Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hospodu zavřel a přesunul se do továrny, Pitaš slaví první rok Edenu

  17:10aktualizováno  17:10
Někdejší chartista Stanislav G. Pitaš si vede svou, navzdory mainstreamu. I když se chtěl po zavření hospody v Šonově na Broumovsku z kulturního dění stáhnout, nešlo to. Jeho undergroundový klub Eden v Broumově teď slaví první rok.

Stanislav Pitaš hostil v undergroundovém klubu Eden v Broumově debatu s americkým velvyslancem Andrewem Schapiro (13.5.2016). | foto: René Herzán

Za rockovými koncerty, známými jmény undergroundu i subtilními písničkáři publikum mířilo po deset let do pohraničního Šonova. Loni však někdejší disident a letitý hospodský Stanislav G. Pitaš přesunul své kulturní podnikání v menšinových žánrech do industriálních prostor bývalé Drutky v Broumově. S pomocí jejich vlastníka Pavla Netíka a jeho bratra tam otevřel undergroundový klub Eden. V něm letos zahrají legendární Michal Prokop, Ivan Hlas a chystá se také kinematograf na venkovské louce s havlovskými filmy.

„Když jsem skončil s hospodou v Šonově, myslel jsem si původně, že se budu věnovat už jen stavění kachlových kamen a lepení plakátů, ale nešlo to. Za čtyřicet let, co kulturní akce pořádám, od dob, kdy jsme to dělali ve stodolách, mám kontakty a lidé se na mě obracejí. Jsou i věci, které se ze slušnosti neodmítají. Vím, že jsou tu kapely, které to měly těžké za komunistů a mají to těžké i teď. Mají potíž prorazit se svým repertoárem, nikdy nebudou bohatí a třeba jim o to ani tolik nejde, protože si chtějí hlavně zahrát spolu. Beru za svou povinnost umožnit jim to,“ tvrdí Stanislav G. Pitaš.

Program klubu Eden na rok 2017

18. 3. Sbor břežanských kastrátů a předkapela Totems

8. 4. Ivan Hlas Trio

20. 4. Milan Zacha Kučera - přednáška nejen o zlatém vlaku v Polsku, ale i o válečných záhadách

6. 5. Jiří Schmitzer recitál

12.5. australská kapela Vdelli

19.5. legenda Energit

26. 5. Jamie Marshall s kapelou Amplified Acoustic Band

9. 6. Michal Prokop & Framus Five

červenec v Šonově na zahradě bude přehlídka havlovských filmů

1. 9. Okuje ještě žhavé, vernisáž výstavy Davida Szalaye, Jana Pohorského a Petra Vaňka, koncert Jima Čerta

2. 9. Undergroundové kvílení II., zahrají Umělá Hmota, Kabaret Dr. Calligariho, Terra Ignota, Cimrmanovo Torzo, Stará Dobrá Ruční Práce

22. 9. Divadlo Járy Cimrmana, sál Dřevník v Broumově

Měl jste delší prodlevu, než jste spustil klub?
Měli jsme roční pauzu, ale byl jsem činný. Pronajal jsem si Dřevník v broumovském klášteře pro divadlo Sklep a The Tap Tap, ve Walzlovce jsem uspořádal dva tři koncerty. Pak tu byli Echt!, Už jsme doma, Progres a Gary Lucas, takže jsem byl bez kultury jen pár měsíců.

Je to v Edenu lepší než v Šonově?
Do Broumova to lidé mají blíž. Tady je to klub, tam byla vesnická hospoda. Když se tam k výčepu dostalo dvacet lidí, byl problém, ale když se sejde 250 nebo tři sta lidí tady, v tomto prostoru se rozutečou, mají možnost si popovídat. Je tu úžasná akustika. Možná nejdůležitější ale je to, že tady nejsou žádné schody, což je úžasné. Mně bude šedesát a bylo peklo, když jsme v Šonově tahali aparaturu do schodů a ráno ji snášeli dolů. Loni náš spolek uspořádal v Broumově jedenáct koncertů a tři besedy s rozpočtem přes 300 tisíc korun a přišlo kolem tisíce lidí. S návštěvností je vše tak nějak při starém. Na letošní rok máme rozpočet 420 tisíc a uspořádáme asi čtrnáct akcí.

Hlavní důvod pro stěhování do Broumova však byly spory, které jste měl s obcí.
V Šonově jsme pořádali dvanáct až čtrnáct akcí do roka v rozsahu kolem 300 až 400 tisíc korun. Za rok přišlo tisíc až dva tisíce lidí, ale přímo ze Šonova byli tři. Byl o to absolutní nezájem. Časem zjistíte, že si Šonov náš spolek nezaslouží. Můj hlavní důvod, proč jsem tam skončil, byl ale starosta, kterého zajímaly jen poplatky ze vstupného. Nezajímalo ho, že je tam Marta Kubišová nebo Marián Varga, Michal Prokop či Jiřina Šiklová a mnoho dalších kulturních a politických veličin. Jen chtěli peníze, což mi přišlo nemorální. Šonov není jediný v tom, že zde s železnou pravidelností ve volbách vyhrávají komunisti, ale jsme také v okolí jediní v tom, že máme neuvolněného starostu. Rozdíl oproti ostatním vesnicím je vidět.

Jak jste přišel na to, aby vám klub upravil sochař Petr Vaněk z Nemojova?
Viděl jsem o něm článek v MF DNES (přečíst si ho můžete zde). Pocházím z Kocbeře u Dvora Králové nad Labem, občas se tam vracím za starými kamarády, ale netušil jsem, že jeden z nich tam má syna, takového borce. Vypravil jsem se za ním, tehdy se ještě živil prodáváním kávy, a já jsem si od něj půjčil nějaké sochy pro vybavení klubu. Mělo to obrovský ohlas, jednu sochu jsem si koupil a dohodil prodej několika dalších. Teď už jsou od něj na Broumovsku minimálně čtyři sochy. Radil jsem mu, ať se neživí prodejem kávy, ale věnuje se tomu, co umí. To je úžasný dar.

