Trvala pár minut, ale napáchala obrovské škody. Loni 5. července se nad Hradcem Králové přehnala silná bouře, stromy ve zdejších lesích praskaly jako párátka. Tři měsíce se do hvozdů nesmělo.
"Zpočátku jsem si myslel, že to nebude tak hrozné, jak všichni říkali. Takovou spoušť nikde nehlásili, nedokázali jsme si představit, že něco tak obrovského dorazí. Doufali jsme, že se nám to vyhne," říká ředitel hradeckých Městských lesů Milan Zerzán.
Kde jste byl, když přišla kalamita?
V Mělníku u rodičů mé manželky. Bylo krásně a koupali jsme se v bazénu. Teprve později jsem se doslechl, k čemu tu došlo. Kolegové mi volali hororové zprávy, jak to bylo hrozné. Volal mi vedoucí, který se byl s lesníkem v osm hodin večer podívat v lese a najednou se okolím prohnalo tornádo a začaly padat stromy. Když jsem druhý den slyšel odhady škod, okamžitě jsem volal na město a vyžádal si uzavírku lesa.
Jaký jste měl z toho pocit?
Teprve poté, co se lesníci šli podívat hlouběji do lesů, začalo to vypadat opravdu vážně. Viděli jsme od rybníku Výskyt až na Svinary, že les chybí a že kubíky popadaných stromů nepůjdou do tisíců, ale desetitisíců. Po dohodě s městem jsme objednali lehké letadlo. Proletěli jsme se nad postiženou oblastí a odhadli škody na 50 tisíc kubíků. Celková výše se ale vyšplhala až k 74 tisícům.
Co jste za uplynulý rok už dali do pořádku?
Stihli jsme zachránit hodnotu dřeva, takže neshnilo. V tuto chvíli obnovujeme meliorace, meliorační síť a cesty, které jsou poničené nejen kvůli vyvráceným stromům, ale také kvůli těžké technice, která tudy jezdila. Vytěžili jsme veškerou dřevěnou hmotu. Nyní těžíme nahodile jednotlivé stromy. To máme v plánu na další dva až tři roky a budeme doufat, že nepřijde nějaká další náhlá smršť.
Zůstaly ještě po kalamitě nějaké cesty lidem nepřístupné?
Vstup do lesa na vlastní nebezpečí platí v každé situaci. Kvůli tomu, že tu jezdila těžká technika, chtěli jsme vstup omezit, ne zakázat. Chtěli jsme lidi ochránit, šlo i o ochranu těch, kteří v lese pracovali.
Jak se na celou událost díváte s odstupem času? Zažil jste někdy větší kalamitu?
Ředitelem jsem dva roky, ale předchozích třináct let jsem dělal také u Městských lesů. Za patnáct let to byla největší kalamita, kterou jsem zažil. Podobná katastrofa tu byla v roce 1998, která měla 220 tisíc kubíků vytěženého dřeva, ale to se těžilo pět až šest let. My jsme zvládli dřevo z loňské kalamity vytěžit za půl roku díky novým technologiím a strojům. A hlavně to byla lokální kalamita, takže dřevo šlo lehce na trh. Na začátku jsme víc brečeli, protože jsme nevěděli, jak to celé dopadne. Myslím, že kalamita byla pro nás i pro les příležitost. Kalamita není vždy něco špatného. Na začátku to sice může vypadat hrozně, ale dá se z toho vytěžit i něco dobrého.
Vichřice v číslech
|
Jak to myslíte?
My jsme si vyzkoušeli, že to dokážeme zvládnout a že se jí nebojíme. Kdyby přišla další, nemáme strach, že bychom to nedokázali zorganizovat. Myslíme si, že jsme dokázali městu, že máme schopný personál na správném místě. A rádi se proti takové podobné situaci znovu postavíme.
Prodali jste všechno popadané dřevo?
