Muzejníci představují prusko–rakouskou válku 1866 z různých pohledů....

Muzejníci představují prusko–rakouskou válku 1866 z různých pohledů. Velkoformátové obrazy malíře Fritze Neumanna zachycují velké bitevní scény na trutnovském bojišti. | foto: Archiv muzea

Výstava k bitvě 1866 ukáže průstřely v košili vojáka i pruskou propagandu

  • 2
Trutnovští muzejníci „vypátrali“ košili smiřického vojáka Jana Zemana zraněného v prusko-rakouské válce 1866. Aby předešla nařčení z vojákovy dezerce, rodina textilii uchovávala. Trutnovské muzeum Podkrkonoší ukazuje jedinou vítěznou bitvu Rakušanů v prusko-rakouské válce 1866 z několika pohledů.

Jsou zde také originály 150 let starých zbraní a propagandistické kresby. Muzejníkům se podařilo získat válečné předměty, které nejsou běžně k vidění. Hlavní letní výstava potrvá do začátku října.

Největší raritou je prostřelená vojenská košile Jana Zemana (1840–1893) ze Smiřic, k níž se váže příběh. Na bílé košili v prosklené vitríně je zřetelně vidět dva otvory po kulce. Vojáka zasáhly, když ležel.

Člen pěšího pluku rakouské armády utrpěl zranění v bitvě u Jičína, blízko města Železnice. Z bitevního pole pěšáka spolubojovníci odtáhli do ústraní, kde ho ošetřili pruské sestry Červeného kříže. Prusko-rakouská válka byla prvním konfliktem v historii, v němž sloužil Červený kříž.

Jan Zeman skončil v lazaretu, odkud ho později podle vzpomínek jeho rodičů odvezl děda domů do Smiřic na trakaři. „Rodina košili uchovávala na důkaz, že byl opravdu raněn, aby někoho náhodou nenapadlo nařknout Zemana, že dezertoval. Je to unikát, originálních textilií z války 1866 se dochovalo velmi málo,“ zdůrazňuje ředitel muzea Vlastimil Málek.

Deka pruského generála

Podobnou vzácností, která svým historickým významem přesahuje hranice trutnovského regionu, je sedlová deka pruského generála. „Nevíme o tom, že by se podobná čabraka dochovala,“ říká ředitel. Sedlová pokrývka pochází z muzejních sbírek, lněnou košili Trutnovu zapůjčil soukromý sběratel.

Dalšími zajímavostmi jsou šrapnel zarostlý do kmene stromu, pistole s utrženou hlavní nebo nálezy ze čtyři roky starého archeologického průzkumu hrobu na Bojišti. Odborníci při něm podle prstenu odhalili totožnost mrtvého pruského vojáka. Na výstavě jsou k vidění také knoflíky šatů.

Trutnovská bitva v roce 1866 byla výjimečná nejen prvním a zároveň posledním vítězstvím Rakušanů, ale také neblahými dopady na obyvatelstvo. Prusové z prohry obvinili trutnovské občany, kteří údajně pomáhali jejich nepříteli.

Rakouské vojáky měli ukrývat ve svých domech a na Prusy dokonce z vikířů a půd střílet. Tehdejšího starostu Rotha a radní proto Prusové odvlekli do pevnosti Hlohov a propustili je až po 80 dnech.

Tuto trutnovskou „zradu“ přibližuje série obrázků a kreseb, které se objevily v dobovém tisku. Obyvatelé na nich střílejí z oken a lijí na vojáky vařící vodu i smůlu. Prusové mistrně využili nástrojů propagandy.

Svědectví opařeného pruského vojáka

„Spustili dezinformační kampaň. Tehdejší tisk líčil Trutnov jako nehorázné město plné zákeřných zrádců, vycházely posměšné letáky. Městu potom dalo hodně práce a dokazování, aby si reputaci zlepšilo,“ vysvětluje Vlastimil Málek.

K falešné interpretaci přispělo i smyšlené svědectví opařeného pruského vojáka. Až s odstupem času se přiznal, že v kuchyni měšťanského domu na něj vylila vařící vodu žena, kterou obtěžoval. Protiváhou propagandistickým malůvkám jsou velkoformátové obrazy z prvních let 20. století od Fritze Neumanna, jenž na nich zachytil okázalé bitevní scény na trutnovských loukách.

Kromě pruských zadovek, rakouských předovek či vojenské výstroje trutnovští muzejníci na výstavě poprvé prezentují slavnostní stuhy z pietních akcí, které se u příležitosti výročí bitvy v minulosti konaly. Před 150 lety se na vrchu Šibeník v Trutnově utkalo téměř 60 tisíc pěšáků, přes čtyři tisíce jezdců a 25 dělostřeleckých baterií.

Rakušanům se pod vedením generála Ludvíka Gablenze sice podařilo bitvu za cenu velkých ztrát vyhrát, ale hned druhý den je čerstvé pruské posily porazily při ústupových bojích. Na obou stranách za jediný den padlo, bylo zraněno nebo zajato přes šest tisíc vojáků.

Rakouské ztráty byly čtyřikrát vyšší než u Prusů. Příčinou zbytečného krveprolití byl zastaralý způsob boje. Rakouské velení totiž hnalo své pěšáky v sevřených formacích na bodákové zteče proti soupeři, který je mohl pohodlně ostřelovat z modernějších a rychlejších zadovek.