Psaly se zde dějiny České republiky, konaly undergroundové koncerty, ale i divoké mejdany. Teď - rok po smrti prezidenta Václava Havla - je však jeho chalupa na Hrádečku zoufale prázdná.
Vladimír PechanS rodinou žije ve Vlčicích na Trutnovsku už od roku 1956. Prošel různými zaměstnáními. Nejdříve zde pracoval jako hajný, po revoluci měl velkoobchod kávou a čajem. Nyní se živí jako zemědělec, stará se o 200 kusů dobytka a hospodaří na několika stech hektarech polí. Se svým vozem několikrát zahajoval i Velkou Pardubickou. Znají ho i všichni návštěvníci Krkonoš, kteří domů posílají pohledy s Krakonošem. Pechan se jako vládce hor nechává na pohledy fotit už dlouhé roky.  |
U domu hoří několik svíček a pokrývku sněhu kolem chalupy narušují jenom stopy od zajíců a srnek, které si nic nedělají ze všudypřítomných cedulek zakazujících vstup.
"Teď to tam nespravuje nikdo. Když bylo před několika týdny výročí jeho narozenin, chodil jsem tam aspoň zametat a ostříhal jsem keře, protože to bylo hrozné," říká Vladimír Pechan, který má statek nedaleko odsud. S bývalým prezidentem byli přes čtyřicet let nejen nejbližší sousedé, ale i velcí přátelé
"Halda listí a svíčky mezi bordelem. Pár jich tam hořelo, lidi ale rychle zapomínají a dnes jsou hodně otrávení," konstatuje.
Poplácá po hlavě fenku ovčáka Dášu a zve nás do obýváku ke stolu, kde sedával s Havlovými i společnými přáteli. "Tady jsme slavili Silvestry a v tomhle džbánu pan Havel vždycky nosil bowli," ukazuje na nádobu, která stojí na skříni.
"Tady seděla Kája Chadimová, jé to byla fantastická ženská! Tady Honza Tříska, bylo nás asi jedenáct, já už si je všechny ani nepamatuju. A tady seděla ta paní, jak ona se jmenuje... Kubišová! Byla taková hubená a říkala, že lepí pytlíky," zavzpomíná Pechan a hned vytahuje krabici, v níž vedle fotografií vnoučat na ponících leží fotka bývalého prezidenta, jak se v plavkách opírá o dřevěný plot své chalupy, nebo rozesmáté Dagmar Havlové v teplákách.
Chodil k nám pro vajíčka a mlíko, vzpomíná soused
I když kvůli Havlovi zažil Pechan i nejrůznější dramatické situace, vzpomíná na něj jedině v dobrém. "On sem přišel v sedmašedesátým roce. Každý den k nám chodil pro vajíčka a pro mlíko. A když tady nebyl on, chodil k nám na oběd starý pan Havel. Byl moc slušný. Vždycky se ukláněl a děkoval: Jé, to jsem si pochutnal. Vy jste teda kuchařka!" vzpomíná Pechan na sousedy, s nimiž zažil spoustu zábavy.
Ale nejen to: Havla i na Hrádečku sledovala StB a jejich pozornosti nemohl uniknout ani svérázný soused, který si s nepřítelem režimu pěstoval dobré vztahy. Pechan tak několikrát skončil na výslechu.
"Jednou mi třeba řekli: Pane Pechan, ta vaše dcera se dobře učí, že jo? A určitě chcete, aby mohla jít na školu. Začali mi dělat i plno dalších naschválů, že jsem si v jednu chvíli říkal, kde bude nejlepší se zastřelit, jestli před sídlem KSČ, nebo někde jinde," zamyslí se.
Vzápětí ale ve svém vyprávění přejde zpět do veselejšího tónu: "Zrovna včera v noci jsem přemýšlel a říkám si: Já kdybych se tenkrát střelil, co bych si pomohl? Palach se upálil a není. Víte, co já jsem za tu dobu vybudoval a jaký jsem měl nádherný život?" říká a vypráví, jak celý statek vybudoval sám z opuštěné a polorozpadlé hospody, do níž přišel v roce 1956 a přestavěl ji na hájovnu.
Havel mu zavařil třeba i tím, když ho pozval na koncert k sobě do stodoly, kde hráli Plastic People of the Universe. "Šel jsem a druhý den jsem byl na kriminálce. A jednou mě zase zval, ale já nepřišel. On na mě ale nezapomněl a přinesl mi kotlík guláše. Oni to doma totiž měli rozdělené tak, že pan Havel vařil a Olga sekala kosou trávník nebo štípala dříví," směje se Pechan.
Václav Havel nebyl žádný kutil
Havel prý byl schopen za jedinou noc napsat skvělou divadelní hru. Naopak manuální práce mu nešla. "Byl to spíš intelektuál. Olga říkala, že kdyby měl jít štípat dříví, usekne si prsty," říká a hned sype z rukávu další historku o Havlově mercedesu, kterým tehdy jezdil pracovat do trutnovského pivovaru a dráždil tím straníky.
Zajímavé na příběhu obou přátel je i to, že si Pechan s Havlem od roku 1967, kdy se bývalý prezident na Hrádeček přistěhoval, vykali. "On mi nabídl tykání. Já jsem mu ale povídal: Pane Havel, my jsme i rodičům doma vykali, to se nezlobte," říká Pechan.
"Já bych to nemohl vyslovit, abych mu říkal Vašku! Měl jsem ho za inteligenta a neslušelo se to. Kdybych mu tykal, řekl bych mu asi i něco jiného. Nelíbilo se mi třeba, že na amnestii pustil kriminálníky," vypráví Pechan a říká, že o politice se spolu bavili docela často.
A někdy prý měli i dost odlišné názory. "Moje nejlepší vzpomínky - budete se divit - byly na socialismus. A říkal jsem to i panu Havlovi. On to ale uměl zamluvit," říká a vzpomíná, jak se o tom Havel kdysi zmínil v knize.
"On dokonce v nějaké knize napsal, že když v roce 1968 přišli Rusáci, dohadoval se s Pechanem, který měl jiný názor. Já už si to ani nepamatuju," mávne rukou. Na Václava Havla ale podle svých slov vzpomíná jako na "prímovýho a slušnýho člověka".
Podle Pechana by si bývalý prezident zasloužil, aby se z Hrádečku stalo památné místo. "Neříkám, že udělal něco velkého pro ekonomiku národa, on ale ten svět sjednotil. Všude ho vítali, dovedl s každým promluvit," končí vyprávění Havlův starý přítel a soused.