Prodali jsme úplně všechno, za ceny, které jsem nečekal, a peníze nám zůstaly. Nejvíce jsem se bál, že o ně přijdeme. Můžeme je tedy s klidem použít na obnovu porostů nebo výstavbu rekreačních míst. Vše dopadlo ještě lépe, než jsme čekali.
Jak se připravujete na zalesnění poničených ploch?
Právě připravujeme poničené plochy k zalesnění, které bude na jaře příštího roku. Máme k dispozici 1,5 milionu sazenic, což je asi desetinásobek toho, co ročně vysázíme. Místa po jehličnatých stromech zaplníme stromy listnatými. Změníme les na stabilnější, který bude lépe odolávat. Sama kalamita nám ukázala, že borovice, které tu stály, jsou nevhodné, protože se tlačí kořeny dolů a ne do stran. Nemají je rozložené jako listnaté stromy, které se svými kořeny zapletou do kořenů ostatním listnáčů.
Kdo vám zaplatí za všechny napáchané škody?
Od Evropské unie jsme dostali obrovskou dotaci, která pokryje 97 procent škod. Zbytek si dovolíme zaplatit ze svého. Hradec Králové pro nás vytvořil po dobu čtyř let fond, ze kterého můžeme čerpat, pokud bychom potřebovali. Máme velice vstřícného vlastníka, který nám chce pomoci vrátit lesy do původního stavu.
V nejvíce zasažené oblasti stojí unikátní pomník - strom s kořeny vzhůru. Čí to byl nápad?
Většina nápadů pochází z mé hlavy. Viděl jsem to v Karlových Varech. Tam postaví za každou kalamitu jeden strom s kořeny vzhůru. Před pěti lety, kdy jsem tam byl, tam stály už tři pomníky. Velmi mě to zaujalo, je to netradiční. My jsme to ale dopracovali a k pomníku přibyly poutače.
A také pomník kamenný. Není to už zbytečné, když tu jeden pomník stojí?
Kamenný pomník tu stojí od minulého týdne. Hlavním důvodem, proč tu stojí, je, že strom uhnije za třicet let, poutač spadne a zmizí, ale ten kamenný přežije sto let.
Jak lidé na pomníky reagují?
Zatím jsme žádné reakce nezaznamenali. Vše jsme dělali pro lidi, aby si uvědomili, kolik škod bouře napáchala. Lidé mají krátkou paměť a už po roce nám říkají, že jsme tu moc těžili. Na kalamitu zapomněli, což mě mrzí. Proto jsme dali k pomníkům poutače s fotografiemi z historie.
V poničených oblastech vzniklo i několik holých míst. Nevyužijete je k rekreaci?
Máme v plánu vytvořit zájmový chov zvěře směrem k rybníku Výskyt. Chceme to dotáhnout k nějakému environmentálnímu centru, které tady chybí. Menší města než Hradec Králové je mají. Z poničených ploch bychom vytvořili nějaké loučky, dali tam plůtky a ukazovali nějaké zdejší druhy zvířat, třeba jeleny. Nadále sbíráme nápady.
Co vás v následujících měsících ještě čeká?
V letošním roce se dodělává asfaltka v Bělečku, kreslí se šestnáctikilometrový okruh přes Stříbrný rybník, který vznikne pro in-linisty příští rok. Také kreslíme projekt na obnovu rybníku Cikán a možná i na výstavbu rozhledny v Černé stráni. Rozjíždíme také prodejnu zvěřiny, budeme mít v centru Hradce informační centrum.
Počítáte letos s rozsáhlou těžbou dřeva, anebo se budete spíše soustředit na obnovu lesa?
Těžíme, co popadalo pod tíhnou sněhu. Jestli si vzpomenete, v březnu napadl těžký mokrý sníh a právě mladé porosty, které na to nebyly zvyklé a opíraly se o sebe, začaly padat. S tím se ale dalo počítat, protože nebyly zpevněné. Bude trvat dva až tři roky, než si zvyknou na nové prostředí, které se vytvořilo kalamitou. Také těžíme nahodile to, co usychá.
