Kudlanka nábožná dokáže uletět sotva pár desítek metrů a ještě nedávno se mělo za to, že je vyloučené, aby tento predátor, kterému se daří v teplém Podyjí, překonal Vysočinu a usadil se v Čechách. Jenže kudlanka překvapila: před čtyřmi lety ji pozorovali v Hradci Na Plachtě, pak i na Kunětické hoře a početná kolonie je rovněž v pískovně Marokánka u Krňovic.
Přírodovědci jsou pevně přesvědčení, že s výskytem ohrožených druhů je Marokánka přinejmenším stejně významnou lokalitou jako takzvaná Východočeská Sahara u Opatovic. Trápí je však dva problémy:
jednak je do pískovny, kde společnost Městské lesy Hradec Králové stále těží, zatím nikdo nepustil, a tak netuší, co je kromě kudlanky překvapí.
a také, až těžba skončí, může kvůli údajně naprosto nevhodné rekultivaci drtivá většina unikátních živočichů vymřít.
„Přijde mi to, jako by ani nechtěli, abychom tam něco našli. Rekultivaci dělají podle zákona i schváleného plánu péče. Ale zalesňování odtěžené plochy je z hlediska ochrany přírody přinejmenším kontroverzní, protože tam nevracejí přírodu, nýbrž tam vznikne pouze plantáž na dřevo. To je přece špatné,“ míní Bohuslav Mocek, vedoucí přírodovědného oddělení hradeckého Muzea východních Čech.
Zatímco u Opatovic se díky ideálním podmínkám a vytrvalému narušování písčitého terénu skvěle daří třeba okáči ovsovému, křižáku pruhovanému či vážce jasnoskvrnné, z Marokánky se kvůli striktnímu dodržování norem může stát obyčejný borový les, nejen bez kudlanky, ale i bez dalších ohrožených druhů.
„Koncept plánu péče je schválený báňským úřadem i krajským úřadem, je na to udělaná EIA (vyhodnocování vlivů na životní prostředí). Vyjadřovaly se tedy veškeré úřady včetně agentury pro ochranu přírody. Pískovna je lesním pozemkem a jeho rekultivace se musí dít formou návratu stromů. Dle lesního zákona se pozemek musí po skončení těžby zalesnit do dvou let. Může tam vzniknout nějaká loučka nebo prostor, který bude pro chráněné živočichy vhodný. Ale žádnou oficiální žádost jsme nedostali,“ říká ředitel Městských lesů Milan Zerzán a připouští, že letos v létě si na místě dá s přírodovědci schůzku a zkusí vymyslet řešení.
Vzor mají přírodovědci na Třeboňsku
Kudlanka by mohla být zachráněná, kdyby si hradečtí těžaři vzali za vzor rekultivaci pískovny Cep II na Třeboňsku, kam se na citlivě připravené tůně, písčiny nebo suché trávníky přijíždějí podívat přírodovědci z celého světa.
„Způsob rekultivace, který je prováděn na Marokánce, je ochranářsky naprosto barbarský. Plochy jsou rekultivovány plantážemi borovic nevalné hodnoty, což dokázaly v minulých letech rozsáhlé polomy. Plantáže jsou naprosto mrtvým územím,“ upozorňuje hradecký zastupitel a krajinný ekolog Martin Hanousek.
„Je hrozná škoda, že většina písníků se po těžbě srovná buldozerem do roviny, vysází se na ni borovice a tím to končí. Naším dlouhodobým záměrem je klást důraz na přirozenou obnovu území s pestrou mozaikou písčitých, vodních a mokřadních stanovišť. Jsem si jistý že Marokánka by se mohla stát významným místem z hlediska ekovýchovy, estetiky a dala by se využít i marketingově,“ navazuje zastupitel Adam Záruba.
Mocek, který je autorem několika desítek studií o bezobratlých a specialistou na dvoukřídlý hmyz, se městské lesy pokouší ubezpečit, že provoz pískovny není ohrožen.
„Spíš úplně naopak. Výskyt těch nejzajímavějších druhů je těžbou podmíněný, protože vytváří zcela nová stanoviště. Rekultivaci je žádoucí dělat přírodní cestou a i po těžbě nechat nějaké místo, které by ji připomínalo. Naším cílovým stavem jsou písčiny, bažina, vodní plocha bez ryb a volně navazující les. Představuji si to tak, že nejdříve uděláme průzkum a pak s vlastníkem projednáme postup rekultivace, který se vyplatí oběma stranám. Jenže to by nás tam nejdřív někdo musel pustit,“ stěžuje si Mocek.
„Do továrny vás pustí jen přes vrátnici. Ani já nemůžu vstoupit do pískovny bez doprovodného personálu,“ odpovídá Zerzán.
U Krňovic se těží písek již od roku 1970 a vypadá to, že ještě dlouho bude. „Těžba v původní lokalitě je u konce, ale přes silnici už je založen nový písník, který bude ještě mnohem rozsáhlejší a potáhne se směrem na Suté břehy,“ dodává Záruba.
