýká.
Dramatický vodopád
V jaroměřských ochotnících našel výtečné partnery i protagonisty. „Amatéři jsou jedním ze základních pilířů českého divadla historie i dneška. Je mi ctí pro ně pracovat. Jsou to odvážní lidé, kteří se rozhodli dělat něco podstatného pro své okolí, a jsou po právu oslavováni. Jsem šťastný, že jsme s Vrchlickými za rok od Ženitby srostli natolik, že se na sebe můžeme absolutně spolehnout. Velmi herecky vyrostli, rozumějí přístupu moderního divadla. Zvukař a světlař pracují málem líp než profíci. Na sto padesát světelných a zvukových změn ovládají s nesmírným citem a pohotovostí,“ uvádí.
Už loni Ženitbu zalidnil mnoha postavami, Rok na vsi je ideální pro celý početný soubor.
„Je to románová sága, kde si minimálně 20 herců z celkových 36 zahraje osud charakteru ve velmi dramatických příbězích. Román má nádherný jazyk, tolik mi to připomíná Janáčka, Těsnohlídkovu Bystroušku, Gabrielu Preissovou. Maryša má jeden dramatický příběh v pěti osudech, ale Rok jich má nepočítaně a vy si zvolíte, které uvedete. Všechny se ale skloubí v jeden dramatický vodopád,“ říká herec.
Sklenář si od generálek a představení v domovském Klicperově divadle odskočil i do O2 Areny na koncert Petr Hapka žije! S Rokem na vsi má ambice na ještě více repríz než měla loni Ženitba.
„Opět hostování v Praze a větších městech, přiblížit se Mekkce Hronovu. Rozpoutat v souboru větší touhu a odvahu režírovat a rozvinout se dál,“ vypočítává herec.
Kostýmy jsou opět dílem Ivy Innertové, pohyb měl na starost tanečník Lukáš Homola a hudbu Horňácká cimbálová muzika Marka Potěšila. Komentáře Jaroměřským ochotně namluvil Josef Somr.
