Majitel společnosti Juta ve Dvoře Králové nad Labem Jiří Hlavatý se stal...

Majitel společnosti Juta ve Dvoře Králové nad Labem Jiří Hlavatý se stal podnikatelem roku 2013 v Královéhradeckém kraji. | foto: MAFRA

Nejlepšího v kraji ze mě udělali zaměstnanci, říká šéf dvorské Juty

  • 5
Podnikatelem roku 2013 v Královéhradeckém kraji se stal šéf textilky Juta ve Dvoře Králové nad Labem. Firma Jiřího Hlavatého vyrábí zejména průmyslové textilie a také umělé trávníky pro celý svět. "Důležitá je pokora," říká.

Co považujete za klíč k úspěchu, kterého jste dosáhl?
Firmy se od sebe liší jen kvalitou lidí, které zaměstnávají. To je dnes tím klíčem k úspěchu. Takže jestli jsem dnes dostal toto ocenění, přísluší všem lidem, kteří v Jutě pracují. Jsou to oni, kteří ze mě nejlepšího podnikatele kraje udělali. Juta se navíc poslední dobou hodně medializovala, i to nám možná k trofeji pomohlo.

Kromě Dvora Králové nad Labem a dalších českých měst máte i jeden výrobní závod ve Velké Británii. Bylo pro českou firmu těžké se tam dostat?
Všechno tkví v lidech. Podařilo se nám na místo obchodního ředitele v Anglii získat člověka, který dříve dělal pro obrovskou americkou firmu Dupont. Díky němu tam teď Juta trh v určitých výrobcích ovládá a zároveň jsme tam získali výrobu, zaměstnáváme lidi, obchodujeme.

Jiří Hlavatý

Šéfovi Juty ve Dvoře Králové nad Labem je 65 let. Původně strojní inženýr z liberecké fakulty nastoupil do dvorské textilky v roce 1972. Prošel od dělnických profesí snad všechny pozice včetně vedoucího provozu, vývojáře, technologa či vedoucího prodeje. Generálním ředitelem je od roku 1989, vlastníkem od roku 2007. Má jednoho syna. Sportuje a sportovce rád zaměstnává, je sponzorem fotbalového klubu Slovan Liberec. Řídí 14 továren a 2 200 zaměstnanců.

Jiří Hlavatý, ředitel společnosti Juta ve Dvoře Králové nad Labem.

V době, kdy většina firem svoji výrobu přesouvá spíš na východ a do Asie, kde je levnější pracovní síla, to je ale zvláštní...
Osobně v tom vidím nebezpečí. Je nám sice politiky doporučováno: na západě a v Evropě už příležitosti nejsou, obraťte se na východ. Já ale stále vidím to jedinečné umístění České republiky ve středu Evropy. Tak jedinečné místo pro výrobu dnes nenajdete nikde jinde než právě u nás. Když si uděláte kružnici o poloměru tisíc kilometrů, vidíte, jak obrovské příležitosti máte, je to stále západní Evropa, která je finančně silná, stabilní. A obchodní příležitosti v ní jsou obrovské, alespoň pro nás.

Vyvážet na západ se vám tedy daří?
Není jeden den, kdy by ze Dvora Králové nešel jeden kamion přes průplav. Jen tento týden odešlo deset kamionů do Anglie, až do Manchesteru. A to už vůbec nemluvím o Irsku.

Co takový úspěch umožňuje?
Základ je v tom, že zisk 6 miliard se dnes rozkládá do deseti hlavních výrobků. A po celém světě je zájem o všech deset výrobních programů, není ani jeden, který by měl nějakou zásadní slabinu a který bychom mohli vyvážet třeba jen na východ.

Jak dlouho trvalo, než jste západ přesvědčili, že vaše výrobky jsou kvalitní, byť jsou z východu Evropy?
Samozřejmě ten hendikep existuje, protože dnes je rozhodující nejen značka, ale i země, která ji vlastní. Velkou váhu má Made in Germany, pro zákazníka to představuje daleko větší záruky, než když si koupí výrobek Made in Czech. Hendikep České republiky jako střední nebo východní Evropy se promítá i v ceně.

Zákazníky jste tedy museli nejdříve přesvědčit cenou?
V Anglii problém s cenami nemáme, naopak. U řady výrobků máme na trhu vedoucí postavení, takže jsme to my, kdo určuje ceny. Je tam třeba pět místních výrobců a ti všichni čekají, co s cenami udělá Juta. My ji určíme a oni, aby mohli prodat, jdou pod naši taxu. Je to úplně otočené, člověk by až řekl, že to nemůže chápat. Jsou za tím ale osobnosti.

Jak je těžké v okolí Dvora Králové nad Labem shánět kvalitní lidi, na kterých si zakládáte?
Hodně se mluví o tom, že chybí kvalitní lidé a určité profese. Ano, je to složité, ale my hledáme ty nejlepší. Řada firem jde jednoduchou cestou a říká, že jsou tolerantní. My ale při výběru zaměstnanců tolerantní nejsme. Základ je pak v tom, že je nutné lidi ocenit. Musí mít plat, který odpovídá jejich práci a výkonu. Musí dostat zaplaceno tak, aby i v dělnických profesích mohli slušně žít. To je nutné zaručit. Protože já nebuduju firmu skvělou, buduju firmu, která má být respektovaná.

Nechcete být nejlepší?
A to nejde, žádný strom neroste do nebe. Důležitá je pokora. Jinou cestu než se starat o výplaty pro zaměstnance nevidím. Loni jsme dělníkům zvýšili platy o tři procenta. Letos jim chceme zase tři procenta přidat. Loni koncem roku jsem každému poslal prémii čtyři tisíce, ze závodů mi pak došly dopisy, kde se všichni ti zaměstnanci podepsali a děkovali, ale zároveň slibovali, že ty peníze neutratí za zbytečnosti, ale vydají je účelně. To je právě moje filozofie: vysvětlit lidem, ať neutrácí peníze zbytečně.

V tomhle jste trochu jako novodobý Baťa...
Je to možné, proč ne? Přijeďte se k nám podívat, jak jsme udělali třeba firemní školku. Bez dotace jsme za čtyřicet milionů přebudovali vilu továrníka. Rozhodoval jsem se, jestli z ní udělám rodinné nebo firemní sídlo. Nakonec zvítězilo pětačtyřicet dětí, o které se stará pět špičkových učitelek. Dnes tam jsou všechny děti našich zaměstnanců. Naší filozofií je připravit všechny na školu tak, aby naši zaměstnanci s tím neměli problémy, nemuseli řešit, že dítě zaostává, netěší se do školy a podobně. Ať umí už to, co se učí v první třídě. To rodičům hrozně usnadní práci.