"K varhanám jsem se dostal sám a dnes to beru jako velkou čest, že můžu sedět u varhan ve zmrzlém kostele. Pak přijdu domů, mám zalezlo za nehty a dám si svařák. Rodina už spí, ale stromeček svítí, abych prý trefil domů. Teprve pak si užiju Štědrý večer,“ říká varhaník Strejc.
Přehled bohoslužeb v kraji najdete zde |
Půlnoční mše je pro něj fenomén, který prochází jeho celým životem, ať už bylo politické zřízení jakékoliv.
"Půlnoční se mění, v minulých dobách to bylo spíše dobrodružství, měly příchuť čehosi tajemného, zakázaného a mimořádného. Bývaly povolovány, tu a tam o půlnoci někde něco bylo, ale nic masového," vypráví respektovaný muzikant.
Půlnoční může být dřív, ne však před 22. hodinou. "My začínáme právě v deset, aby pan děkan stihl tu pravou v katedrále," podotýká.
Tradiční mše se s léty mění. "Po listopadu 1989 to bývalo až nechutné, hodně to rušili opilci. Nic proti nim, ale na půlnoční se to nehodí. V kdejaké hospodě by to byl unuděný standard, ale v kostele, kde čekáte klid a rozjímání, to rušilo až moc. Postupem času opilci zůstali v lokálech a na mši už chodí jen ti, kteří vědí, co je čeká," vypráví varhaník, který na návštěvníky shlíží z kůru.
