fotbal, ilustrační foto

fotbal, ilustrační foto | foto: Radek Cihla, MAFRA

Dvě generace v jednom týmu: v Hořicích hrají otec se synem

  • 0
Stalo se to nedávno v utkání fotbalového krajského přeboru mezi Jiskrou Hořice a týmem z Libčan. Domácí Aleš Pour tak vehementně komentoval tvrdý faul na svého spoluhráče, že za to dostal žlutou kartu. Rozhodčí neměl pro ostrá slova pochopení, ačkoliv tentokrát asi mohl. Faulovaným hráčem totiž byl Dominik Pour, Alešův syn.

"Vadí mi to u každého spoluhráče, ale když vidíte, jak vám někdo zfauluje syna a on se nezvedá, tak se vůbec těžko udržíte, v tom je hraní s Dominikem přece jen trochu jiné," komentuje sedmatřicetiletý hráč záležitost, která se ve fotbale na takovéto úrovni stává jen zřídka. Za hořickou Jiskru právě v zápase s Libčany poprvé v jednom týmu společně hráli mistrovské utkání krajské soutěže otec se synem a od té doby se tato situace pravidelně opakuje.

Aleš jako nejzkušenější hráč tým usměrňuje i slovně a často komentuje počínání ostatních. Dominika nevyjímaje. "Tady ale rozdíl mezi hráči není, mluvím na něj stejně jako ostatní, víc než u ostatních si jeho hry nevšímám. I když on mi snad nejvíc ze všech nahrává, což je i tím, že jako krajní obránce k tomu má hodně příležitostí," směje se Aleš. A jeho nejčastější rada synovi: "Hraj tvrdě a agresivně, souboje musíš ustát!"

Tomu, že se v sestavě nováčka krajského přeboru vedle sebe budou pravidelně objevovat otec a syn, ještě několik dnů před nedávným startem nové fotbalové sezony nic nenasvědčovalo.

V tu dobu se totiž sedmnáctiletý Dominik připravoval se staršími dorostenci FC Hradec Králové na svoji další sezonu. Jeho otec zase na to, že v prvním týmu nováčka krajského přeboru Jiskry Hořice, za který už přes dvě desítky let bez přestání hraje a kde Dominik s fotbalem začínal, nechá místo jiným.

S tím, že do zápasů nejvyšší krajské soutěže ještě naskočí, už příliš nepočítal. "Navíc mě po letním utkání staré gardy zlobil kotník a pak z přípravy i koleno, už jsem se chystal jen na béčko v okresním přeboru a moc jsem ani netrénoval," vypravuje Aleš, který před lety také ještě jako dorostenec hrál v Hradci, jeho spoluhráčem tehdy byl pozdější ligový fotbalista David Kalousek.

Poprvé spolu v kraji

Začátek srpna vše obrátil. Nejprve se Dominik rozhodl podzim odehrát v Hořicích, protože by na něj i proto, že svým věkem patří k mladšímu ročníku v týmu Hradce, pravděpodobně nezbývalo v jeho základní sestavě místo. Pro Hořice, které na jaře vyhrály 1. A třídu a postoupily, to byla vítaná zpráva. Nadějný fotbalista si jen několik dnů po vyřízení všech formalit a jen dva měsíce po svých sedmnáctých narozeninách odbyl svoji premiéru v krajském přeboru dospělých.

Otec a syn v jednom fotbalovém týmu

Příkladů, kdy se otec a syn sejdou v soutěži minimálně na krajské úrovni, není v české kopané moc. Asi nejznámější z poslední doby je z Blšan, kde před dvěma lety vedle sebe v krajském přeboru začali pravidelně nastupovat Horst Siegl starší, bývalý reprezentant a hráč Sparty, a jeho syn Horst junior. V jednom týmu si se synem zahrál v roce 2002 část dokonce zápasu 1. ligy s týmem Blšan také hradecký Pavel Černý, ale to bylo výjimečně při jeho loučení s úspěšnou kariérou. Pavel Černý mladší se mezi dospělými prosadil později.

Nedopadla slavně, na hřišti favorizovaného Trutnova Jiskra prohrála 0:6. I proto už o týden později došlo na fotbalové zkušenosti Aleše Poura a proti Libčanům vyběhl v základní sestavě společně s Dominkem. Změna se trenéru Palmovi osvědčila, od té doby to tak je v každém zápase – Pourovi tak spolu odehráli už čtyři, Jiskra z nich vytěžila čtyři body.

"Teď už můžu s fotbalem opravdu skončit," komentuje to se smíchem v hlase Aleš. "Nijak zvlášť nevnímám, že hraju s tátou v jednom týmu, už jsme si to v zimě chvíli zkusili v přáteláku," říká Dominik.

Zatímco otec Aleš na hřišti dominuje svými zkušenostmi, kterými je z pozice ofenzivního záložníka či útočníka schopen fotbalově řídit hru celého týmu, syn Dominik k výbornému přehledu přidává hlavně rychlost a důraz. Na levém kraji hořické obrany si získal pevné místo, přestože v Hradci většinou nastupoval v jejím středu.

"Nevadí mi to, hrával jsem dřív i na tomhle místě a rychle jsem si zvykl," tvrdí nadějný hráč. Stejně si zvykl na fotbal dospělých, do kterého se dostal o hodně dřív než většina jeho vrstevníků: "Velký rozdíl v tom nevidím a za starší jsem hrál dřív často. Než jsem šel z Hořic do Hradce, jako žák jsem nastupoval i za starší dorostence."

Jak dlouho bude fotbalové spojení generací v Hořicích trvat, není jasné. Záležet bude na tom, jestli Aleš bude chtít pokračovat v prvním týmu i na jaře a zároveň jestli Dominik zůstane v Hořicích. "Zatím jsme předběžně domluveni na tom, že se do Hradce vrátím na zimní přípravu, a pak se uvidí," uvedl Dominik Pour.