Viděl jste filmy, které se budou promítat v Hradci Králové? Který z nich byste doporučil?
Všechny filmy, které se v Hradci promítají, patří k tomu nejlepšímu a na pražském festivalu nejnavštěvovanějšímu. Letošní výběr je vskutku jeden z nejpovedenějších, jaký jsme kdy v Hradci nabízeli. Garantuji, že můžete jít na kterýkoliv zcela naslepo a nebudete zklamaní. Proto nedokážu vybrat jeden jediný. Osobně jsem viděl pět filmů z hradecké osmičky - Neznámý od jezera, Yves Saint Laurent, Detektiv Down, Přežijí jen milenci a Ranhojiče - a každý mě něčím oslovil.
Fero Fenič v Hradci Králové141 filmů ze 60 zemí světa viděli návštěvníci letošního Febiofestu. Prezident festivalu, režisér a producent Fero Fenič dnes do Hradce Králové na slavnostní zahájení regionálních ozvěn přiveze jejich malou ochutnávku - osm filmových specialit, které mohou diváci okusit během čtvrtku a pátku v multikině CineStar. |
Chodíte do kina na české filmy? Který z nich vám utkvěl v paměti, ať už v dobrém, nebo ve zlém?
Špatným filmům se vyhýbám a teď na Febiofestu v Praze jsem viděl tolik strhujících děl, že mi překryly v paměti vše, co v české tvorbě v posledních letech vzniklo.
Jak celkově hodnotíte kvalitu současné české filmové produkce? Jak se tváříte na to, že kina vyprodávají Babovřesky, zatímco spousta jiných filmů se promítá před poloprázdnými sály?
České filmy ve velké míře odrážejí vkus a zájem českých diváků. Téměř každý producent si přeje, aby jeho film byl úspěšný, a tvůrce zase, aby mu ten úspěch umožnil cestu k dalšímu filmu. Podřizovat se ale jen těmto kritériím, a navíc jen lokálním, je cesta do pekel. Filmová tvorba by měla nabízet takové spektrum, aby oslovovala všechny skupiny diváků, i ty menšinové. A nejen u nás. Žel, zatím naše filmy jen málo oslovují i někoho jiného než jen místní publikum. Chybí osobnosti s takovým přesahem, a to u všech typu filmů. Ukazuje to i dlouhodobá neúčast českých filmů na významných světových festivalech a minimální povědomí o českém filmu v zahraničí.
Když se podíváme na tvorbu filmařů z našeho regionu z poslední doby, vidíme typově velmi vzdálené "produkty" - dokument Šmejdi od Silvie Dymákové versus filmy režiséra Tomáše Magnuska (Jedlíci aneb Sto kilo lásky, Bastardi, Školní výlet a další). Co z tohoto výběru je vám bližší?
Publicistickou tvorbu Silvie Dymákové považuji za velmi záslužný čin, který prokázal, že i audiovizuálním dílem lze leccos změnit a pomoct lidem. Šmejdi jsou výjimeční i tím, že ve světě snad v současnosti neexistuje obdobný případ, aby taková publicistická aktualita byla distribuovaná v kinech. To je velký úspěch autorky. Filmy Tomáše Magnuska neznám. Přiznám se, že jsem uvěřil odborné kritice, a asi o nic nepřicházím.
Ozvěny Febiofestu 2014v Hradci Králové: Velmi neklidné léto čtvrtek, 17.30 Padělatel čtvrtek, 17.30 Neznámý od jezera čtvrtek, 20.00 Láska, soudruhu! čtvrtek, 20.00 Yves Saint Laurent pátek, 17.30 Detektiv Down pátek, 17.30 Přežijí jen milenci pátek, 20.00 Ranhojič pátek, 20.00 Jednotné vstupné: 89 korun. Promítá se v multikině CineStar. Více na www.febiofest-hk.cz. |
Co říkáte na výtky některých kritiků vůči snímku Šmejdi, že není bezchybně zpracován filmařsky? Je podle vás u dokumentu důležitější řemeslná bezchybnost, nebo spíše to, zda a jak dokáže zaujmout společnost?
Nejde o řemeslnou bezchybnost, ale o žánr. Šmejdi nejsou dokumentárním filmem, dokonce ani jedním z toho - dokumentem nebo filmem. Jde o poctivou a velmi dobrou investigativní publicistiku, a to jak obsahem, tak formou zpracování. Film je audioVIZUÁLNÍM dílem, proto ho kinosály nabízí na obrovském plátně, s dolby zvukem, ve 3D či s jinými znaky posilujícími estetické a zvukové vnímání. Šmejdi dolby zvuk nebo 3D nepotřebují, protože publicistika, a investigativní zvlášť, vznikla pro televizní obrazovku. Postoj kritiky je tak logicky motivován tím, že jde o publicistickou aktualitu. Tedy, bez ohledu na chvályhodnost obsahu Šmejdů, o žánr, který se v našich kinech objevoval jen v dobách předchozího režimu, například v podobě žurnálů nebo propagandistických sestřihů. Ale nakonec, vždy je to jen na divákovi, na co si do kina koupí vstupenku.
