Na jednom z crowdfundingových serverů nyní shánějí peníze od drobných sponzorů na rozměrný základní kámen. Okrášlovacímu spolku Rašín se zatím povedlo vybrat téměř 62 tisíc korun ze 75 tisíc. Dárci jim mohou přispět ještě jedenáct dní. Ti štědřejší se mohou dostat například na seznam, který bude uložen ve schránce v základním kameni.
Pokud spolek s kampaní uspěje, nasbírané peníze půjdou na první ze 49 kamenů, z nichž bude socha poskládaná, a také na webové stránky, aby se o záměru dozvěděli i další možní podporovatelé. Položení základního kamene by se mohlo uskutečnit začátkem léta.
Spolek vedený „pantátou“ a bývalým politikem Františkem Kozlem chystá stavbu pod heslem „Bezmeznou monumentalitou za věčnou slávu národa“. První kopnutí do země se odehrálo už před téměř dvaadvaceti lety 13. října 1995 na pozemku, který členové zakoupili ze svých příspěvků. Tehdy ovšem pod heslem „Za ještě větší srandu v Čechách“.
Myšlenka na sochu se zrodila o rok dříve, kdy se hořičtí patrioti potkali se sochařem Gebauerem, který už v té době svými trpaslíky proslul.
„Záhy přišel nápad vytvořit k jeho sádrovým a laminátovým trpaslíkům i bratříčka z pískovce. Koneckonců byli jsme v Hořicích. A když trpaslíka, tak Obřího trpaslíka,“ vysvětluje pantáta spolku František Kozel. V nádražní restauraci v roce 1994 vzniklo občanské sdružení, jež později koupilo pozemek a sehnalo stavební povolení.
Spolek už také na transparentním účtu podpořili výrobci hořických trubiček manželé Petráčkovi stotisícovou částkou. Peníze jim stačí na vybudování betonového základu pod trpaslíka. Sochař přijel zkontrolovat zaměření základů začátkem dubna.
Socha bude poskládaná ze 49 pískovcových bloků, její výška překročí 10 metrů a váha bude přibližně 200 tun. Autor navrhl Obřího trpaslíka z volně poskládaných kamenných bloků umístěných na olověných podložkách.
Pořídili miniaturu, aby získali pozornost ke sbírce
Už před jedenácti lety vznikla „miniatura“ Obřího trpaslíka při jednom ze sochařských sympozií ve Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích. Model je třetinový, měří skoro čtyři metry a spolek ho postupně vystavoval v Hořicích, v Praze, v Rašíně a Jičíně. Nyní je umístěn v sochařském parku v Hořicích, jeho rozložení a složení zabere půl dne.
Miniatura strávila celé léto 2006 na Malostranském náměstí v Praze na místě někdejší jezdecké sochy generála Radeckého. Pro Prahu ji odhalila Ester Kočičková a své druhé vystoupení při jejím odhalování měli hořičtí „mužoreti“ ARTrosa, kteří už dnes mají na kontě přes 450 vystoupení.
Kočičková tehdy napsala báseň o trpaslících a mužoreti ji recitovali. Při verši „velký muž je často malý“ tehdy všichni mužně ukázali prsty směrem k Pražskému hradu, kde v té době úřadoval Václav Klaus.
Trpaslíka chtěli za symbol českého předsednictví Unii
Zhotovení vlastní sochy, která by měhla přispět i k zájmu turistů o kamenickou tradici a samotné Hořice, se však protahovalo. Spolek se sice snažel rozjet sbírku už někdy před jedenácti lety a do pár let sochu vztyčit, jenže do toho přišla ekonomická krize. Socha se také stala v Hořicích svého času součástí předvolebního boje.
Členové okrašlovacího spolku dokonce před několika lety chtěli navrhnout trpaslíka za symbol českého předsednictví v Unii. Kupodivu neuspěli. „Byla by to nádherná metafora, že i malý trpaslík Česko může být velký, že trpaslík je symbol české velikosti. Měl symbolizovat, že v Evropě se trpaslíci neztratí, když jsou obří. Tak nějak jsme to mysleli. Ale nakonec stát zájem neměl. U ministerstva zahraničních věcí jsme pohořeli i s nápadem vystavit trpaslíka v Berlíně a poté v Bruselu. Chtěli jsme, aby s transportem trpaslíka do těchto států pomohla česká centra, která tam fungují. Jenomže žádosti se soustřeďují na ministerstvu zahraničí a tam naši žádost ztopili,“ glosoval to František Kozel před devíti lety v MF DNES.
Spolek je generační záležitostí asi desítky členů spojených s Hořicemi. Jak tvrdí, své kořeny prý mají v časech, kdy chytré telefony, alternativní fakta a genderová vyváženost byly neznámými pojmy.
„Věříme, že oslovíme řadu dalších lidí z jiných měst i z jiných generací, kteří se dokážou i v současné době nadchnout pro myšlenku vzniklou v zápalu počátku devadesátých let, kdy jsme začali věřit, že my, ve světě trpaslíci, se neztratíme, když budeme obří,“ míní členové spolku.
