Portrét Josefa a Zdeny Vágnerových, který pro bývalého ředitele dvorské zoo namaloval Zdeněk Burian, se stal součástí galerie Pravěk očima Zdeňka Buriana. Dcera někdejšího šéfa zoo Lenka je odhalila na vzpomínkovém večeru. (12.2.2015). | foto: Tomáš Plecháč

Proslulý šéf dvorské zoo a malíř Burian: přátelství krátké, ale osudové

  • 1
V únoru uplynulo 110 let od narození Zdeňka Buriana, malíře, jehož obrazy pravěku jsou chloubou Zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem. Poslední, který sbírku doplnil, dostala dcera někdejšího ředitele zoo Lenka Vágnerová poštou.

Přestože přátelství fenomenálního malíře Zdeňka Buriana a ředitelem dvorské zoo trvalo krátce, výsledkem je stálá výstava pravěkých obrazů, která u nás nemá obdoby. V galerii pojmenované po kopřivnickém rodákovi zoo 74 děl ukazuje, ale 147 Burianových originálů vlastní.

Poslední přírůstek - portrét manželů Vágnerových - při té příležitosti zavěsila do výstavní síně dcera bývalého ředitele Lenka Vágnerová. Obraz s portrétem Vágnerových sice velikostí nepatří k největším, ale jeho význam je mimořádný: stál u zrodu osudového přátelství i vyhlášené obrazárny.

Josef Vágner potkal slavného malíře poprvé v polovině 70. let. „Zdeněk Burian měl namalovat obrázek mého otce, který byl v té době hodně populární, na titulní stranu mládežnického časopisu. Proto ho kontaktoval, aby mu poslal svou fotografii. Poté si vyžádal také fotku mé matky,“ popisuje vznik dvojportrétu Lenka Vágnerová.

Oba se spřátelili a často navštěvovali. Vágner jezdil za malířem do Prahy, Burian naopak navštěvoval Dvůr Králové.

„Otec ho měl strašně rád a obdivoval ho. Vedli spolu mnohahodinové diskuse. Táta nebyl na rozdíl od Zdeňka Buriana stoupencem Darwinovy teorie o vzniku života na zemi, měli si proto co vyprávět,“ říká Vágnerova dcera.

Z jeho posledních děl je patrná melancholie

Také ona jako dospívající dívka malíře několikrát potkala. Popisuje ho jako velice nenápadného a skromného člověka. „Jednou u nás doma zazvonil starší pán a hledal mého otce. Nepoznala jsem, že to je Mistr Burian, otec mi za to pak vyhuboval,“ vzpomíná Lenka Vágnerová.

Galerie Pravěk očima Zdeňka Buriana

Základem plánované galerie, ukazující průřez vývoje života na Zemi, mělo být 34 pláten, na jejichž vytvoření se Vágner v roce 1977 dohodl s Burianem. Malíř nestačil ambiciózní projekt dokončit, poslední 22. obraz Život v ordovickém moři namaloval měsíc před smrtí v červenci 1981.

„Z jeho posledních děl je patrná jistá melancholie, malíř pravděpodobně tušil, že se blíží konec,“ poznamenává burianolog Rostislav Walica z Prahy.

Královédvorské zahradě se po Burianově smrti podařilo koupit další olejomalby. Při otevření galerie v červnu 1983 jich bylo 59. Otevření se nedočkal ani otec celé myšlenky Josef Vágner, alespoň ne jako ředitel. Dva měsíce předtím byl totiž „odejit“ do důchodu.

O galerii

Od otevření v roce 1983 prošly Burianovou galerií stovky tisíc návštěvníků. V prvních letech expozice sloužila jen v sezoně a zájemci o prohlídku platili za vstup. V letech 1983 až 1990 pravěké obrazy vidělo 458 tisíc lidí. „Podle odhadů navštívilo galerii už 1,2 milionu lidí,“ říká pracovník zoo Tomáš Hajnyš.

Portrét manželů Vágnerových se do zoo dostal oklikou. Dlouhé roky visel u Vágnerů doma, ale před deseti lety zmizel. „Přišla jsem jednoho dne domů a obraz byl pryč, nikdo o něm nechtěl mluvit,“ říká Vágnerová.

Ztracené dílo přišlo poštou

Ztracené dílo se objevilo před dvěma lety. Dceři po slavném řediteli jej poštou nezištně zaslali burianologové, obraz před lety získal soukromý sběratel Jaroslav Holub ze Společnosti přátel Zdeňka Buriana. Ve sbírce ho měl asi pět roků.

„Říkal jsem si, že by bylo dobré vrátit ho tam, kam patří. Jsem rád, že je v galerii vystavený,“ říká sběratel. Vágnerová otevřela obálku a nevěřila svým očím. „Byla jsem z toho úplně ohromená. Dali mi obraz zdarma jen proto, že chtěli, aby se vrátil domů,“ podotýká žena, která dílo věnovala zoologické zahradě.