Obě bývalé pracovnice pečovatelské služby se k sobě chovaly v soudní síni už od září netečně (jejich výpovědi zde). Zatímco pečovatelka Lada M. přiznávala třesoucím se hlasem, že vybírala z bankomatu peníze vozíčkářovou kartou a poškodila ho, její bývalá šéfka Miloslava J. obvinění sebejistě odmítala. Tvrdila, že podřízená se na ni jen snaží hodit vinu a navedl ji bývalý partner Lady M., jaroměřský starosta Jiří Klepsa.
Rozsudek není pravomocný. Obhájce Miloslavy J. Rostislav Smažík se odvolal a podal stížnost proti zastavení trestního stíhání v případu škody jiné klientky pečovatelské služby. Obhájce pečovatelky Lady M. Zdeněk Rudolecký i státní zástupce Vladimír Štěpánek si ponechali lhůtu na odvolání.
„Ohledně trestu paní Lady M. bereme v úvahu okolnost, že se na této trestné činnosti přímo ona sama neobohatila. Nicméně si přisvojila cizí věc už tím, že ji vybrala z účtu a sama si osobovala právo rozhodovat, jak s ní bude zacházet,“ uvedl soudce Pavel Ruml.
Pečovatelka podle něj věděla, že bere peníze starému a důvěřivému člověku, což bylo bezohledné. Měsíčně to byly částky kolem sto tisíc korun. Senior byl svéprávný, nerozuměl však ani výpisům z účtu.
Pečovatelka Lada M. tvrdila, že když už na účtu dvaašedesátiletého vozíčkáře nebyly peníze, sama si brala bankovní úvěry, aby nic nepoznal. Nyní je žena v insolvenci, dluží téměř půl milionu korun. Kde vozíčkářovy peníze skončily, se nepodařilo dohledat.
Vedoucí podle soudu krádež organizovala
Přísněji soudce posuzoval podíl vedoucí pečovatelské služby.
„Dospěli jsme k přesvědčení, že se paní Miloslava J. svým jednáním dopustila dvou trestných činů. Nesvědčí pro ni žádné polehčující okolnosti kromě dosavadní bezúhonnosti. Nicméně trestná činnost byla páchána dlouhou dobu a s využitím jiné osoby, aniž by si ona sama musela takříkajíc špinit prsty a zanechávat za sebou usvědčující důkazy. Je i zřejmě, že okrádána byla osoba bezbranná, stará, nemohoucí,“ řekl soudce.
Protože u vedoucí shledal méně polehčujících okolností, dal jí nepodmíněný trest ve věznici s dozorem. Bývalou vedoucí odsoudil za krádež peněz vozíčkáře, kterou zorganizovala, a také za zpronevěru dvaceti tisíc další klientky.
Nikomu jsem peníze nesebrala, hájila se vedoucí
Bývalá vedoucí Miloslava J. tvrdila, že se o zmizelých penězích dozvěděla až v říjnu 2013, když se pečovatelka Lada M. pokusila o sebevraždu. Připustila, že je vůdčí typ, ale škodit prý nechtěla, naopak přišla do pečovatelské služby pomáhat.
„Rozhodně nejsem člověk, který by chtěl někomu ublížit, někoho vydírat, někomu ubližovat a už vůbec ne dětem. Strašně mě mrzí, co se stalo, a naprosto popírám vše, co tady paní M. tvrdí. Nikomu jsem žádné peníze nesebrala,“ ohradila se Miloslava J., která se později také pokusila o sebevraždu.
Připustila jen pochybení, že včas nepředala peníze jiné klientky. Po rozsudku uvedla, že se cítí jako neprávem odsouzená.
Její obhájce prohlásil v závěrečné řeči, že ohledně seniora není žádný důkaz, že by jeho klientka úkolovala pečovatelku nebo od ní přebírala peníze. Tvrdí to totiž pouze pečovatelka a zprostředkovaně její bývalý partner starosta a její sestra.
Podle obhájce vedoucí musel starosta Klepsa vědět, že má jeho partnerka Lada M. dluhy. Advokát to dokládal například tím, že když se pečovatelka pokusila o sebevraždu a starosta ji našel, namísto do nemocnice s ní jel nejdřív do banky pro výpis z účtu.
