Kauza třiadevadesátiletého Ludvíka V. je svým způsobem ojedinělá. Nestává se totiž často, aby soud v případě žaloby týkající se zavinění smrti pacienta dal za pravdu rodině.
Krajský soud v Hradci Králové přesně toto udělal. Částečně dal za pravdu šesti pozůstalým po třiadevadesátiletém Ludvíku V., kteří kromě jiného tvrdí, že zdravotnický personál pochybil při oživování muže. Pacient byl v nemocnici kvůli léčbě zánětu podklíčkové žíly.
Vdova po zemřelém má dostat 150 tisíc a jeho pět dětí po sto tisících. Původně žádali dohromady 1,44 miliony korun. Nemocnice spolu s pojišťovnou Kooperativa musejí navíc zaplatit náklady řízení.
„Po sedmi letech je to pro ně zadostiučinění. Výše odškodného není vůbec rozhodující. Pro moje klienty je zásadní, že se jejich tatínek za tragických okolností nevrátil z nemocnice. Chtěli, aby celá věc byla obrazně řečeno prosouzena. Bylo to pro ně velké trauma,“ uvedl advokát pozůstalých Stanislav Hykyš.
Postup zdravotnického personálu při oživování byl chybný
Dvě dcery přišly 13. září 2008 do trutnovské nemocnice navštívit svého otce a našly ho na posteli se zmodralým obličejem, přičemž z úst mu trčel rohlík. Teprve pak začali lékaři s oživováním. A právě postup zdravotnického personálu od této chvíle považuje soudce Jan Fifka za chybu nemocnice.
„Námitek k péči byla celá škála, proto bylo nutné přizvat řadu znalců,“ řekl Fifka.
Rodina viní nemocnici ze zanedbání péče či dokonce chybné léčby hned v několika oblastech. V prvním případě upozornili na chybně vedenou dokumentaci a další nedostatky v administrativě spojené s přijímáním muže do nemocnice a při následné léčbě.
V druhém případě kritizovali to, že při podávání stravy mu měl personál nemocnice pomáhat a v třetím, že nemocnice selhala při oživování pacienta. A s třetí oblastí problému se soud zcela ztotožnil. V prvních dvou tvrdí, že nemocnice nepochybila.
„Nárok žalobců je dán tím, že personál nezajistil průchodnost cest dýchacích a poté nepostupoval správně při oživování. Přerušování resuscitace je hrubou chybou. Zasáhli do úspěšného léčení pacienta,“ uvedl Fifka.
Nejenom že asi dvacet minut trvalo, než začali s oživováním, ale především během převozu na jednotku intenzivní péče v jiném patře budovy nemocnice zdravotníci resuscitaci přerušili.
Právník nemocnice Jan Mach ve své závěrečné řeči potvrdil, že považuje žalobu za bezpředmětnou. Nemocnice trvá na tom, že mezi úmrtím muže a činností jejího personálu není žádná souvislost.
„Musíme nejprve rozsudek prostudovat a poradit se s našimi odborníky i s pojišťovnou. Zatím nelze říci, že se proti rozsudku odvoláme. Opakuji však, že s podanou obžalobou nesouhlasíme,“ řekl Mach. Rozsudek tedy zatím není pravomocný.
„Pocity a postup pozůstalých naprosto chápu, ale při bližším a pečlivém zkoumání je zjevné, že nešlo o úmrtí pacienta při porušení pracovních nebo administrativních povinností zdravotnického personálu nemocnice,“ dodal Mach.
Dušení spustilo poruchy srdečního rytmu
Podle rodiny po pěti dnech hospitalizace dostal muž ke svačině suchý rohlík bez tekutin, kterým se začal dusit. Když ho dcery nalezly na posteli, okamžitě přivolaly personál.
Rodina viní zdravotníky, že muži nikdo s jídlem nepomohl, nebyl pod dohledem, i když měl obtíže s orientací, špatně komunikoval a byl neklidný.
Samotné dušení spustilo poruchy srdečního rytmu, což vedlo k úmrtí. „Došlo k nešetrnému a neodbornému podání stravy a k udušení stařičkého pacienta. Po několika dnech se měl vracet domů. Důvod hospitalizace už byl v zásadě vyřešen,“ uvedl Hykyš.
„Ke svačině dostal tuhý rohlík bez zřetele na to, jestli má, nebo nemá nasazenu zubní protézu. Po této svačině ho našli jeho příbuzní zadušeného na lůžku,“ dodal advokát.
Soudní znalci již dříve uvedli, že příčinou smrti bylo multiorgánové selhání v důsledku prodlouženého působení nedostatečného okysličení organismu a hlavním spouštěčem událostí, které vedly ke smrti, bylo dušení. Svojí roli v celém případu hrál i vysoký věk pacienta.
