Musheři, kteří na trať extrémního závodu spřežení vyrazili, se shodují, že je lepší závodit na saních nejen kvůli pohodlí, ale i kvůli zdraví zvířat.
"Samozřejmě je lepší, když je sníh, protože psi nemají problém s tlapkami a netrpí ani jejich klouby. Saně navíc jedou lépe a je to na nich pohodlnější jak pro psy, tak pro nás," řekl Martin Kotiš z Horažďovic, který se chystal na start se čtveřicí svých psů. Podle něj je jízda na saních také plynulejší, zatímco tréninkové káře se říká kostitřas.
Přestože by raději vyrazil na trasu závodu na saních, Šediváčkův long si ujít nenechal. "Je to kultovní závod, na kterém se schází parta stejných bláznů," pochvaluje si Kotiš, který do Deštného dorazil již poosmé.
"Pamatuji, že jeden rok se kvůli nedostatku sněhu první den nejel, ale potom nasněžilo a jelo se na saních. To měli pořadatelé kliku. Letos ne, ale třeba to ještě vyjde v dalších dnech," doufá Kotiš. V okolí startu závodu však ležel pouze sněhový poprašek a sněžilo jen drobně.
Bez sněhu to není romantika, ale dřina
"Na trať dlouhou 21 kilometrů se vydalo padesát musherů a jedenáct biků z pěti států, což je polovina přihlášených," řekl hlavní pořadatel závodu Pavel Kučera. "Není to ta romantika a do kopců je to tvrdá dřina," dodal.
Pro Petra Guregu z Karlových Varů je závod na tréninkové káře z nouze ctnost.
"Kára je tréninkové zařízení, slouží k přípravě na saně. Ty jsou to, co pejsky i nás baví. Bohužel sníh není, takže musíme dál trénovat i na závodech," postěžoval si Gurega.
Závodníci do cíle etapy přijížděli zablácení, také káry byly obalené vrstvami bláta. "Byl to celkem adrenalin, asi mi zamrzly brzdy. Na trase jsou hluboké kaluže plné vody, v jednom místě měli psi vody až po břicha," vyprávěl jeden z nich.
