Fotografie kantorky v nikábu, zveřejněné na webu trutnovské základní školy Komenského, obletěly internet a rozdělily veřejnost. Jedni školu podporovali, druzí ji tvrdě odsoudili za propagaci islámu.
Zpestření hodiny věnované jednomu z hlavních světových náboženství vyvolalo reakci, kterou nikdo nečekal. (více o výuce islámu čtěte zde).
„Na pozornost lidí jsem zvyklá, protože jsem sama deset let pracovala v médiích, ale tohle mi nebylo příjemné. O takovou pozornost nikdo nestojí,“ přiznává učitelka matematiky a biologie Zuzana Růžičková. Zároveň přiznává, že míra nenávisti, kterou to vyvolalo, ji šokovala.
Jaký máte vztah k islámu?
Neutrální, a to i po té aféře. To, že mě někteří diskutující na internetu označili za islamistku, mi přišlo úplně směšné. Obdobný vztah mám i k ostatním náboženstvím. Jediné, co u nás doma praktikujeme, jsou Vánoce a Velikonoce.
Konzultovala jste ukázku šatů s vedením školy?
Nepřišlo nám to nutné. Dohodla jsem se pouze s učitelkou dějepisu, že jako zpestření výuky přinesu ukázat tradiční arabský oděv - suvenýr, který mi manžel přivezl ze služební cesty v Saudské Arábii. Nenapadlo mě, že by to mohlo vyvolat takovou reakci. Názornou výuku provádíme neustále i v jiných předmětech.
KomentářNaivita Západu, ohrožená Evropa a dobrá kantorka  Editor MF DNES Petr Mareček Kdejaký Venca z Pohranova má názor na islám i na uprchlickou krizi prý ohrožující naši kulturu, stačí zalovit v anonymních internetových diskusích. Jistě, až vtrhnou do Polabí s kynžály, vypnou Prostřeno a Ordinace v růžové zahradě, Babovřesky s Kameňákem skončí v trezoru a Aleš Cibulka v burce. Schytala to i osvícená kantorka za dobrý nápad. Mluví se o tom, že moudrou a vyspělou Evropu (ano tu, která vymyslela „konečné řešení“, SS, gulagy, cyklon B, komunismus a yperit) ohrožují fanatici středověkých pudů. A už se zase kastuje, jakmile se však začnou dělit lidé na více garnitur, rovnou bychom mohli už poklepávat na základní kámen další Osvětimi. Debatám však nelze uniknout, stačí letmé setkání se známými, nemluvě o posezení v putyce. Nedávno kamarád brojil proti zoufalcům v Calais, kteří chtějí do Velké Británie, mluvil o třídění na uprchlíky před válkou a ekonomické migranty, kteří jen zneužívají „naivitu západu“. Přitom zapomněl, že on sám už čtyři roky pracuje a vydělává v Anglii, kterou ani nenapadne se ptát, proč nezůstal v Praze, kde bydlí. A v Nuslích se nebojuje. |
Čím si vysvětlujete, že se z toho stala taková kauza?
Fotografie z hodiny visely na školním webu asi čtrnáct dní, pak se toho chytli někteří lidé a dali pár fotek s nenávistným komentářem na internet. Převzala to bulvární média a žilo si to už vlastním životem.
Takto by se daly zneužít prakticky jakékoli fotografie ze školních webů, na nichž mají učitelé na sobě nějaké převleky. Podobných aktivit je na školách celá řada. Do doby, než se toho chytl bulvár, nikdo z rodičů nic nenamítal, naopak někteří to ocenili. Děláme spoustu aktivit navíc, které ostatní školy nedělají.
Na sociálních sítích převažovaly negativní ohlasy...
Ta míra nenávisti mě zarazila. V České republice je hodně xenofobů, v médiích se neustále propírají uprchlíci a pravděpodobně si to spousta lidí spojilo. Přestože u nás téměř žádní uprchlíci nejsou, lidé mají všeobecně strach.
V momentě, kdy člověk přijde do třídy a předvádí dětem arabské oblečení, které má jako suvenýr, opravdu nepředpokládá, že by si to mohli lidé takto spojit. Začalo mi to docházet až ve chvíli, kdy jsem četla zlostné komentáře na sociálních sítích. Kdyby se ta věc stala před prázdninami, tak si toho pravděpodobně absolutně nikdo nevšimne.
Jaké jste měla pocity, když se na vás a na školu začala valit kritika?
Určitě jsem cítila trochu strach, protože tam bylo uváděné moje jméno. Je hrozné číst své jméno v takových článcích. Na pozornost lidí jsem zvyklá, protože jsem sama deset let pracovala v médiích, ale tohle mi nebylo příjemné.
O takovou pozornost nikdo nestojí. Hned na to navazoval pocit, že se musím bránit. Ukázalo se, jak obrovskou sílu mají sociální sítě. Jeden napíše něco hnusného, druhý ho chce přebít a napíše něco ještě hnusnějšího. Je to jako valící se vlna. Pak už jsem to nedokázala číst.
Největší kritiku vzbudila fotografie dětí klečících na zemi, jak si zkoušejí modlitbu.
U toho jsem nebyla, v hodině po mém odchodu pokračovala dějepisářka. Kolegyně se na konci hodiny dětí zeptala, zda si chtějí vyzkoušet, jak vypadá modlitba. Odpověděly, že ano. Učím v této třídě, musím říct, že to jsou hodně aktivní děti, které se do všeho hrnou. Možnost, že si něco mohou vyzkoušet, je pro ně atraktivní. Nevidím na tom nic špatného, navíc se rozhodně nemodlily. Modlení je rituál a tam se žádný rituál nekonal. To by nikdo nedopustil.
Změnila jste po tom všem názor na českou společnost?
Věděla jsem, že u nás je hodně rasistů a xenofobů, ale že jich je až takové množství, jsem nečekala. Zároveň mě to utvrdilo ve vědomí, že lidé, které mám kolem sebe, v těžkých chvílích stojí při mně. Dostala jsem spoustu pozitivních ohlasů, řada lidí se mě snažila povzbudit. Moc mě potěšila téměř okamžitá reakce ředitele školy, starosty, ministryně školství a také kolegů z některých pedagogických fakult a dalších škol.
Myslíte si, že tato událost poškodí pověst školy?
V prvních chvílích jsem si myslela, že ano. Proto jsem se snažila do všech médií dostat, školu bránit a věci uvést na pravou míru. Chytří lidé hned pochopili, že je to totální blbost. Nebojím se ale toho, že by sem rodiče nechtěli v budoucnu dávat své děti.
Udělala byste dnes něco jinak?
Na to se těžko odpovídá. Nevím, zda je možné se na takovou situaci připravit. Ale jestli si někdo myslí, že se už v životě do ničeho nepřevléknu, tak to se mýlí.
