Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Armáda má v Orlických horách pracoviště, které sleduje i výbuchy v KLDR

  8:19aktualizováno  8:19
Vojenské zařízení Polom je ukryté v lesích Orlických hor už dvaačtyřicet let. Málokdo o něm ví a málokdo tuší, co se uvnitř děje. Náš reportér se podíval do míst, odkud vojenští specialisté sledují otřesy zemské kůry po celém světě. Výbuch u Severní Koreje zaznamenají za 12 minut.

Seismograf zaznamenávající otřesy litosférické desky. | foto: Tomáš Kučera, MF DNES

Sestupujeme úzkou chodbou do podzemí k srdci přísně střežené seismické stanice Polom v Orlických horách. Po betonových zdech vedou svazky kabelů. Vojenské zařízení, které slouží k monitorování otřesů v litosférické desce, patří mezi 120 nejlepších pracovišť svého druhu na světě.

„Je to chodba přistavěná k pěchotnímu srubu ze 30. let. Za první zatáčkou budeme v původním bunkru,“ rozléhá se podzemím hlas náčelníka odboru geografického zabezpečení ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu v Dobrušce Jiřího Skladowského.

Fotogalerie

Nad námi je osm metrů zeminy a betonu. Ještě před čtyřiceti lety byl nad povrchem klasický vojenský prvorepublikový bunkr, kterých je v této části Orlických hor hodně. Na počátku 70. let byl pro lepší izolaci překryt hlínou, v zemi se vyhloubily nové prostory a pevnost vojáci upravili pro sledování seismických jevů.

Dnes na zatravněnou mohylu bez stromů vedou schody. Na vršku je několik meteorologických přístrojů včetně dvou bolidových kamer na snímání meteoritů nebo heliografu k měření slunečního svitu. Vojáci se zabývají i měřením meteorologických a astronomických jevů.

Než se dostaneme do nejcennější místnosti hluboko pod zemí, Jiří Skladowski otevře několik těžkých opancéřovaných dveří. Podzemí je klimatizované a odhlučněné.

„Tohle je srdce stanice,“ ukazuje čtyřicetiletý důstojník na betonový kvádr, který zabírá většinu místnosti z železobetonu.

Na něm je několik typů snímačů zaměřených na seismické vlny. Zaznamenávají zemětřesení i důlní činnost v okruhu asi 50 kilometrů a hlavně jaderné výbuchy, které rozkmitají litosférickou desku. Některé přístroje jsou staré i čtyřicet let a slouží jako záloha, kdyby moderní selhaly, jako se to stalo v roce 1998 po bouřce a ničivé povodni, která postihla Orlické hory.

„I když se to na první pohled nezdá, samotný kvádr je oddělen od bunkru speciální gumovou pryží, guma slouží jako izolace. Kvádr má přímý dotyk jen s rostlou skálou, tedy s litosférickou deskou, což je ideální,“ vysvětluje Skladowski.

Seismická čidla jsou na betonovém kvádru umístěném na skále.

Seismická čidla jsou na betonovém kvádru umístěném na skále.

Přístroje zaznamenají i sebemenší pohyb lidí. Je tu šest snímačů. „To stačí na pokrytí celé Země. Čidla jsou extrémně citlivá,“ upozorňuje vedoucí oddělení speciálního monitoringu Zdeněk Ledvinka, jeden ze šesti pracovníků, kteří se v nepřetržitém provozu střídají po dvanáctihodinových směnách.

Elektromagnetické čidlo se snaží udržovat stabilní polohu vůči Zemi. Když začne kmitat, čidlo má snahu se dorovnávat. Pohyby se přenášejí do aparatury, která je převede do čitelné formy na počítači.

„Kdo o tom nic neví, může být při pohledu na čidla zklamán, že nevidí nic sofistikovaného, co by mu připomínalo třeba androida. Jsou to jen čidla, byť velmi specifická. Důležité jsou i vyhodnocovací aparatura a pracoviště operátorů, kde vidíte, jak seismická vlna vypadá. Stanice není výjimečná jen tím, kde je, ale i odborníky, kteří dokážou správně interpretovat, co zjistí,“ upozorňuje Skladowski.

Stanice Polom byla už v roce 1996 zařazena do prestižní profesní federace sdružující 120 špičkových seismických stanic na celém světě. Ročně zaznamená po celé Zemi okolo tří stovek větších otřesů.

Polom není žádná Oblast 51

Areál je obehnán vysokým plotem s ostnatým drátem. Na řetězu po dvoře pobíhá respekt vzbuzující sedmiletý vlčák Áron.

„Klidně si ho pohlaďte, nic vám neudělá. Rozezná, kdy má zareagovat. Když jste s námi, nevyjede po vás,“ říká padesátiletý civilní pracovník Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu Zdeněk Ledvinka.

K armádnímu pracovišti u osady Polom na jižním úbočí Orlických hor v nadmořské výšce 750 metrů vede úzká nenápadná asfaltka, v závěru plná děr. Kdo to tu nezná, zabloudí, a to i přesto, že vojenské zařízení už nepodléhá tak přísnému utajení jako v době studené války.