Do hlavního Febiofestu jste letos významně zapojili diváky - mohli být součástí poroty a zúčastnit se soutěže filmů natočených na mobil nebo tablet. Chcete filmové fanoušky do budoucna zapojovat ještě více?
Žádný jiný festival v takové míře jako Febiofest ještě diváky nezapojil. Kromě nás vím jen o jediném dalším festivalu na světě, kde Grand prix nejlepšímu soutěžnímu filmu uděluje občanská porota. Tradicí je i to, že se diváci mohou přímo v sálech setkávat a diskutovat se všemi hosty festivalu, včetně největších světových hereckých a režisérských hvězd. Doprovodný Music festival, který je pro diváky zcela zdarma, také nenabízí v takovém rozsahu žádný jiný festival. Letos jsme k tomu všemu odstartovali pro diváky i soutěž krátkých filmů natočených na mobil. Možná i kvůli tomu všemu nás diváci mají tak rádi a jiné festivaly na nás žárlí.
Festival si všiml i situace na Ukrajině. V Praze jste ve světové premiéře promítli film z Majdanu, podpořili jste ukrajinské filmaře. Jak se na ten konflikt díváte?
Filmaři ve světě jsou vždy součástí společenského dění, většinou se k němu ve své tvorbě i vyjadřují. U nás to tak není, v české tvorbě najdete málo angažovaných děl. Proto jsem chtěl, aby náš festival vyslal vzkaz, že nám není lhostejné to, co se děje pár set kilometrů od nás, navíc obdobným způsobem, jaký známe z našich dějin z roku 1938 a 1968. Neztrácet paměť a být schopen solidarity s jinými lidmi, to jsou pro mě velmi důležité hodnoty, o které opírám i svůj život.
Mluví se o návratu studené války. O tomto historickém období pojednává také festivalový film Láska, soudruhu!. Je možné, aby se tyto časy znovu vrátily?
Jak ukazují dějiny, vše je možné. Dokonce se v nich i vše opakuje. Nic nemáme zaručené navždy, ani svobodu a blahobyt, které často nejen považujeme za samozřejmost, ale dokonce jimi pohrdáme nebo nám nestačí, i když náš národ je nikdy v takové míře jako dnes dosud neměl.
Před časem jste výrazně vstoupil do veřejného prostoru úspěšnou snahou o přejmenování pražského letiště na Letiště Václava Havla. Chcete se angažovat dál?
Jsem občan, který není lhostejný k tomu, co se kolem něho děje. Nikdy jsem nemlčel, a to v žádné době, když jsem cítil, že je potřeba pozvednout hlas. Nesnáším občanskou apatii. Dokud budu živ, asi to už nezměním.
Tušíte už teď, jaký bude příští ročník Febiofestu?
Nikdy nevíme, jaký bude příští ročník, protože nevíme, jestli bude. Festival nemá žádný pevný finanční zdroj ani žádný dlouhodobý grant. Letos poprvé nezískal ani žádného generálního nebo hlavního partnera. Naše finanční situace je tedy dlouhodobě špatná a každý ročník musíme vybojovat od znova. Nejde proto nic plánovat nebo vytvářet dlouhodobou koncepci. Jsme rádi, že se nám za této situace regionální ozvěny tak dlouho vůbec daří udržet ve vysoké kvalitě. Nevím o žádném jiném obdobném festivalu ve světě, který by něco takového v regionech dělal. Přes všechny potíže jsme šťastni, že tento zázrak trvá už jednadvacet let. Většinou, i když vždy na poslední chvíli, nám někdo pomůže a my zase můžeme potěšit ty desítky tisíc lidi, kteří se na nás těší po celé zemi.
Co vaše tvůrčí ambice? Už delší dobu mluvíte o tom, že byste se rád vrátil k režii a natočil film.
Nemyslím si, že by někdo na můj film čekal, ale rád bych si ještě ověřil hranice svých možností a talentu. Zatím jsem si, jako režisér, nikdy nic nenatočil jen podle svých představ. Kdysi to bylo neprůchodné z ideologických důvodů, dnes jsou to důvody finanční. Přes dvacet let jsem sloužil svým kolegům a všelikde žebral o peníze pro ně, na jejich filmy nebo na festival. Teď, když bych to měl udělat pro sebe, už nemám tolik sil, odvahy ani věk, abych strávil několik let obcházením různých grantových komisí, organizací nebo sponzorů. Nechávám to tedy na osudu. Dosud mě vždy vedl správně. Pokud si už žádný film nenatočím, mělo to tak být.
