Archeologické nálezy u Lochenic na Královéhradecku (19.9.2015).

Archeologické nálezy u Lochenic na Královéhradecku (19.9.2015). | foto: Muzeum východních Čech Hradec Králové

Vědci zkoumají pozůstatky pravěké rodiny, stopa míří ke Skandinávii

  • 0
Vědci zkoumají nejmodernějšími metodami molekulární antropologie kosterní pozůstatky pěti lidí, kteří před čtyřmi tisíci lety žili na území dnešních Lochenic na Královéhradecku. Je to v historii východočeské archeologie vůbec poprvé, kdy badatelé mají genetickou stopu dávných obyvatel kraje.

Příběh dospělé ženy, muže a tří dětí od deseti do patnácti let, kteří ve starší době bronzové žili na území dnešní obce Lochenice u Hradce Králové, pokračuje. Zkoumání genetických informací v kostech pomůže archeologům pochopit souvislosti života pravěkých zemědělců na území kraje.

Vědci si pro výzkum vybrali zuby s velmi dobře zachovalou DNA. Kristýně Brzobohaté z Laboratoře biologické a molekulární antropologie Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně se podařilo získat cenné výsledky. V Česku je analýza DNA více než tři tisíce let starých kosterních pozůstatků unikátní.

„Zachovalost koster, zejména dvou dospělých, v objektu 15 byla velice dobrá. Proto nás napadlo, že by bylo vhodné je analyzovat. Jde o vůbec první kompletní analýzu kosterních pozůstatků pravěkých zemědělců na našem pracovišti, které je jediné a které se zabývá výhradně výzkumem starobylé DNA,“ říká Brzobohatá.

V objektu 15 byly úplné ostatky dospělé asi třiačtyřicetileté ženy, zatímco kostře muže ve věku 18 až 20 let chyběla lebka, dochovala se jen čelist. Oba byli vysocí asi 160 centimetrů. Zajímavostí byly u ženy patologické změny na páteři, které svědčí o těžké práci, a na pánvi, které způsobilo řídnutí kostí.

„V dnešní době je čtyřicetiletá žena vnímána jako atraktivní v nejlepších letech, ale tehdy šlo už o zasloužilou matku, která tvrdě pracovala. Na pánevní kosti byly patrné i poporodní změny, což dokazuje, že měla děti,“ uvádí Kristýna Brzobohatá. Ve vedlejším objektu 80, tedy asi v tři metry hluboké jámě, byly uloženy tři děti: desetiletý chlapec a dvě asi patnáctileté dívky, jedna měla bronzové náušnice.

„Třikrát se objevil nesrostlý čelní šev a také vložené kůstky do lebečních švů. Tyto anomálie naznačovaly možnou příbuznost, avšak s největší pravděpodobností nešlo o přímé příbuzné ve vztahu matka a dítě nebo sourozenci. Je však možné, že mohli být vzdálenějšími příbuznými. Výzkum ještě není u konce,“ říká vědkyně.

Měli překvapivě zdravé zuby

Všichni zkoumaní měli překvapivě zdravé zuby, což je v kontrastu s výsledky antropologických analýz z období Velké Moravy. „Staří Slované, kterým se především věnuji, měli v porovnání se zemědělci z Lochenic větší kazivost zubů. Zřejmě jedli více obilovin, placek, tedy potravy bohatší na škrob. Lidé v době bronzové měli patrně pestřejší stravu. Přesné výsledky nám dá až genetická analýza bakterií ústní mikroflóry, které se za života konzervují v zubním kameni a také stejně jako DNA v kostech přetrvají tisíce let,“ míní Brzobohatá.

Její výzkum umožňuje udělat si hrubou představu o obyvatelích kraje ve starší době bronzové, kteří patřili do kultury únětické, a dokonce o jejich původu. Lid této zemědělské kultury jako první ve větší míře na našem území začal využívat znalostí technologie výroby bronzových nástrojů a šperků a kromě osad u vodních toků stavěl i výšinná opevněná hradiště.

