Socha Jana Husa od sochařky Adély Kačabové | foto: Tomáš Kučera

Pomník Jana Husa vytvoří pro německou Kostnici studentka z Hořic

  • 0
Studentka Střední průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích Adéla Kačabová vytvoří k 600. výročí upálení mistra Jana Husa pískovcovou sochu pro centrum v německé Kostnici.

Mladé sochařce je teprve dvacet let a už se může pochlubit úspěchem, na který mnozí sochaři čekají celý život. Její asi půl metru vysoký sádrový model Husova pomníku ztvárňující kalich a plameny zvítězil v konkurenci asi dvou desítek prací studentů hořické školy.

Návrh budoucí sochy vybrali zástupci německého města Kostnice. Studentka z Nové Paky vytvoří asi tři metry vysokou pískovcovou plastiku, která bude stát v centru města, kde v roce 1415 zahynul v plamenech Jan Hus.

Nechat studenty ztvárnit husovské téma napadlo ředitele školy Josefa Moravce. „Takový úspěch jsem opravdu nečekala. Doteď tomu nemohu uvěřit,“ říká skromně dívka, která na otázky odpovídá bez zbytečných detailů.

Město Kostnice, kde byl 6. července 1415 na příkaz císaře Zikmunda Hus upálen poté, co jej na tam konaném koncilu církev odsoudila jako kacíře, vyčlenilo na plastiku přibližně 15 tisíc Euro.

Co pro vás znamená, že vytvoření Husovy sochy pro německou Kostnici padlo na vás?
Nejdříve mi nedocházelo, že je to nějaký velký úspěch. Došlo mi to vlastně až s odstupem času. Je to pro mne velká čest a nesmírně si toho vážím.

Přemýšlela jste o tom, že vaše dílo budou obdivovat lidé v zahraničí a zřejmě velmi dlouhou dobu? Jak je známo, sochy z kamene přetrvávají staletí.
Ano, napadlo mě to. Je to vzrušující pocit. Mnoho lidí mi říkalo: Proč jsi nešla pracovat se dřevem? A já na to, že kámen vydrží déle. Je větší pravděpodobnost, že tu po mně něco zůstane.

Máte hotový model. Znamená to, že nejobtížnější část práce máte za sebou?
Spíše naopak. Jsem na začátku. Nejtěžší je na soše začít pracovat, dostat se do toho. Při práci na sebe určitě nechám působit charakter kamene. Každý materiál je trochu jiný a sochař by to měl respektovat.

Socha by měla být hotova příští rok, kdy bude šestisté výročí upálení Jana Husa. Ještě jste na ní nezačala pracovat. Stihnete to?
Doufám, že ano. Nebudu na to sama, s hrubou prací mi pomohou. Je však pravda, že začít s prací je třeba co nejdříve.

V nejbližších dnech tedy kameníci musí vylomit v lomu vhodný blok pískovce a převézt ho na dvůr školy, abyste mohla začít pracovat. Budete si kámen vybírat přímo v lomu?
To ne. Až bude kamenný blok tady ve škole, nejdříve dojde k jeho rozměření, aby výsledek byl co možná nejvíce podobný modelu. Základní opracování bude děláno strojem, s tím mi škola pomůže. Součástí plastiky budou poměrně velké plochy.

Čím jste se inspirovala při ztvárnění husovského tématu?
Husovou životní cestou, jeho myšlenkami.

Ze všech návrhů vystavených v areálu školy je vaše dílo nejvíce abstraktní. Věděla jste od počátku, jak bude socha vypadat?
Vůbec ne. Hlavním požadavkem bylo: žádná postava. Dlouho jsem přemýšlela jak k tomu přistoupit. Pracovala jsem s hlavními symboly spojenými s Janem Husem, tedy se symbolem kalichu a plamenů. Snažila jsem se to skloubit dohromady. Socha by měla v lidech probudit představivost, pevně věřím, že každý si v tom z mistra Jana Husa najde to své.

Jak jste se k sochařině dostala?
Byla to náhoda. Přemýšlela jsem, na jakou uměleckou školu půjdu, avšak o žádné konkrétní jsem představu neměla. Až jednou, když jsem jela do Hradce Králové přes Hořice, jsem si všimla hořické školy. Původně jsem se hlásila na malbu, ale když tento obor kvůli nezájmu studentů neotevřeli, přeřadili mě na kamenosochařství. Nevadilo mi to, byla jsem tehdy nerozhodná. Řekla jsem si, že to zkusím, a nakonec jsem se v tom našla. Rozdíl oproti malířství je ten, že sochař pracuje jakoby ve 3D zatímco malíř na plátně, tedy na ploše. Také proto mě sochařina baví.

Není Střední průmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích spíše pro kluky? Mnoho lidí má sochařinu spojenou s fyzickou námahou.
Nemyslím si to. Sochařina je pro každého, kdo má vztah ke kameni a výtvarné nadání.