Říkalo se o něm, že prodělal změnu charakteru, že už to není on. Ano, pětačtyřicetiletý Penc opravdu vypadá zcela jinak: poprvé v životě si nechal ostříhat dlouhé vlasy, oholil si mušketýrský knír, obměnil šatník, nechal si opravit zuby a udělat brýle.
Stanislav Penc (30.7.2015).
Na několik měsíců se dobrovolně odstřihl od mobilu i internetu, ale povahově se nezměnil. Stále je to stejný rebel, svéráz, u úředníků potížista, trochu filozof a trochu zemědělec, který na své osamocené usedlosti u Libáně právě pořádá už 15. ročník Kozího mejdanu.
Když Penc vloni v říjnu neuspěl ve volbách do Senátu, zřejmě ani pro něj to nemohlo být velké překvapení. Pak se ale začaly sypat rány, které by někoho snadno položily na lopatky. S Pencem se po deseti letech rozešla přítelkyně, odvedla s sebou i dvě společné děti, o které se nyní soudí, a na konci roku mu lékaři sdělili, že má nádor na mozku. Stal se invalidou, jenž říká, že ho šikanují úřady i policie.
Ale nestěžuje si. „Mám se podle možností, vlastně velmi podobně jako za komunistů. Ale teď mám kolem sebe přátele, dělám Kozí mejdan, a proto se vlastně momentálně cítím celkem dobře,“ pobaveně reaguje na dotaz, jak se má.
Mobil i internet zapnul teprve před několika dny a jen kvůli Kozímu mejdanu. „Pak ty věci zase odložím a budu se věnovat odpočinku. Prostě budu opět nedostupný,“ říká Penc, velký propagátor léčivých účinků konopí, který se stal sám sobě lékařem.
Ordinuje si klid a vyvinul zajímavou teorii: Když si člověk zlomí nohu, potřebuje ji mít v klidu. A když má něco s mozkem jako já, musí udělat vše pro to, aby mozek zastavil. Když se to podaří, má možnost se vyléčit. Právě proto musím odpočívat, zastavit se a pokud možno vymyslet, jakým způsobem mám z hlavy dostat 3,5 centimetru velký nádor.“
O mozku se ví strašně málo
První etapu boje proti nádoru, o kterém je přesvědčen, že je důsledkem dlouholetého stresu, prý vyhrál: „Nedávno jsem byl na kontrole a po pěti měsících, kdy jsem se skutečně zastavil, se zastavil i růst nádoru. O mozku se ví strašně málo a po zkušenostech přátel, kteří na podobnou záležitost zemřeli, jsem se rozhodl, že nepodstoupím žádné ozařování ani operaci.“
Stanislav Penc
|
Penc se ani nesnaží popřít, že mu chybí život aktivisty (kterým se však sám necítí) a volnomyšlenkářského rebela.
„Musel jsem si zvyknout na nemoc, která mi znemožňuje mé konání, tedy pokoušet se měnit různé jednotlivé věci. Teď se jen pokouším změnit svůj náhled na okolí a čas, který je mi tady vyhrazen, a zklidnit se,“ přemýšlí chovatel koz a oslů, který se ale vzápětí usvědčuje z vlastního selhání, když se zapáleně pokouší vysvětlit, proč není bojovníkem, za něhož jej jeho přátelé i nepřátelé paradoxně považují.
„Bojovník jsem nikdy nebyl, protože boj je konfliktní situace, kterou nemám rád. Nenechávám se odradit, což ale neznamená, že jsem bojovník. Tak by se podle mě měl chovat každý občan, který si uvědomuje svoje občanství a který si uvědomuje, jak je svoboda křehká a že o ni můžeme přijít jen z toho důvodu, že velkou část politiků máme nefunkčních. Není potřeba bojovat, ale zabývat se věcmi a jednotlivostmi, aby se věci v systému měnily. Jenže to bohužel nedělá ani spousta lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou aktivisty,“ povzdychne si na závěr svého filozofického monologu.
Předepsaný klid bude Penc porušovat až do pondělka
I když se Penc odstřihl od veřejného života, neunikl - jak on sám říká - úřední šikaně. Odmítl totiž splnit příkaz a vykácet některé dřeviny u svého stavení.
„Některé stromy a keře necháváme přirozenému vývoji, a proto tam také máme i živočichy, kteří jsou v červeném seznamu ohrožených druhů. V předchozích letech mi také chodily kontroly a vždy se to obešlo bez připomínek, až letos jsem se znelíbil a musel vrátit zemědělskou dotaci na údržbu sadů ve výši 59 tisíc korun. Sice bych mohl vydělávat peníze prodejem dřeva, ale já jsem přesvědčen, že smyslem vlastnictví půdy a stromů není okamžitý zisk, ale přínos pro další generace. A to spousta takzvaných zemědělců nedělá,“ přiznává Penc, co ho trápí.
Předepsaný klid teď bude porušovat až do pondělka. I když prvních deset ročníků Kozího mejdanu bylo osmidenním festivalem (slovo festival však Penc v souvislosti se setkáním několika stovek lidí na svém statku v Milkovicích nesnáší), nyní to bude setkání „jen“ čtyřdenní.
Protože svá zvířata nechává dožít, bude i letošní ročník vegetariánský. Zato muziky, divadla, autorského čtení, filmových ukázek, přednášek či malování prý bude za dobrovolné vstupné vrchovatě. Hned po mejdanu prý Penc zase vypne telefon, počítač i své aktivistické nutkání a bude přemýšlet. Hlavně o tom, jak se uzdravit a vypudit z hlavy nádor.
