Soudce Zdeněk Šulc.

Soudce Zdeněk Šulc. | foto: MAFRA

Hranice odpovědnosti by být neměla, říká soudce čtrnáctiletého vraha

  • 114
Hradecký soudce Zdeněk Šulc, který se specializuje na mládež a soudil i nezletilého vraha z Chlumce, nesouhlasí s tím, že děti do 15 let nejsou trestně odpovědné. Už i malé dítě podle něj ví, že ubodat někoho je špatné.

Od ledna už bude Zdeněk Šulc rozhodovat v taláru hradeckého krajského soudu. Přechází tam z okresního, kde léta působil jako místopředseda pro věci trestní. Jedním z jeho posledních případů byl čtrnáctiletý vrah z Chlumce nad Cidlinou.

Soudce se specializuje na mládež, ale za dvacetiletou praxi se s podobně otřesným případem nesetkal. "Byla to první vražda spáchaná dítětem, kterou jsem dostal na stůl," přiznává.

Jaké tresty vlastně dětem hrozí?
Pokud je pachateli jakéhokoli trestného činu méně než patnáct, tak se v podstatě o trestání nedá mluvit. Ale lze jim uložit různá opatření, která určuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Nejzávažnější opatření je ochranná výchova a u tohoto nezletilce za dané situace jiné řešení nebylo, protože čin, který spáchal, je skutečně vysoce závažný s neodvratným následkem.

V ústavu už je od březnové vraždy, co se pro něj změní?
Dosud měl nařízenu ústavní výchovu, takže ho čeká přísnější režim a bude mít určitá omezení vycházek či dovolenek, i když nejsou striktně zakázané. Ochranná výchova se ve svém principu hodně blíží k trestu odnětí svobody nepodmíněně, když to samozřejmě není to samé. Náš zákon bohužel nepočítá s tím, že by těmto mladým pachatelům, byť takto závažné trestné činnosti, šlo uložit cokoliv přísnějšího. Ale když uvážíme, že je nezletilému čtrnáct let a ochranná výchova může trvat do osmnácti nebo až do devatenácti, od vězení se zase tak moc neodlišuje.

Kdyby mu ale bylo v době činu patnáct, tak by do speciálního vězení pro mladistvé šel...
Ano, mladiství od patnácti do osmnácti let se posuzují stejně jako dospělí pachatelé, ale trestní sazba se jim snižuje na polovinu. Mám paradoxní příklad z praxe. Dva bratři, jednomu bylo čtrnáct a druhému šestnáct, okradli rodiče. Problém byl, že poškození rodiče nedali souhlas s trestním stíháním, takže u toho šestnáctiletého se to zastavilo. Jenže u čtrnáctiletého to nešlo, protože je posuzován podle občanského soudního řádu, a tak skončil před soudem. A když ho potrestám, bude se mu starší bratr doma vysmívat.

Měla by se podle vás snížit věková hranice trestní odpovědnosti?
Podle mě by vůbec neměla existovat. V posledních deseti letech se zjistilo, že páchat závažnou trestnou činnost včetně vražd začaly děti mezi čtrnáctým a patnáctým rokem, a kdo nám zaručí, že za rok nezačnou to samé dělat dvanácti a třináctiletí. Takhle bychom mohli hranici pořád posouvat. Ať mi nikdo neříká, že desetileté dítě neví, že nemůže nikoho zabít. Něco jiného je, jestli si v tomto věku uvědomuje, že je špatné krást, když například najde peněženku a za ty peníze si nakoupí lízátka. Zvlášť když to vidí třeba v rodině a považuje to za normální. Ale i malé dítě moc dobře ví, že nemůže vzít kudlu a někoho ubodat. Když psychologický profil dítěte a posudky řeknou, že je natolik vyspělé, aby si uvědomovalo, že něco takového se dělat nesmí, tak ať si následky nese.

Dětští vrazi a násilníci mají v osmnácti letech, kdy opustí ústav, trestní rejstřík čistý. A co mladiství, kteří čin spáchali mezi patnáctým a osmnáctým rokem?
Ti to mají stejně jako dospělí, ale s jednou výjimkou. Pokud dostane nepodmíněný trest dospělý a odsedí si ho, má ho v rejstříku tak dlouho, dokud si nepožádá o zahlazení. U mladistvého, který vykoná nepodmíněný trest, mu ho soud zahladí automaticky. A pokud ho nezahladí do roka, má se stejně za to, že je zahlazený. To není úplně správně. Samozřejmě je potřeba rozlišovat mezi opisem a výpisem z rejstříku trestů: třeba zaměstnavatel vidí čistý výpis, ale já když chci opis, vidím úplně všechno včetně zahlazených nebo amnestovaných trestů.

Souhlasíte s tvrzením, že se brutalita dětí stupňuje a že je násilných činů čím dál víc?
Ani bych neřekl. Jde spíš o to, že se takové případy víc než dřív medializují. Žádný enormní nárůst jsem nezaznamenal a když budu mluvit za Hradec, tam v letošním roce naopak nastal u trestné činnosti nezletilých pokles. Z dlouhodobého hlediska trestné činy možná přibývají, ale to souvisí s celkovou změnou atmosféry ve společnosti. Učitelé už nemají respekt a bojí se dětem cokoli říct, v televizi od rána teče krev. A když to přeženu, už pohádky jako Tom a Jerry jsou brutální. Nebo Rumcajs! V kterém státě je loupežník hrdinou všech dětí? Několik případů, že děti zkoušely, co viděly v televizi nebo v počítačové hře, jsem dělal.

Jak je to s recidivou? Vrací se dětští pachatelé k soudu i v dospělosti?
Určitě se vrací. Ale rozhodně jich není většina. Řekl bych tak dva nebo tři z deseti. Když něco provede nezletilý mladší patnácti let, už se s ním většinou u soudu nesetkám, pokud tedy neskončí v ústavní nebo ochranné výchově, tam ten problém často přetrvává. Problém je spíš v tom, že podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže se soudí třeba i to, že kluk přeleze plot k sousedovi a ukradne mu jablka. To se dřív řešilo výpraskem, dnes to jako krádež vloupáním skončí u soudu. Jen čekám, kdy se budu muset zabývat výtržnictvím, protože se děti popraly ve školce o autíčko.

Mladým pachatelům můžete uložit i probační dohled nebo program. Jaký konkrétně?
V poslední době se u nezletilých možnosti opatření rozšířily. Dříve byly poměrně omezené, dal se nařídit jen resocializační program v rámci střediska výchovné péče. Ale už asi rok platí novela, podle které se už dají uložit i další opatření a s nezletilými pachateli se dá více pracovat. V Hradci je například probační program Právo pro každý den, což je něco jako skupinová terapie, kdy lektoři a psychologové probírají s problémovou mládeží životní situace, do kterých se mladí mohou dostat. Hrají vlastně divadlo a hledají cesty, jak z krizové situace ven tak, aby se nedostali do střetu se zákonem.

V chlumeckém případu nezletilého vraha jste uvedl, že už s ním probační pracovníci úspěšně pracují.
Ano, to je dobrý trend, který se hodně rozšířil v posledních dvou letech. Státní zástupci ve spolupráci se sociálkou do probačních programů zařazují mladistvé a děti už v rámci přípravného řízení. Část toho programu tedy absolvují ještě před podáním obžaloby a rozhodnutím soudu a já při rozhodování už vím, jestli tento program funguje a jestli je dobré v něm pokračovat nebo nařídit třeba jiný.