Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Leoš Heger: Kandidatura byla moje povinnost, když náš lídr odstoupil

  15:40aktualizováno  15:40
Bývalý dlouholetý ředitel hradecké fakultní nemocnice Leoš Heger tři roky působil jako ministr zdravotnictví a od roku 2010 sedí za TOP 09 v poslanecké lavici. Nyní kandiduje na hejtmana Královéhradeckého kraje. Lídrem se stal až na poslední chvíli, po rezignaci Adolfa Klepše.

Leoš Heger vede do krajských voleb TOP 09. | foto: LeošHeger.cz

Stýská se vám někdy po nemocnici?
Já jsem byl v jejím širším vedení 15 let a předtím s malými přestávkami 20 let na klinice, takže je to kus života. Občas na to vzpomínám.

Leoš Heger

Lékař, bývalý ministr zdravotnictví a poslanec TOP09 Leoš Heger z Hradce Králové
  • Osmašedesátiletý rentgenolog působil v Hradci Králové na Lékařské fakultě UK i v tamní fakultní nemocnici, kterou třináct let vedl.
  • V roce 2010 se stal poslancem za TOP 09 a v letech 2010 až 2013 působil jako ministr zdravotnictví, z polistopadových ministrů byl v této funkci nejdéle.

Lékařské praxi se už nevěnujete?
Jako ředitel nemocnice jsem v rentgenologii už nepůsobil, takže jsem měl třináctiletou pauzu, a když jsem skončil, chtěl jsem se na rentgen vrátit, což se mi podařilo na rok. Učil jsem se vše skoro od začátku, byl to jeden z nejlepších roků mého profesního života, protože jsem se ocitl mezi mladými, měl jsem chuť ukázat, že jsem si tam neudělal trafiku a že budu platný. Bylo to opravdu prima, i kolegové byli spokojení. Pak přišlo tohle dobrodružství (politika, pozn. red.) a za dva roky už mi bude sedmdesát. Myslím, že znovu se pokoušet začínat od nuly už by bylo trapné.

Poslední volební průzkumy TOP 09 příliš nenahrávají. Věříte průzkumům?
Je to houpačka a ta procenta, která jsou do deseti, jsou nestálá a závislá na statistické chybě. Když už se člověk do volební kampaně dal, říká si, že musí pracovat a nad tím nepřemýšlet. My jsme se v posledních letech pohybovali v průzkumech vždy mezi šesti a devíti procenty, tak uvidíme.

Nebojíte se, že vám v letošních volbách uškodí rozchod se Starosty a nezávislými, kteří mají v současném zastupitelstvu tři ze čtyř mandátů, které jste získali společně?
Ano, to je největší výzva, která je před námi: ukázat, že i bez nich jsme svébytní a že nějaký výsledek obhájíme. Samozřejmě nás to mrzí, ale ten proces už byl takový, byli jsme volné společenství. Starostové určitého cíle dosáhli, když se podařilo změnit přerozdělení daní na úrovni regionů a obcí, a pak už pro ně partnerství nebylo atraktivní jako dříve. Ale vztahy zůstaly v podstatě rozumné a pokud by obě party v kraji uspěly, myslím, že další koaliční či opoziční společenství budou dobrá.

S kým dalším si koalici představit umíte a s kým byste do ní naopak nešli?
Mám na to takový odstaveček, který jsem jednou napsal. Hodně jsem přemýšlel, jak ho zformulovat, tak to zopakuji: Šli bychom do koalice s každou demokratickou stranou s výjimkou těch, které mají v programu nějaké xenofobní postoje nebo zpochybňují polistopadový vývoj včetně našeho členství v NATO. Ti jsou pro nás nepřijatelní.

A co třeba ANO 2011? Na celostátní úrovni jste vzájemně hodně proti sobě. Myslíte, že na kraji by spolupráce byla možná?
Odpovím nepřímo. Nějaká předvolební spolupráce by kvůli centrálním animozitám dost dobře možná nebyla, ale po minulých volbách do místních zastupitelstev je několik míst, kde naši lidé s ANO spolupracují. Ono vždy záleží, jak vyjde koaliční matematika, jací to jsou lidé a jak jsou ochotni mezi sebou spolupracovat.