„Státní zástupce nenašel motiv u paní Lady M., ale já ho nacházím v jejích dluzích, neboť v průběhu řízení se prokázalo, že jich měla celou řadu. Půjčovala si i od klientů pečovatelské služby. Úvěry měla historicky, jak vyplývá z jejího výpisu z bankovního účtu, měla je už od roku 2011. Není pravda, že by si je brala až v době, kdy už na účtu vozíčkáře nebyly peníze. Splátky z úvěrů, které musela platit, se neustále zvyšovaly, jak se zvyšovalo její zadlužení,“ uvedl obhájce vedoucí Rostislav Smažík. Výpovědi Lady M. označil za nevěrohodné a neprůkazné.
Pečovatelka vkládala peníze na účet, ale jen menší částky
Obhájce pečovatelky připomněl, že znalec z oboru psychologie Jan Lašek potvrdil, že pečovatelka může podléhat příkazům jiné osoby a raději uškodí sobě, než by neposlechla.
Pečovatelka u soudu vysvětlovala, že si žádné peníze od vozíčkáře nenechala. V jednotlivých případech však drobnější částky skončily na jejím účtu.
Jinak tvrdila, že své vedoucí předávala třeba až 70 tisíc korun měsíčně. Původně si myslela, že je to například na vybavení bytu seniora a jeho potřeby, později se prý bála, protože jí šéfka hrozila, že vše zůstane na ní.
„Lituji, co jsem udělala a že jsem způsobila finanční újmu. Hrozně mě to mrzí, žádné peníze jsem nezcizila, žádné jsem si nenechala pro sebe,“ řekla Lada M.
Obyvatelce odpojili elektřinu, tak se na případ přišlo
Případ vyšel najevo v říjnu před necelými třemi lety, když jedné klientce pečovatelské služby odstřihli nezaplacenou elektřinu. Jakmile se tehdy sociální odbor města Jaroměře pustil do kontroly dokumentů dalších klientů, přišlo se i na prázdnou platební kartu a nepořádek v dokladech.
Škoda na majetku těžce nemocného vozíčkáře za období od června 2011 do října 2013 je zhruba milion a padesát tisíc korun. Výši škody spočítanou policií potvrdil také znalec v oboru ekonomie. Další klientka přišla o dvacet tisíc poté, co je vedoucí převzala, ale pak si je nechala a vrátila je, až když policie začala prověřovat případ vozíčkáře.
Obžaloba původně vinila obě ženy ze zpronevěry, ale státní zástupce navrhl, ať se případ posuzuje jako krádež. Ženám hrozilo vězení v délce 2 až 8 let.
Státní zástupce požadoval pro obě obžalované podmínku. Za iniciátorku a konzumentku peněz prohlásil vedoucí pečovatelek a chtěl pro ni trest 2,5 roku vězení s pětiletým odkladem. Pro pečovatelku, která ji poslouchala, žádal trest na samé spodní hranici s odkladem na 3,5 roku. Advokáti žen žádali zproštění obžaloby.
Obě ženy přešly do jiného zařízení
Pečovatelka vybírala peníze z karty vozíčkáře, který s tím souhlasil. Za nákupy nechtěl žádné účtenky, protože ženě věřil (o závěrech policejního vyšetřování více čtěte zde). Původně měl na účtu přes 1,7 milionu korun, protože zdědil dům a prodal byt.
Podle státního zástupce Vladimíra Štěpánka fungovala pečovatelská služba obrazně jako turecké hospodářství a město rezignovalo na kontrolní činnost. Soud se tím však odmítl zabývat, podle něj šlo v tomto případě o selhání konkrétních osob.
Na případ se přišlo až v době, kdy vedoucí pečovatelské služby odešla do soukromého zařízení pro pacienty s Alzheimerovou chorobou ve Svobodě nad Úpou. Nabídla tam manažerské místo i své podřízené Ladě M., která tam také začala pracovat.
Miloslava J. usilovala i o to, aby tam přešel jako pacient i vozíčkář, o kterém si tehdy myslela, že má na účtu ještě 450 tisíc. Tvrdila, že shánění movitých klientů bylo v náplni její práce na novém působišti. On sám tam nechtěl. Podle pečovatelky tím její šéfová chtěla celou věc ututlat.
