Sršňům se závodnice v první chvíli pokusila utéct, to se jí však nepodařilo. Ilustrační foto

Sršňům se závodnice v první chvíli pokusila utéct, to se jí však nepodařilo. Ilustrační foto | foto: Dalibor Lípa

Bolelo to, jako bych měla popálenou půlku těla, líčí běžkyně útok sršňů

  • 117
Pavlína Chaloupská vede na univerzitě v Hradci Králové mimo jiné i kurz sebeobrany v rámci pravidelné pohybové aktivity studentů. Když se ale účastnila závodu českého poháru štafet v orientačním běhu, sebeobrana jí nebyla příliš platná. Proti roji sršňů se použít jednoduše nedala. Žena kvůli tomu skončila až v nemocnici.

Roj ji doslova přepadl ve chvíli, kdy v sobotu probíhala lesem u Libína na Jičínsku. Sršni jí uštědřili kolem padesátky žihadel (více zde).

„Přede mnou běžely už tři vlny závodníků, které je nejspíš rozdráždily. A já jsem tam pak vběhla sama, takže se celý roj vrhl na mě. Další závodníci běželi až kus za mnou. A když mě slyšeli křičet a viděli, že na mě sršni útočí, už do toho místa neběželi,“ popisuje čtyřiačtyřicetiletá sportovkyně.

Sršňům se v první chvíli pokusila utéct, to se jí však nepodařilo. „Nejsou jako včely, které bodnou jen jednou. Když jsem je sklepala z těla, tak se znovu vraceli a znovu bodali,“ říká Chaloupská, které nakonec od sršňů pomohla další závodnice, jež běžela kolem. Svoji soupeřku uklidnila a pomohla ji vrátit zpět na start, který byl zhruba jen 300 metrů daleko.

Hmyz zaútočil zezadu, bodal do zad a rukou

„Velký dík patří Markétě Vandasové z Vamberka, která přerušila závod a přivolala pomoc,“ uvedli pořadatelé po závodě.

Byť je útok zezadu braný jako hodně nefér, Pavlíně Chaloupské v sobotu vlastně pomohl od ještě horších komplikací. „Běžela jsem směrem od nich, takže mi šli hlavně na záda a ruce. Ale na hlavu taky, jen míň,“ vylíčila Chaloupská.

Nejhorší pro ni byla pochopitelně bolest, kterou jí žihadla až čtyřapůlcentimetrového hmyzu způsobila. „Přirovnala bych to k pocitu, jako kdybych byla na celé půlce těla popálená, žihadla bolela opravdu moc,“ vzpomíná.

Jak ze sebe hmyz shodila, si už nepamatuje. Tolik sršních bodnutí jí totiž způsobilo alergickou reakci, kvůli které ji musel odvézt vrtulník záchranné služby do nemocnice. „Naštěstí ale reakce nebyla tak velká, že bych se mohla udusit,“ říká.

Sršni potrápili desítky běžců

Z nemocnice ji i přesto raději pustili až druhý den. V pondělí už odolná sportovkyně vyrazila do práce, jako kdyby se téměř nic nestalo. „Už to jen trochu svědí a jsou vidět vpichy. Jako kdybych byla poštípaná od komárů,“ připodobňuje stav dva dny po útoku.

Neobvyklý zážitek už teď bere s klidem. „Člověk to bere tak, jak to je. Byla to náhoda, která se občas může stát. Bylo štěstí, že na mém místě nebylo nějaké dítě, to by bylo mnohem horší,“ dodává.

Sedm zdravotnických a lékařských posádek nakonec na Jičínsku ošetřilo tři desítky zraněných, většinu až poté, co závod dokončili. Jen pět z nich, včetně Chaloupské, museli převézt do nemocnice. Sršni pobodali ještě několik desítek dalších běžců. Ihned po závodě hnízdo raději zlikvidovali hasiči.

Výkřiky soupeřek zněly jako psí štěkot

O něco větší štěstí než Pavlína Chaloupská měla Zuzana Jiřištová. Ta si ze závodu odnesla čtyři sršní žihadla. "Moje kategorie startovala ve druhé vlně. Vyběhlo nás přibližně čtyřicet žen a asi po minutě supění do kopce jsme odbočily z cesty do lesa k první kontrole. Ze soustředění se na mapu mě najednou vytrhlo štěkání psa. Nebyl to pes, ale výkřiky soupeřek o pár kroků přede mnou, které šláply do sršního hnízda a dostaly prvních pár žihadel. V tom samém okamžiku mě bodl první sršeň a hned potom několik dalších. Otočila jsem se a proti davu soupeřek se začala vracet zpátky na cestu," vzpomíná na dramatické okamžiky dvaatřicetiletá závodnice, která běhá v barvách pražské Kotlářky.

Útok nebezpečného hmyzu nadělal ve startovním poli pořádný rozruch. "Všechny jsme z toho byly trochu vyplašené, ale jakmile jsme odběhly pár desítek metrů od hnízda, tak mi soupeřky pomohly z oblečení sundat zachycené sršně. Jakmile jsem zjistila, že můžu normálně dýchat a jedinou úhonou je bolest, tak jsem se rozhodla pokračovat v závodě. Byly to štafety, tak přeci to spoluběžkyním nezkazím," usmívala se po dvou dnech Jiřištová.

Pořadatelé podle ní zvládli neočekávanou situaci na výbornou. "Když jsem doběhla do cíle, tak už tam bylo mnoho záchranářů. Pobodané pořadatelé odeslali záchranářům, kde si nás očíslovali, ošetřili a postarali se o nás," popisuje Zuzana Jiřištová.

Aby toho nebylo málo, tak ji ke konci závodu píchla i vosa. "Nakonec to dopadlo tak, že vosí bodnutí sice bolelo méně než ta sršní, ale o to je teď opuchlejší. Jinak mi ale už nic není," uzavírá orientační běžkyně.

,