Jeden starší muž si na magistrátu věčně stěžuje na to, že ho někdo sleduje pomocí antény na protějším domě. "Dotyčný pán chce, aby stavební úřad zakázal mít tam anténu. Odpovídáme mu, že to úředníci prověřili a že není možné, aby jí mohl být sledován," řekl vedoucí odboru interního auditu Jaroslava Fikrová.
Loni s kolegy evidovala 138 stížností. Lidé se na ně často obracejí kvůli hluku různého původu, který nelze žádným způsobem postihnout, třeba z amplionů aut projíždějících městem.
"Občas jsou tu stížnosti od starších lidí, kteří nemohou spát a ruší je úplně všechno. Třeba od paní, která desítky let bydlí u železniční trati na Pouchově, ale teď má pocit, že vlaky jsou hlučnější než dřív," popsala Fikrová.
Na magistrátu zaevidovali i stížnost na technické služby, které údajně příliš sekají trávu. Některým seniorům vadí i různé akce na Ulrichově náměstí, které jinak většina Hradečáků považuje za oživení města.
"Jde o cyklistické nebo skateové akce, které do středu města přitáhnou mladé. Chodí nám stížnosti od lidí, kteří to nechápou a ruší je to," poznamenala Fikrová. Z loňských 138 stížností jich úředníci označili za opodstatněné jen 36.
Někteří lidé si stěžují opakovaně, i když už od magistrátu odpověď dostali. "S těmito lidmi je nejvíc práce. Právním řádem je definováno, že stížnost se vyřizuje jenom jednou, pokud stěžovatel neuvede nové skutečnosti. Přesto se snažíme pořád dokola reagovat třeba i na jednu jedinou stížnost," vysvětlila Fikrová.
Na anonymy neodpovídáme
To stojí čas i peníze, protože valnou většinu odpovědí město posílá doporučeným dopisem. E-mailů posílá jen minimum.
"Máme kolem 140 stížností ročně, na něž odpovídáme, často opakovaně. Pokud víme, že řešení stížnosti bude trvat delší dobu, posíláme oznámení, že jsme stížnost přijali. Ročně to tak dělá až 250 odpovědí. Největším vydáním je ale práce kvalifikovaných úředníků, kteří se často musí zabývat neoprávněnou stížností," vysvětlila úřednice.
Zaměstnanci odboru interního auditu na hradecké radnici musí každý dopis zaevidovat, předat na řešení svým kolegům na kompetentních odborech a nakonec stěžovateli odpovědět.
"Neodpovídáme jen na anonymy a na dopisy, na něž se odesilatel podepsal, ale nenapsal adresu. Takovéto dopisy rovněž považujeme za anonymy," podotkla Fikrová. Ani stížnosti, na něž není kam odpovědět, neházejí úředníci do koše, ale předávají je dál.
Anonymních dopisů ale chodí málo, většinou jen v období, kdy se vyskytne situace, která lidi nahněvá. "Anonymy přišly třeba v zimě, kdy nastala kalamita a byla neuklizená parkoviště. To některé lidi naštvalo, proto si na to stěžovali tímto způsobem," uvedla Fikrová.
