Podnik proměnil někdejší přádelnu v chráněné dílny, kde pracují zdraví i hendikepovaní. Pokud se vše podaří, podnik by chtěl získat soběstačnost, aby mu už nemusela pomáhat jeho mateřská společnost Oblastní charita Červený Kostelec, která provozuje tamní hospic a Domov svatého Josefa v Žirči pro pacienty s roztroušenou sklerózou.
Cesta povede právě přes vyšší výrobu v sirupárně, kde budou potřebovat i nové zaměstnance.
„Sociální podnik koupil tovární areál za výhodných podmínek před třemi lety od rodiny Matyskových, jeden z majitelů nám dokonce svou část vrátil jako dar. Mohli jsme ho opravit a posléze pronajmout naší výrobně sirupů a pro výrobu formalínových roztoků, které nemocnice používají pro odběr tkáňových vzorků,“ popisuje jednatel Pro-Charitu Pavel Melichar.
Prohlídka areálu u hlavní silnice nedaleko nádraží přilákala stovky zájemců. Mohli se připojit k exkurzi v sirupárně, ochutnat vychlazené nápoje nebo si prohlédnout novou podnikovou prodejnu s hračkami, funkčním prádlem, keramikou, sirupy i zdravotními pomůckami.
Donedávna to byl spíš zanedbaný kout města. „Původně byla v objektu textilní přádelna, kterou pan Matyska založil už kolem roku 1917. Po znárodnění tu byla traktorová stanice, sklady Texlenu a v 90. letech firma vyrábějící shrnovací dveře. Budova byla dožitá, nikdo sem moc neinvestoval. Pak díky dotaci z ministerstva životního prostředí se nám podařilo získat výrazný grant na opravy střechy, fasády, oken a dveří. Tím jsme začali a postupně vestavěli interiér,“ říká jednatel.
Inspiraci našli v bylinkové zahradě v Žirči i u slavného botanika
Nápad se sirupy se zrodil před čtyřmi lety, když začala plodit rekonstruovaná bylinková zahrada u žirečského kláštera. Následovalo delší testování. Ukázalo se, že sirupárně nebudou stačit vlastní zásoby bylin, a proto je začala nakupovat ve větším. Sirupy Camellus podobně jako zahrada nesou jméno po jezuitském misionáři a slavném botanikovi Josefu Kamelovi.
Nyní v chráněné dílně připravuje sirupy šest zaměstnanců. Mají tu dva třistalitrové a dva menší kotle, také novou drtičku. V současnosti tu denně vaří kolem 150 litrů bylinkových sirupů, ale kapacita je víc než čtyřnásobná.
„Do jednorázových sáčků si ráno chystáme byliny pro maceraci ve studené vodě, pytle máčíme 24 hodin společně s kyselinou citronovou, pak je vyjmeme, sáčky se vylisují a výluh s cukrem zahříváme na 90 stupňů. Půl hodiny ho pasterizujeme a sirup stáčíme za horka do ohřátých lahviček. Vzorek vždy putuje na mikrobiologický rozbor. Pokud je v pořádku, lahve se polepí etiketami a ozdobí se,“ popisuje proces výroby vedoucí výroby sirupů Jitka Hradská.
V zimě je dobré sáhnout hlavně po jitrocelovém sirupu a bylinkách, které pomáhají s dýchací problémy, ale v nadcházejícím létě bude prý hitem zázvor. Chválili si ho i návštěvníci při ochutnávce podávaný s perlivou vodou a citronem.
„Teď je nejoblíbenější kombinace meduňky s dobromyslí a hodně se prodává bezový sirup. Velká poptávka je i po zázvoru. Zkoušíme různé receptury, abychom vyšli vstříc zákazníkům, kteří nechtějí pít nápoj slazený cukrem. Budeme vyrábět čtyři druhy, kde bude třtinový cukr a med. Místo kyseliny citronové zkoušíme citronový koncentrát. K bylinkám možná budeme přidávat ovocný koncentrát,“ říká Jitka Hradská.
„Všechny děláme všechno“
Zdejší zaměstnankyně zrovna zdobí naplněné lahvičky. Práci v chráněné dílně si chválí.
„Myslím, že tady jsme všechny spokojené. Všechny děláme všechno, není to jednotvárné. Od rána se připravují sirupy, pak se myjí skleničky, sedneme si k etiketám a lahve opatříme ozdobnými čepičkami. Později se připravují lahve na další den, jsou to různorodé práce po celý den. Receptury máme dané, nemůžeme s nimi experimentovat, to smí jedině vedení,“ směje se žena v částečném invalidním důchodu, která se poprvé dostala na chráněné místo.
Její kolegyně dostala práci před časem, když podnik využil státní dotaci na pracovní místa pro nezaměstnané matky.
„Mě tahle práce baví, každá něco obnáší. Dříve jsem byla doma na mateřské dovolené, poté jsem pracovala při výrobě roztoků, ale pak se rozšiřovala sirupárna. Prošla jsem tu vším. Jsem sama na dvě děti, proto takovou práci vítám,“ míní Irina Honzerová, která pochází z Ukrajiny.
Sociální podnik zaměstnává kolem 150 lidí, v přepočtu na plný úvazek je míst asi sto. Práci zde má 100 až 110 lidí se zdravotním znevýhodněním, na jejich mzdy přispívá úřad práce. Celkové tržby postupně vzrostly z 24 milionů korun v roce 2013 na loňských 58 milionů.
Podnik poskytuje výrobky a služby Hospici Anežky České a Domovu svatého Josefa, ale hledá i zakázky mimo charitu. Provozuje šicí dílnu a úklidové a zahradnické služby. Žirečská prádelna pere výhradně pro hotely a jiné zákazníky na Královédvorsku, formalínové roztoky odebírají laboratoře a nemocnice, sirupy se dodávají do prodejen zdravé výživy nebo do restaurací. Obyvatelé či turisté využívají dvě kavárny, bufet, obchod se smíšeným zbožím i second hand. Cizí firmy si odběrem zboží z chráněných dílen mohou nahradit placení daně státu za to, že samy nemají zaměstnance s hendikepem.
Chráněných dílen je víc a přetahují pracovníky
Rostoucí sirupárna bude potřebovat další znevýhodněné pracovníky, ale získat je nebude snadné.
„Trh lidí s hendikepy se mění a naše společnost s oblastní charitou je velkým lokálním zaměstnavatelem. V Náchodě je také několik chráněných dílen, které jsou napojeny jako agentury zejména na výrobu pro kvasinskou automobilku. Ty hodně přetahují lidi všech možných profesí a potom si mohou dovolit oproti nám mírně přeplácet, takže na to musíme reagovat,“ říká finanční ředitel Pro-Charitu Jan Rydlo.
„Spíše se snažíme vychovávat vlastní lidi a udržet je. Zvyšování výroby bude znamenat, že porosteme po jednotkách zaměstnanců, ne po desítkách. Teď sirupy vyrábí šest lidí v jednosměnném provozu, ale jsou vytíženi skokově, což není ideální,“ míní Jan Rydlo.
Sociální podnik podle něj naráží na to, že se jeho služby a činnosti tříští asi do třiceti oblastí, což původně vzniklo kopírováním potřeb hospice a žirečského domova.