Vy jste se stal lídrem až na poslední chvíli, když kandidaturu na hejtmana odřekl Adolf Klepš. Zvažoval jste takový krok dlouho?
Nijak se netajím tím, že to nebyl můj cíl. Stále se nejintenzivněji věnuji zdravotnictví na centrální úrovni a chtěl bych u toho zůstat. Jak to bude v příštím volebním období v parlamentu, to teď neumím říct. Ale když Adolf Klepš odešel a lidé, kteří připadali v úvahu, nad tím trochu váhali, považoval jsem to nakonec trochu za svoji povinnost. Já stranictví nesu jako člověk, který zažil straníky v minulé době, takže k tomu pořád mám postoj asi ne úplně vřelý. Přesto si myslím, že když se člověk dal do party, díky níž získal nějaké postavení, má vůči ní určité závazky. Pokládal jsem to tedy za řešení, které je pro mě přijatelné, a co bude dále, uvidíme podle volebních výsledků.

Přemýšlel jste nad tím, že byste se mohl stát hejtmanem či radním? Dokázal byste pak skloubit poslanecký post s funkcí v kraji, nebo byste se jednoho mandátu vzdal?
Myslím, že pokud bych měl být v nějaké vysoké funkci, ale to jsou opravdu jen kdyby a já o tom příliš nespekuluji, tak by to v určitých pozicích asi nebylo kompatibilní.

To byste se rozhodl až po volbách?
Až podle toho, v jaké budeme situaci.

Po konci Nečasovy vlády tráví Leoš Heger víc času v Hradci, po městě jezdí na kole.

Po konci Nečasovy vlády tráví Leoš Heger víc času v Hradci, po městě jezdí na kole.

Jakým způsobem chcete vést kampaň? A prozradíte procenta, která byste rádi získali?
Protože volební kampaň je trochu mofidikovaná tím, že řada lidí je pracovně vytížená, soustředí se na víkendové akce – na cyklovyjížďky, výstup na Sněžku a podobně. Pokud jde o peníze, kraj počítá asi s 1,2 milionu na celou kampaň, z toho plus minus polovinu si obstarává sám a druhou polovinu platí centrum. Pokládali bychom za úspěch, kdybychom měli tolik mandátů, které máme dnes se STAN. Letos jsme na krajské kandidátce ve volném společenství s Liberální ekologickou stranou, takže máme asi pět kandidátů od nich. Kdybychom měli pět zastupitelů, pokládali bychom to za rozumný výsledek.

Nemyslíte si, že Topka získala spoustu příznivců díky Karlu Schwarzenbergovi a že jí poté, co se stáhl do ústraní, trochu dochází dech?
Samozřejmě, je to běh života. Pan Schwarzenberg je úctyhodný muž, ale už je to starší pán, který se tolik neangažuje, i když stále Topku zdobí. A v zahraniční politice je aktivní. To určitě ztráta byla, ale máme poměrně dost šikovných mladých lidí, kteří se angažují, jsou viditelní a postupně rostou. S tím musí počítat každá politická strana a musí si pěstovat dorost. Jak se jí to podaří, ukážou volby.

Vy sám jste v posledních letech hodně v Praze, nejdřív jako ministr, teď poslanec. Necítíte se od reality kraje už trochu odtržený?
Já jsem znovu v královéhradeckém městském zastupitelstvu, tak mám kontakt celkem stabilní. Krajskou politikou jsem se tak intenzivně nezabýval, s krajem jsem měl kontakt hlavně přes zdravotnictví. Ještě za hejtmana Bradíka jsem byl ve zdravotnické komisi, za hejtmana France jsem byl ještě ve funkci ředitele fakultní nemocnice a byl jsem s nimi tedy ve styku služebně. Tu pauzu jsem musel nějak překonat, a tak jsem si na dovolenou vzal plnou tašku materiálů o kraji a studoval. Myslím, že jsem se do obrazu dostal.

