"Po předchozích dvou až třech letech, kdy jsme nevěděli, kolik policistů v kraji bude, jsme konečně dosáhli určité dohody s vedením policejního prezidia. Stav se nám ustálil, víme, na čem jsme, a můžeme s tím pracovat. Je nás teď sice méně, ale je to lepší než nejistota, která je pro člověka asi nejhorší," tvrdí pětačtyřicetiletý Švejdar a doplňuje: "Nejenže jsme nevěděli, kolik nás bude, nevěděli jsme ani, jak bude vypadat organizační struktura. A to vše se na práci podepíše."
V čem byla pro vás situace uvnitř policie tak obtížná?
Když žijete v nejistotě, nepodáváte stoprocentní výkon. Teď je to sice náročnější na organizaci, je nás méně, je však na vedoucích, nebo jak já říkám postaru na náčelnících, aby se s tím poprali. Vždyť za to jsou placeni, musí umět reagovat na nové situace. Myslím si, že ani za těchto podmínek nefunguje policie špatně.
Pomohl situaci příchod nového policejního prezidenta Martina Červíčka?
Nechci nikomu pochlebovat, ale s jeho nástupem se situace velice zklidnila.
Červíček pochází z Náchoda. Je to pro krajskou policii výhoda?
S panem prezidentem se samozřejmě známe, otázka je, jestli v tom lze nalézt nějakou výhodu. Já to beru tak, že je to slušný a pracovitý člověk a že na všech základních věcech jsme se domluvili. Určitě jsme hrdí na to, že je z našeho kraje, žádný jiný policista z regionu se prezidentem ještě nestal.
Loni královéhradecká policie dostala na starost vyšetřit sledovaný případ lobbisty Romana Janouška, v úterý jste ho navrhli obžalovat. Byla to pro krajskou policii prestižní záležitost?
Ačkoliv jsme se dostali do určitého mediálního tlaku, pro nás to byl běžný případ, který teď musí vyřešit soud. Takových je spousta. To, že se případ dostal do Hradce, nebylo ani za odměnu, ani za trest. Rozhodl o tom bývalý policejní prezident Petr Lessy a já jsem rozhodnutí respektoval. Myslím, že kdyby případ řešila pražská policie, vyšetřil by se stejně rychle a stejným způsobem.
Před nedávnem jste také musel řešit tragické selhání policisty Martina Barbariče, který zastřelil svou bývalou ženu i sebe. Jak na tu událost vzpomínáte?
Pro mě osobně je to velice smutná věc, byly zmařeny dva lidské životy, navíc po nich zůstaly děti. Je to o to horší, že policista problémy avizoval. My jsme mu poskytli podporu, psychologickou pomoc jsme nabídli i jeho manželce. I přes veškerou péči a abnormální snahu je však výsledkem lidská tragédie, která se obrátila logicky i proti policii. A to je špatné.
Změnilo se od té doby něco na policii?
Osobně to beru velmi vážně. Vedoucí pracovník, který má pod sebou lidi, musí vědět, jaké mají jeho podřízení problémy. V případě, že někde něco nehraje, je on prvním, kdo se o to musí starat. V 99 procentech lze podobnému katastrofickému scénáři předejít. Co se týče služby u policie, Martin Barbarič byl bezproblémový člověk.
Mluvil jste o tom, že se tragédie obrátila i proti policii samotné. Jakou vůbec má dnes podle vás pověst?
Policie nikdy nebude úplně oblíbená, protože narozdíl od hasičů, kteří pouze zachraňují životy, musíme používat i represivní prostředky. Když to zjednoduším, pokud někoho pošlete do kriminálu, ten člověk vás mít rád jistě nebude. My se s tím musíme poprat. Obecně to přichází ve vlnách, jednou je vám veřejné mínění nakloněno, pak stačí málo a zase se to otočí. Ale nejde jen o policii, ale také o myšlení lidí. Malý český člověk je dnes schopen vymyslet cokoliv, aby nemusel dodržovat zákony, a stále vymýšlí, jak je obejít. Pokud se to nezmění, policie bude vždy ta špatná.
Krádeže aut, obchod s pervitinem a marihuanou, doprava směrem na Náchod – to jsou pro kraj stále největší problémy?
Ano, to jsou přesně ty záležitosti, které nás velmi trápí. Krádeže aut mají ve většině případů na svědomí pachatelé z Polska, teď však naštěstí trochu polevují. Posilovali jsme okresy Trutnov a Náchod a přineslo to efekt. Podobně musíme napnout síly u drogové problematiky a také nám dělá starost doprava mezi Hradcem a Náchodem. Troufám si říct, že je to v nedodržování předpisů nejhorší komunikace v kraji. I proto tu pořádáme bezpečnostní akce, které sice nějaké výsledky přinášejí, ale je to málo. Máme na této silnici stále jednu hlídku, ale to nestačí, posilujeme proto i z jiných okresů. Musíme se snažit víc, protože stav na silnicích je naprosto neúnosný.