Únětickou kulturu datovanou do období 2000 až 1700 let před naším letopočtem charakterizuje hlavně způsob pohřbívání ve skrčené poloze. „Původ únětické kultury se někdy hledá u kultury zvoncových pohárů, která jí předcházela. Lid kultury zvoncových pohárů pronikal do střední Evropy od jihozápadu. Někdy se uvádí, že původ je třeba hledat na Pyrenejském poloostrově nebo v Maroku. Ve střední Evropě se kultura dál vyvíjela za působení místních vlivů,“ říká archeolog hradeckého Muzea východních Čech Pavel Horník, který výzkum v Lochenicích vedl.

Pohřbívali je tak, jak umírali

Pro určení původu se využívá sledování genetické variace mužského chromozomu Y, který se v DNA dědí téměř beze změny po otcovské linii. Analýza lochenických koster naznačila, že ve starší době bronzové na území kraje stále žili potomci první zemědělské kolonizace z mladší doby kamenné, kteří přicházeli do střední Evropy v několika vlnách z jižní či jihovýchodní Evropy a i z Mezopotámie.

„Na lochenických vzorcích jsme stanovili genetický profil, haplotyp Y. Po tomto chromozomu se dá dopátrat etnogeografický původ. Podle analýzy a porovnání se současnými databázemi tak muž z hrobu Lochenice B má genetickou příbuznost nejvíce k střední Evropě a ke Skandinávii. Stejný haplotyp se však našel i na Blízkém východě a v severní Indii. Teoreticky to může kopírovat šíření zemědělství. Chci však zdůraznit, že jsem analyzovala pět koster, profil Y vyšel jen u jedné. Nejde tedy zobecňovat,“ upozorňuje Kristýna Brzobohatá.

Ze způsobu pohřbívání vyplývá, že v únětické kultuře lidé pohřbívali své blízké ve skrčené poloze nejen na hřbitovech, ale i nahodile do jam, které původně sloužily jako pravěké ledničky.

„Jedinci, které jsme zkoumali, byli pohřbeni se všemi poctami typickými pro únětickou kulturu, o čemž svědčí milodary, nešlo však o ukládání zemřelých do rodinných hrobek. Pohřbívali je tak, jak umírali. Jedna z koster byla v anatomické poloze, tedy tak, jak byla pohřbena, s dalšími zřejmě o něco staršími někdo manipuloval,“ říká Brzobohatá.

U nejlépe dochovaného pohřbu dospělého vědci objevili i ostatky polétavého ptáka, který byl do země speciálně uložen se zemřelým. „Mohlo jít o symbolické jídlo určené nebožtíkovi na cestu na onen svět,“ říká Horník.

Kostry ležely tisíce let v hlubokých jámách

Hradečtí archeologové objevili kosterní pozůstatky v Lochenicích při záchranném výzkumu v roce 2012. Při výkopu kanalizace dělníci narazili na osídlení z několika etap pravěku. Desítky objektů archeologové datovali do mladší doby kamenné - do neolitu, kdy východní Čechy osídlily první zemědělské kultury přicházející z Balkánu.

Kromě toho našli i několik zásobních jam, které byly součástí sídliště únětické kultury. Ve dvou různě hlubokých jámách objevili zmíněných pět pohřbů.

„Analýza DNA kosterních pozůstatků lochenických lidí únětické kultury je jedinečná, protože je první svého druhu. Nemáme s čím srovnávat, je to první vlaštovka. Budeme doufat, že i další kosterní nálezy projdou podobným komplexním zkoumáním a že se do toho zapojí i další archeologická pracoviště v republice. Až se nashromáždí data a budeme moci porovnávat, pak si budeme moci udělat ucelenější obraz lidí, kteří tu v dávných dobách žili. Archeologie takové možnosti nemá, proto musí spolupracovat s dalšími vědními obory,“ dodává Horník.