Vladimíru Šoltysovi se rozdrnčí v kapse mobilní telefon v tu nejméně vhodnou chvíli. Právě se svými dvěma kolegy sedí na skládacích kempových stoličkách před stanem nedaleko rybníku Zrcadlo u Budčevsi na Jičínsku a stejně jako oni kroužkuje chycené ptáky.
„Nezlobte se, opravdu nemám čas,“ odbývá chvatně vlezlou nabídku služeb mobilního operátora a zavěsí. Mezi prsty jeho levé ruky vykukuje drobná hlavička vyděšeného opeřence a ornitolog se snaží, aby ptáka mohl co nejdříve vypustit zpátky na svobodu.
Rybník Zrcadlo bývá právem považován za ptačí ráj. V unikátní lokalitě sice zbylo už „pouze“ kolem dvaceti vodních ploch z původních více než 130 zbudovaných koncem 15. století, avšak vzácných rostlin i živočichů tu stále žije spousta.
Však také proto jsou zdejší rybníky už deset let součástí evropsky významných přírodních lokalit soustavy Natura 2000.
Bez sítí by to nešlo
Je krátce po desáté dopoledne a Vladimír Šoltys, Karel Novotný a Zbyněk Smolík od brzkého rána chytili do sítí napnutých na několika místech v rákosí asi třicet ptáků.
„Jedná se o rákosníka obecného, ti jsou tady nejčastější. Po odchytu je kroužkujeme, určíme druh, stáří nebo pohlaví jedince a další údaje. Kroužkování ptáků kromě jiného dokazuje, že se do oblasti pravidelně vracejí,“ říká Vladimír Šoltys.
„Na Zrcadle jde o patnáctý ročník odchytové akce a smyslem je zmapovat faunu tohoto území. Je to jeden ze způsobů jak monitorovat zdejší ptactvo. Naše aktivity částečně přispěly i k tomu, že území bylo prohlášeno za významnou ptačí oblast soustavy Natura 2000,“ vysvětluje Šoltys přítomnost tří ornitologů v provizorním táboře v rákosí u rybníka.
Rožďalovické rybníky jsou významné především díky hnízdění jeřába popelavého - ptáka velikosti čápa, ale také drobného dravce - motáka pochopa. Oba druhy hnízdí právě v rákosí.
Zvláštní punc výjimečnosti dodává Rožďalovickým rybníkům rovněž orel mořský, vždyť jeden až dva páry tu pravidelně hnízdí už skoro 20 let. Za tahu se na vodních plochách a v okolí vyskytují až čtyři tisíce vodních ptáků.
„Sedmdesátihektarový rybník Zrcadlo leží v otevřené rovinaté krajině na jižním úpatí Jičínské pahorkatiny. Je to první velká vodní plocha za Krkonošemi na trase tažných ptáků ze severní Evropy do Středomoří a Afriky. Zrcadlo je největší vodní plocha široko daleko, a proto je nejen významnou zastávkou, ale i hnízdištěm tažných ptáků,“ pokračuje Šoltys.
Sítě kontrolují několikrát denně
Trojice nadšenců, kteří si na týdenní odchytovou akci ptáků a jejich kroužkování u Zrcadla vzali většinou dovolenou, obchází ptačí pasti několikrát denně. První kontrola je za svítání a poslední při západu slunce. Do sítí se letos chytly stovky ptáků.
„Je pod mrakem, teplota vzduchu mírně nad hranicí dvaceti stupňů a mírně fouká. To jsou ideální podmínky pro odchyt,“ pochvaluje si Zbyněk Smolík a naráží tak na potíže, které na drobnější chycené ptáky v sítích číhají: když je příliš horko nebo naopak prší, ptákům v sítích jde o život, a proto musí být ornitologové v terénu mnohem častěji.
„Pak vyrážíme k sítím každou půlhodinu. Když je horko, jsou dehydratovaní a naopak, když prší a je chladněji, drobnější ptactvo znehybněné v síti brzy prochladne. Sítě proto za deště stahujeme, protože v první řadě jde o zdraví ptáků,“ zdůrazňuje Smolík a zkušeně vymotává z ok opeřence velikosti dlaně dospělého člověka.
Opatrně ho vloží do látkového vaku a pokračuje k další síti, která se táhne rákosím v délce asi čtyřiceti metrů. „To je samička strnada rákosního. Měříme a kroužkujeme až v táboře, ve vaku se jí nic nestane,“ ukazuje na dalšího drobného ptáka uvázlého v síti.
Nocují tu i tisíce špačků
Ornitologové mají svá stanoviště v okolí rybníka Zrcadlo za patnáct let už předem vytipovaná. Sítě dávají každý rok na stejná místa. „Letos odhadujeme, že v rákosí nocuje okolo třiceti tisíc špačků, kteří sem přilétají většinou z měst,“ upozorňuje Smolík na další místní zajímavost.
„Je to tady pro ně taková základna k jejich dalším výpadům. Hejno vždy vede jeden z nich, a když udělá loping, zbývající tisíce špačků jdou za ním. Začínají se slétat v osm večer, deset minut krouží nad rybníkem, aby si našli vhodné místo k přenocování, a pak tam hejno zahučí. Je to zážitek,“ dodává.
O přestávkách mezi kontrolami sítí v okolí rybníka Zrcadlo panuje v táboře ornitologů na okraji rákosové džungle pohoda a klid.
„Odchytová a kroužkovací akce je pro nás zároveň i společenská událost, příležitost setkat se s kamarády a vlastně i takový ventil za celý rok nahromaděného napětí a stresu,“ přiznává Šoltys a lupou kontroluje kroužek na pařátku dalšího rákosníka obecného.
Všichni tři muži jsou skloněni nad svými úlovky a mají napilno. Soustředí se na titěrnou práci s křehkými tvory, aby je co možná nejrychleji zkontrolovali a ty bez označení okroužkovali.
„Když za soumraku okroužkujeme posledního ptáčka a pak si sedneme ke stanu a rozproudí se diskuse o všem možném v kulisách přírody, je to nezapomenutelný zážitek,“ dodává Karel Novotný a ostatní přikyvují.
Letos v ornitologickém táboře u rybníka Zrcadlo byla nastálo jen tato trojice mužů. I tak ale zvládli odchytit a zkontrolovat přes patnáct set ptáků.