Když jsme klub předělávali, vzal jsem ho sem na dva týdny, dal mu volnou ruku a řekl mu jen hrubou představu. Moje dílo je jen tenhle výčep a klika u dveří. On se podíval na interiér a už to jelo. Navozili jsem sem tunu železa. Objeli jsme kovošroty ve Dvoře Králové a v Broumově a myslím, že se dílo podařilo. Nikdo široko daleko nemá tak originální klub.

Fotogalerie

Loni u vás hrál bývalý spoluhráč Franka Zappy Napoleon M. Brock, australská kapela Vdelli nebo Luboš Pospíšil s 5P, besedoval tu spisovatel Ivan Klíma a neveřejně i tehdejší americký velvyslanec Andrew Schapiro. Co chystáte na letošek?
Do Broumova dorazí Ivan Hlas, australští Vdelli, Michal Prokop a Framus Five, Divadlo Járy Cimrmana, Jirka Schmitzer, Jim Čert a další. Opět si vzpomeneme na Ivana Martina Jirouse v podobě festivalu Undergroundové kvílení II. Nejvíc se ale těším na výstavu uměleckých kovářů Davida Szalaye a Petra Vaňka a fotografa Jana Pohorského, kterou plánujeme na 1. září v předvečer festivalu. Až do konce roku pak bude klub Eden plný krásných soch a digitálních fotografií.

Tahle výstava je pro mě obrovská výzva. Je to daleko složitější a náročnější než uspořádat koncert. To se nedá vůbec srovnat. Už z podstaty jsem trochu lajdák, ale co tvrdě vyžaduji a co mnoha lidem chybí, je slovo chlapa. Při organizování těchto věcí to musí platit. S blbci, kteří mlátí prázdnou slámu, se nezdržuji. Ty rovnou smetu ze své cesty. Co mě poslední dobou začíná vadit, je to, že tolik lidí hulí trávu. Z mnohých a mnohdy nadějných se stávají nespolehliví pitomci.

Budete promítat havlovské filmy?
Budujeme pojízdný kinematograf, s nímž chceme promítat na zahradě mé usedlosti v Šonově některý pátek a sobotu o prázdninách. Vybíráme ze sedmi nebo osmi filmů, na přehlídce spolupracuji s Knihovnou Václava Havla. Vstup bude zdarma a zájemci u nás mohou stanovat. Také plánuji na letošek besedy v klubu. Účast přislíbili například Daniel Kroupa, Milan Uhde, Alexandr Vondra, Olga Sommerová nebo Petr Pithart.

Underground jste si dal do názvu klubu, ale v programu se tím příliš neomezujete.
Underground byl vždycky na okraji zájmu a na okraji společnosti, takže by sem za ním přišla jen úzká skupina lidí, proto se snažím i o širší záběr. Loni tu hrála třeba kapela Vltava nebo Jana Kratochvílová se svou skupinou. Vždycky jsem se snažil vyvarovat toho zvát sem lidi, kteří mají nějaký morální poklesek a kterých si nemám za co vážit. Někdy se dostávám do situace, zda to má smysl řešit tolik let po revoluci.

Vy ještě dělíte, koho sem pozvete?
Samozřejmě, stýkám se třeba s Jimem Čertem Horáčkem, kterému jsem dříve pořádal koncerty. Tvrdím, že je třeba znát osudy jednotlivých lidí. Málokdo ví, že jeho sestra měla za manžela vysokého důstojníka StB. Když ho někdo najde v seznamech, okamžitě ho odsoudí. A většinou jsou to lidé, kteří před listopadem 1989 vesele kolaborovali s KSČ. Dojalo mě, že Martin Věchet už měl domluvené vystoupení Václava Neckáře v Trutnově, ale potom se dozvěděl, že Neckář je na seznamu agentů, a odpískal to. To je jen a, ale já bych zmínil i to b, totiž že Neckář v době, kdy se lidé signatářce Charty 77 Martě Kubišové obloukem vyhýbali, šel k soudu, jejž měla kvůli údajným pornografickým fotkám, a svědčil pro ni. Nechci dělat Jimovi advokáta, ale už se kácí v našem lese a já nemám právo soudit.

Vy máte také osobní zkušenost.
Mně nabízeli také spolupráci v dubnu 1985. V noci rozkopli dveře, sebrali mě a chtěli, abych spolupracoval proti Havlovi. Kdo to nezažil, tak neví, o čem mluví. Záleželo na každém estébákovi, na jejich systému, jak to měli propracované, jak dalece na každého tlačili, zda měl rodinu. Třeba Egon Bondy podepsal spolupráci, přišel do hospody a řekl: Mně nic neříkejte, podepsal jsem to a všechno vyžvaním. Pak mám možnost volby. Je to podobné, jako kdyby ke mně jako k hospodskému někdo přišel a ptal se: Dáš mi na dluh? Potom je na mně, jak se rozhodnu.

Pak byli někteří spolupracovníci, kteří se uzavřeli, přestali s kýmkoli komunikovat, neměli co práskat a byli tak nezajímaví. Mám jednu takovou známou. Pak samozřejmě byli i ti spolupracovníci, kteří donášeli a brali za to peníze. Někteří muzikanti nebo zpěváci nebyli žádnými spolupracovníky, třeba Helena Vondráčková nebo Michal David, ale já nemám rád komerci. Nikomu to nic nedá, nikam to nikoho neposune.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.