Je vůbec nějaké řešení?
Určitě by prospěla stavba rychlostní silnice na Jaroměř, která by navíc ulevila tahu na Náchod. To je však věc, kterou my moc ovlivnit nemůžeme, jde hlavně o peníze.
Funguje spolupráce s polskou stranou?
Ano, máme společné hlídky jak u nás, tak na polském území. Má to docela efekt, řidiči se chovají jinak, když Poláky na našem území kontroluje polský policista a naopak. Odpadá tím i výmluva na jazykovou bariéru.
Na trase Náchod - Hradec máte problémy hlavně s polskými řidiči. Čím to je?
Příčin je podstatně víc. Jeden z problémů je nevymahatelnost práva. My někoho potrestáme, ale komplikovaně se pak od něho v zahraničí vymáhá trest, pokud k němu vůbec doputuje. Nám se v poslední době osvědčily peněžité kauce jako záruka za to, co řidič provede. Kauce v případě, že se řidič nedostaví k projednávání nebo nezaplatí pokutu, propadne. Sice jsme se kvůli tomu dostali pod mediální tlak, že šikanujeme chudáky řidiče, ale to vůbec není pravda. Funguje to podobně v Německu i jinde.
Pojďme k dalšímu problému, kterým jsou drogy. Je to skutečně v kraji takový fenomén?
Ano, ale to se netýká jen našeho kraje, ve srovnání s ostatními regiony jsme někde v průměru. Problém je v tom, že i kdyby se drogové problematice věnovalo policistů třikrát tolik než teď, měli by pořád dost práce. V našem počtu nejsme schopni obsáhnout všechno, přitom pracnost a závažnost jsou velmi náročné. Proto bych uvítal, kdyby se tomu mohlo věnovat mnohem víc lidí. Lidé navíc dnes problém vnímají intenzivněji, drogy se dostávají do škol, ve větším se nám do toho míchají i Asiaté. Je potřeba to zarazit.
Co vlastně obnáší práce ředitele policie? Laik si to možná nedovede dobře představit.
Mojí náplní je hlavně sehnat lidi a peníze. Abych uvedl příklad, bavíme se třeba o tom, jaký počet slzných plynů pro policisty koupíme, zda si je budou půjčovat. Také často řeším problémy a radosti podřízených, což vám někdy zabere skoro celý pracovní den. Byť mám své náměstky a další podřízené, všechna rozhodnutí se přenáší na ředitele, který za ně pak nese odpovědnost.
Nechybí vám práce v terénu? Působil jste na kriminálce.
Musím uznat, že chybí, člověk si to však začne uvědomovat až ve chvíli, kdy ji ztratí. V terénu má člověk jasně dané, co má dělat, hledí si pachatele, jde za ním. Nemusí řešit spoustu dalších věcí okolo, může se soustředit pouze na svou práci.
Jan Švejdar
|
Nepřemýšlel jste o tom, že byste se do ulic zase vrátil?
Přemýšlel a myslím, že by mě to zas bavilo. Ale stojím nohama na zemi a vím, že je to asi nereálné.
Jaké renomé má policie v kraji?
Myslím si, že se pohybujeme v lepším průměru. Vděčíme za to hlavně práci policistů v ulicích, kteří s lidmi denně komunikují.
Jsou státy, kde lidé policii respektují více?
Států, kde má policie lepší zvuk, je hodně. Jsou to třeba skandinávské země.
Co třeba Spojené státy? Ve filmech to vypadá, že se lidé policistů dokonce bojí...
Ne že by se jich báli, lidé si policisty prostě víc váží. Když přijde v USA do hospody, v tu ránu je tam ticho. Nikdo si nedovolí na něj nadávat, ukazovat si prstem a podobně. A jakmile tam porušíte zákon, budete rychle potrestaný a už se to s vámi veze.
Kromě pověsti a peněz, s čím ještě v krajské policii bojujete?
Trápí nás administrativní zatížení, které je podstatně větší než před pár lety. Zatím se nám s tím bojovat moc nedaří. Ale to není jen problém policie.
Jde to na úkor i policejní práce?
To je ten problém. Místo aby byl policista na ulici, sedí v kanceláři a píše.
Jako policejní ředitel byste mohl být převelen, občas se to stává. Dokázal byste si to představit?
Nedokázal, ale asi bych se s tím musel naučit nějak žít. Asi tady ještě nejsme připraveni za prací se stěhovat nebo jezdit desítky až stovky kilometrů denně. Třeba v Německu je to běžné, ale tam zase mají úplně jiné cesty a dálnice. A jsme zase zpět u té dopravy.