„Nejsme žádná utajená základna, žádná Oblast 51, ale určitý režim zabezpečení je nutný,“ říká Skladowski. Novináři se do areálu mohou dostat jen s povolením od generálního štábu.

Náčelník odboru geografického zabezpečení z Dobrušky Jiří Skladowski.

Náčelník odboru geografického zabezpečení z Dobrušky Jiří Skladowski.

V minulosti byla stanice přísně utajená a napojená přímou linkou na Ústav fyziky Země v Moskvě. Sloužila Varšavské smlouvě k monitorování pokusných nukleárních výbuchů armád NATO na amerických a francouzských střelnicích i v Číně. V současnosti patří Armádě ČR a spadá pod Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce.

Od roku 1992 poskytuje i aktuální geofyzikální, geodetická a dokonce meteorologická či astronomická data ve vysoké kvalitě také civilním odborným institucím. Tedy žádný vědecký výzkum, ale „jen“ vyhodnocování a rozesílání zjištěných údajů.

„Představte si situaci, že v místě nasazení našich jednotek, například v Afghánistánu, dojde k zemětřesení, vládne tam zmatek, nejsou k dispozici žádné informace. Vojáci nevědí, co otřesy způsobilo, jestli nejde o nějaký výbuch. V tomto okamžiku je to na nás, abychom je informovali, jak silné zemětřesení to je a kde má epicentrum. To jsou velmi potřebné informace i pro naše velvyslanectví,“ vysvětluje vystudovaný geograf a kartograf Jiří Skladowski

Polom je na výborném geologickém podloží, které velmi dobře vede seismické vlny.

„Nejlépe ze všech podobných stanic na území České republiky dokáže detekovat a zaznamenávat seismickou činnost. Orlické hory jsou totiž geologicky velmi staré pohoří, takže jsou pro monitorování velice vhodné. Kromě toho je tu klid,“ říká Skladowski.

Zemětřesení v kraji? Jen zvonění lustrů

V nadzemním objektu vedle mohyly jsou kanceláře s moderními technologiemi. Nad počítači jsou mapy celého světa. Na jednom z mnoha přístrojů ručička zaznamenala něco neobvyklého. Na válečku s papírem je patrné, jak se rozkmitala.

„To není žádné zemětřesení, ale výsledek naší návštěvy dole u čidel,“ usmívá se Zdeněk Ledvinka.

Záznam otřesů při jaderném testu v Severní Koreji.

Záznam otřesů při jaderném testu v Severní Koreji.

Na stole je rozvinutý široký pás papíru, kde jsou závažnější zjištění: 3:09 h, Jaderný test Severní Korea. „To je záznam z letošního jara. Seismické vlny se k nám ze Severní Koreje dostanou za dvanáct minut. Jde o čtvrtý zaznamenaný pokus z této země za poslední roky,“ říká Ledvinka a ještě upozorňuje na ničivé zemětřesení, které v roce 2011 v Japonsku vyvolalo tsunami a havárii jaderné elektrárny Fukušima.

Graf síly zemětřesení připomíná zubaté a dlouhé ostří. „Když začnou čidla šílet a ručička lítá ze strany na stranu jako tady, operátoři musí co nejrychleji vyhodnotit situaci, připravit hlášenku a odeslat na operační centrum ministerstva obrany a na Integrovaný záchranný systém. Za pomoci dat z jiných stanic jsme schopni místo zemětřesení také lokalizovat,“ říká Ledvinka.

Stanice sice zaznamenává všechny otřesy zemské kůry, ale informuje jen o těch silnějších. Seismologové mají svět rozdělen. Zemětřesení v Česku se zaznamenávají už od 3,5 stupně Richterovy škály, v ostatních zemích Evropy od čtyř, v oblastech, v nichž působí čeští vojáci, až od pěti a v ostatních zemích světa od šesti stupňů.

„Zatím poslední významné zemětřesení, které splňovalo podmínky pro poslání varovné zprávy, jsme zaznamenali předevčírem na Ukrajině v oblasti Donbasu, kde je shodou okolností ozbrojený konflikt. Mělo sílu 4,7 stupně,“ říká Jiří Skladowski a ukazuje na graf: Ukrajina, 7. 8. 2016, 8:15 h, 4,7 stupně, přírodní původ, hloubka 10 km.

Otřesy zemské kůry se nevyhýbají ani Královéhradeckému kraji. V republice jsou dvě neklidné oblasti, a to Chebsko a Úpicko, právě kousek od Polomu.

„U nás zatím nehrozí, že by měly začít padat domy. Naše středoevropská litosférická deska je naštěstí stabilní. Loni 16. října jsme u Červeného Kostelce zaznamenali otřesy o síle maximálně dvou stupňů Richterovy škály. Nic dramatického, jen zvonění skleniček a lustrů,“ dodává pracovník Jaroslav Pokorný.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.