Michaela Boudová a Josef Jirman provozují hudební klub Klondike necelé tři...

Michaela Boudová a Josef Jirman provozují hudební klub Klondike necelé tři roky. Za tu dobu se interiéry díky sprejerům proměnily k nepoznání. Každý pokoj je naprostý unikát. (10.7.2015). | foto: Martin Veselý, MAFRA

Spreje mění kolos v Peci v umělecké dílo, inspirací byl i Kurt Cobain

  • 0
Hudební klub v Peci pod Sněžkou v Krkonoších, který vznikl ještě za socialismu, přetvářejí streetartisté. Při výzdobě pokojů se inspirovali černošským Bronxem i životem Kurta Cobaina. Betonový kolos vznikl na konci 80. let jako vývařovna pro ROH, výtvarné happeningy zde budou pokračovat.

Vznikly ve stejné době, stojí těsně u sebe, jejich současnost a především budoucnost je však zcela odlišná. Řeč je o nepřehlédnutelných betonových dominantách Pece pod Sněžkou: prodejně potravin a o sousedícím hudebním klubu Klondike.

Zatímco na místě prodejny má v příštím roce vyrůst moderní obchodní a bytový komplex za desítky milionů korun (více čtěte zde), v přilehlém objektu se odehrává úplně jiný příběh. Mladí výtvarníci postupně přetvářejí fasády, chodby a pokoje na jedno velké umělecké dílo inspirované pouliční tvorbou.

„Snažíme se pracovat s tím, co tady je. Nemáme prostředky na nákladnou přestavbu, našim cílem bylo oživit stávající prostor nějakým zajímavým zásahem, který ale zároveň bude funkční,“ říká osmadvacetiletá Michaela Boudová, která si společně s Josefem Jirmanem před necelými třemi lety vzala vybydlený betonový kolos do nájmu.

V klubu se konají umělecká sympozia

Budova vznikla na konci 80. let jako vývařovna pro ROH, po revoluci zde mimo jiné bývala diskotéka. V přízemí nyní funguje hudební klub, v horních patrech začalo vznikat svébytné ubytování - pokoje především s graffiti výzdobou.

„Oslovili jsme kamarády umělce, jestli by s tím nechtěli něco udělat. Když přijeli, hrozně se jim to líbilo. Od té doby se každý půlrok koná nějaká akce. Podle toho, jaké je počasí, nebo jaký máme materiál, vybereme kus baráku, se kterým se potom pracuje,“ dodává vystudovaná učitelka výtvarné výchovy, která v Peci žije už deset let. Zatím se v klubu konala čtyři umělecká sympozia, další plánují letos na podzim.

Streetartisté nejprve vyzdobili chodbu, poté se přesunuli do horních pater a „vymalovali“ deset pokojů. Každá místnost má své jméno a nese charakteristický rukopis autora.

Pokoji Krakonoš dominuje obří portrét pána hor s dýmkou na skříni, autor Komiksu čerpal inspiraci v jemných linkách komiksové tvorby 80. let, syrový Bronx pojmenovaný podle nechvalně proslulého newyorského obvodu naopak připomíná vězeňskou celu. V hlavní roli je symbolicky černá a zlatá barva. „Snažíme se autory trochu korigovat, ale oni nás stejně moc neposlouchají,“ podotýká třicetiletý Josef Jirman.

Pokoj jako drogové doupě

Obrazárna zase vypadá jako výstavní sál, na stěnách visí zarámované obrazy a upravené reklamní plakáty. Pokoj Kurt, inspirovaný životním příběhem hudebníka Kurta Cobaina, působí jako drogové doupě. V rohu jsou opřené lyže, na stěně plechová zahradní konev, na zemi leží obyčejná matrace.

Psychedelickou atmosféru dotvářejí všudypřítomné graffity. Pouze psychicky odolní jedinci mohou strávit noc ve třech pokojích spodního patra, kde se sprejeři skutečně vyřádili.

Celkem se v Klondiku vystřídalo zhruba 15 umělců, mezi nimi například i respektovaná postava české graffiti scény Pauser. Vůdčí osobností projektu je Lukáš Kladívko alias Geno. Právě z Poděbrad, kde má základnu, jezdí do Pece pod Sněžkou nejvíce umělců.

„Děláme to ve volném čase, je to pro nás v podstatě odpočinek. Je potřeba zdůraznit, že se jedná o nízkorozpočtový projekt s minimální investicí, který vzniká v krátkém čase na míru a bez nějaké dlouhé přípravy,“ poznamenává Geno.

Vtisknout komunistickému monstru umělecký ráz je výzvou také pro výtvarníky z druhého konce republiky. Jakub Jandora dojíždí až z Ostravy. „Prostor má velice zajímavý příběh. Podílet se na vymalování jeho pokojů, kde v sezoně budou bydlet hosté, je prostě něco unikátního. Každý umělec si pokoj utvoří po svém. Nechá na sebe působit to místo, nálady, pocity a podle toho se vyjádří,“ vyjmenovává Jandora, co ho na projektu baví. „Výsledek je jasný - každý pokoj se stává mnohem větším unikátem než předtím,“ dodává.

Provozovatelé Klondiku chtějí v pořádání výtvarných happeningů pokračovat. Prostoru je stále dost. „Zbývá ještě pět pokojů, chodby, potřebujeme dát dohromady fasády,“ naznačuje Josef Jirman.

Mladý pár, který se usadil v Peci pod Sněžkou, realizuje také další zajímavé aktivity. V prostorách klubu, kde se běžně konají koncerty, se například konal závod na in-line bruslích, na boulderingové stěně zase soutěžili horolezci v nejdelším přeskoku. V plánu má dokonce bikerské závody na umělé dráze, takzvaném pumptracku.