„Na pole dance mě nejvíc fascinuje, že člověk dokáže dělat se svým tělem neuvěřitelné věci, které by ho předtím nikdy nenapadly. Navíc, dívat se na svět z třímetrové výšky je docela fajn,“ říká šestatřicetiletá certifikovaná instruktorka a tanečnice.
Je pozdě odpoledne, ve sportovním areálu pod Hankovým domem je téměř liduprázdno. Kromě malého tanečního sálu, odkud zní táhlá píseň Sama Smithe Writing‘s on the Wall z poslední bondovky Spectre. Lucie Macková slaďuje otočky kolem třímetrové přenosné tyče s pomalým tempem skladby.
Na nohou má páskové taneční boty s extrémně vysokým podpatkem a srolovanou dolarovkou uvnitř. Na sobě pouze „nejnutnější“ oblečení.
Rotuje kolem tyče od shora dolů, trénuje chůzi ve vzduchu, spouští se z vrcholu, pak zase tyč svírá pouze mezi stehny a ruce pouští od těla. Neustále přitom pozoruje správnost cviků ve velkém zrcadle. Rotující tělo připomíná vrtuli klesající helikoptéry, bumerang, kmitající vývrtku i rozevřené nůžky. Jeden trik plynule přechází do dalšího.
Vypadá to přirozeně a jednoduše, ale zdání klame. Za tím jsou stovky hodin tréninkového drilu a bolesti. Pole dance je sport, který bolí. Hodně.
„Modřiny, spáleniny a naraženiny jsou naprosto běžné, a to především u začátečníků. Není to nic pro bolestínky. Když se po čase dřiny dostaví pocit ladně a na první pohled lehce provedeného cviku, je to neuvěřitelný zážitek. Pole dance, to je ženskost, ladnost pohybů, vnímání hudby a vytrvalost,“ líčí Lucie Macková.
Drobná černovláska miluje tanec a pohyb od dětství. Věnovala se společenským tancům, akrobatickému rokenrolu, později stylu showdance ve dvorské taneční skupině Angeles Dance Group. K pole dance se dostala náhodou. Po 10 letech závodního tancování v showdance formacích hledala sport, kterému se může věnovat sama. Před čtyřmi lety viděla na internetu krátké video a sport ji okamžitě učaroval. Na tyč poprvé vylezla u kamarádky. Od té doby trénuje ve dvorské tělocvičně několikrát týdně a profesionální nerezovou tyč má také doma.
Břicho a stehna jako brzdy
Podle Lucie Mackové není nejdůležitějším předpokladem pro pole dance síla, ale hlavně flexibilita a pružnost těla. „Důležitá je i správná technika cviků, zejména kvůli bezpečnosti. Na většinu cviků existuje metodika,“ dodává.
Ve dvorské tělocvičně je na nástěnce vedle poliček s poháry za úspěchy v soutěžích plakát, který ukazuje základní figury. Každá má svůj název, většinou v angličtině. Pole dance vyžaduje extrémní výdrž.
Tanečnice pole dance Lucie Macková ze Dvora Králové nad Labem.
„I když tanec u tyče vypadá jednoduše, ze začátku to vůbec nejde a bolí to. Celkem dlouho trvá, než se vám povede udělat první trik,“ upozorňuje dvorská rodačka. Než se naučila první jednoduchý cvik, zabralo jí to měsíc trénování. Dnes cviků umí několik desítek. Stále si osvojuje nové, některé dokonce sama vymýšlí. Škála je neomezená, pole dance nemá žádné limity.
V tanci u tyče platí podle Lucie Mackové nepřímá úměra: cviky, které vypadají lehké, jsou na provedení zpravidla náročné. A naopak. Velkým nepřítelem tanečnic je pot. Proto, podobně jako vzpěrači, používají na ruce tekuté magnesium a další přípravky, které zamezují prokluzování tyče. Jako „brzdy“ slouží při pohybu na tyči nejen ruce, ale také další části těla: podkolenní jamka, stehna, břicho, nárt.
Profesionální mobilní tyč i s ukotvením váží 80 kilogramů, převrhnutí konstrukce při rotacích zabraňují vysunovatelné nožičky. Dvorská tanečnice si veškeré vybavení vozí na vystoupení s sebou. Sestavení tyče zabere 10 minut a Lucie k tomu nikoho nepustí. Stačí jeden špatně dotažený šroubek a taneční exhibice může skončit katastrofou.
„Všechno si sestavím sama a nechci, aby mi někdo pomáhal, což se běžně dělá. Chci mít jistotu,“ upozorňuje.
Široká veřejnost má tanec u tyče spojený hlavně se striptýzovými bary. Progresivní disciplína si ale u nás rychle získává své příznivce, a to dokonce i mezi muži. Současná podoba pole dance vznikla v 90. letech minulého století v USA. Do Čech kondiční tancování u tyče dorazilo v roce 2009, první taneční studio začalo v Praze fungovat o rok později.
V metropoli jich dnes je už více než 20 a postupně se otevírají v dalších městech. Na východě Čech bylo první studio v Pardubicích. V roce 2011 se konalo premiérové Mistrovství České republiky.
„Bohužel je stále spousta lidí, kteří pole dance nechápou a nepovažují ho za sport. Spojovat jej stále se striptýzovými bary je hodně mylná představa. Neustále musím náš sport obhajovat,“ říká certifikovaná instruktorka.
Zkoušky dělala u světově uznávané tanečnice Růženky Kunstýřové, Denisy Kudláčkové a dalších tuzemských ikon. Základy pole dance učí již druhým rokem v královédvorské taneční skupině Angeles Dance Group. Několikrát do roka pořádá otevřené workshopy pro začátečníky a vystupuje na nejrůznějších akcích po celé republice. Ročně dělá okolo 20 tanečních show, účastní se i benefičních a charitativních projektů.
„Takové vystoupení na rozdíl od jiných nabídek nikdy neodmítnu,“ zdůrazňuje. Mezi její cíle patří účast na mistrovství republiky v pole dance. Možná už v příštím roce.
