RECENZE: Kati jsou skvělá komedie, Fričovi se ale v Hradci trochu tříští

Slavný britský dramatik Martin McDonagh je nehynoucí jistotou a jeho zatím poslední novinka Kati je mistrovskou hrou o mnoha patrech. Po pražském Činoherním klubu a Jihočeském divadle ji do repertoáru zařadilo hradecké Klicperovo divadlo.

Režie se v Hradci Králové ujal Jan Frič, který se před lety už znamenitě zhostil McDonaghova irského Mrzáka inishmaanského. Dobrá - a hlavně dobře napsaná - hra je jako zdravý organismus, který se všeho zbytečného či cizopasného umí zbavit sám.

Kati nepotřebují velké režisérské gesto ani další scénické plány, natož aktualizační pomrkávání (Exit - Brexit, anglické titulky), spíše jen pevné a pečlivé umetání cesty divákovi k černočerné pointě, v současném divadle jedné z nejkouzelnějších. Zdejší komedii schází silnější tah velkého vypravěče, byť ho na začátku s černobílým filmem posledního věšení od Davida Baldy slibuje.

Fričův Mrzák byl jak z jednoho kusu u irských břehů vyplaveného prkna, Kati se mu stylově trochu tříští. Také to, co u jeho předchozí hradecké inscenace Nikdy pomáhalo a příliš jednoznačný text Lenky Lagronové pozvedávalo, tedy hravost, odstup a nápady, to nyní rozptyluje a rozostřuje, vždyť už text sám je rafinovaně nejednoznačný. Zbytečná je i finálová orgie zombií do filmových titulků. To jsou však jen drobnosti, které zamrzí, ale zážitek rytmizovaný ranými hity Elvise Presleyho neponičí.

Ač se hra odehrává v ospalém Oldhamu roku 1965, kdy Anglie zrušila trest smrti, je současná, až to bolí. Stačí dva dny v mléčném baru či cukrárně s výčepem, kterou vede vysloužilý kat jejího veličenstva. Spolehlivý Jan Vápeník hraje svého Harryho úsporně, s civilní věcností, byť na černobílém plátně v úvodu připomíná Herzova Spalovače mrtvol.

Ve svém lokále je patriarchálním vládcem, navrch ješitným demagogem a hlasatelem malých obecných pravd. Ztělesněná pyšná hloupost umocněná celebritálním postavením mezi štamgasty, s nimiž probírá „staré dobré časy“, tedy éru, kdy „pověsit je bylo málo“. Pivní hlas lidu a katův panoptikální fanklub znamenitě hrají Filip Richtermoc, Lubor Novotný či Jiří Zapletal v roli neustále zlitého policisty Frye, ztělesnění spravedlnosti, která se nezmůže nikdy na nic.

Katovu rodinu skvěle doplňují Zora Valchařová Poulová, jako alkoholická a koketní manželka Alice, a hlavně Natálie Řehořová v silně konturované úloze depresivní dcery Shirley, která uhraje přesný balanc mezi karikaturou a obětí rodičů, maloměsta i puberty.

Martin McDonagh: Kati

80 %

Klicperovo divadlo Hradec Králové

Premiéra: 18. února 2017

Režie: Jan Frič

Hrají: Jan Vápeník, Jiří Panzner, Zora Valchařová-Poulová, Natálie Řehořová, Vojtěch Dvořák, Jiří Zapletal, Miroslav Zavičár, Lubor Novotný, Filip Richtermoc, Josef Čepelka, Jan Sklenář

Hybatelem každou minutou dusnější komedie je rokenrolový pásek Mooney z Londýna, rafinovaně povýšený psychopatický lhář a světák, v němž Jiří Panzner výtečně bleskem střídá cholerickou nevypočitatelnost s vlídností až servilní.

V Mrzákovi zářil Vojtěch Dvořák jako pomalejší Bartley, nyní jeho katův pomocník Syd se změnil v krystalickou esenci úlisnosti a zvrácenosti, jíž by se štítil i sklípkan.

Velké sólo si dopřeje Jan Sklenář v jediném výstupu Harryho kolegy a slavnějšího konkurenta, kata Pierrepointa stylizovaného do operetního šviháka, diskžokeje z Kouře i Jeana Maraise na penzi. Zbytečná je však disco koule i varietní vemlouvavost, Sklenář umí groteskní partu diletantů sprásknout jediným pohledem a gestem (v Činoherním klubu si výstup chodí užít Alois Švehlík).

Každá repríza hradecké Katy jistě sevře, zpřesní a rozdýchá, aby každé patro McDonaghova kouzelného ušklíbnutí nad věcmi svatými, hněvem lidu, nad lží, smrtí i nezodpovědností za to, co nám padá z úst, došlo pochopení. Kati podobně jako nedávný – také britský – Vincenc mohou být hitem, černým, mrazivým a herecky stejně podmanivým.