Dokážete tedy jasně říct, co je teď největším problémem, který by měla nová krajská vláda začít okamžitě řešit?
Jsou dvě oblasti, v nichž jsou potíže. První je zdravotnictví a otázka náchodské nemocnice, kde je problém výběrového řízení a doladění procesu, protože výběrová řízení několikrát významně selhala. Druhá věc, která také souvisí s výběrovými řízeními, je výběr dopravce na autobusovou dopravu. Tam má kraj výraznou politickou roli a musí obslužnost zařídit. Na to se bude potřeba soustředit v první fázi.

Považujete oba problémy za rychle řešitelné?
Kraj je samozřejmě v celé řadě věcí závislý na celostátní politice a na podmínkách, které dává. Je to nakonec vidět i ve zdravotnictví, tam jsem si to hodně vyzkoušel. Ale řešitelné to je a kraj na to, co má dělat, nástroje má. Oba problémy se týkají výběrových řízení, je potřeba zevnitř intenzivně prozkoumat, kde podstata problému přesně je. Jestli je víc v úřednících, kteří výběrová řízení mají na starost, nebo spíš v politicích, kteří zadávají podmínky, vyvolávající takové tenze, které mohou vést až ke zrušení zakázky antimonopolním úřadem. Není to kritika krajského úřadu. Sám jsem v době, kdy kraje vznikaly, byl s ním občas v kontaktu, paní ředitelka Křečková, která je tam od začátku, je podle mě mimořádně kvalitní manažer a úřad vede velmi dobře. Myslím, že naopak politici by měli velmi dbát, aby měli s úředníky dobré vztahy, motivovali je a v rámci toho, co dělá úřad pro stát, nemluvili jim do věcí, do kterých mluvit nemají.

Krajské volby mívají velmi nízkou volební účast, což asi svědčí o tom, že kraje voliče nezajímají. Co považujete za hodnotu krajů, kvůli níž by lidé měli k volbám přijít?
Přijít by měli určitě, protože tím dávají mandát lidem, kteří potom rozhodují místo nich. U krajů je to trochu specifické, protože celostátní politika je velmi silně vidět přes média a komunální politika je viditelná jak v místních médiích, tak přímým stykem s lidmi. Kraj je někde uprostřed a řeší důležité záležitosti, třeba kudy půjde dálnice. To se však občana bezprostředně nedotýká, jeho zajímá spíš, kdy ta dálnice bude. Když už jsem mluvil o vztahu mezi volenými politiky a úředníky, kteří na kraji jsou, myslím, že každá tato sféra, jak místní, tak krajská a celostátní, má nějakou rovnováhu nebo poměr agend politických a agend správních. Na kraji je správních agend poměrně víc a politici to v řadě případů jen pozorují a nemohou do toho příliš mluvit. Typickým příkladem je školství, kterého se týká obrovská část krajského rozpočtu. Jsou to však peníze, které více méně jen protékají, kraj je rozděluje podle pravidel, která jsou daná, takže nemá příliš volné ruce. Je to víc úřednická činnost. Všeobecně jsou úřady pro občany nepopulární, možná i proto není kraj tak viditelný.

Myslíte si, že by měl kraj ve školství vyžadovat víc kompetencí, nebo je to nyní nastavené dobře?
Těžko říct dobře - špatně. On je to vždy problém spíš realizace a schopností. Stát zcela určitě má v ruce dost silný rozpočet, ale pořád má ještě peníze, které rozděluje jako grantové. Když jsem si teď rekapituloval různé agendy, zrovna ve školství jsem byl šokován, kolik věcí se rozděluje přes grantovou agendu dotacemi. Těch grantů je strašně moc a je to obrovská administrativní zátěž. Každá škola má možnost přihlásit se k řadě projektů, ale možná by v některých případech bylo jednodušší, kdyby školy peníze dostaly rovnou do rozpočtu a věci týkající se třeba zlepšování metodik nebo podmínek pro děti by mohly zařizovat z toho a nikoliv z grantů. Ty do toho vnáší, my tomu ve zdravotnictví říkáme ekvita, tedy objem peněz a činností a služeb pro pacienty, které mají být úměrné jejich zdraví a potřebám, nikoliv tomu, že někdo vysoutěží něco víc. Tak by to mělo být i ve školství: každý žák, který je dotovaný státem, by měl stejnou příležitost.

Mají kraje možnost to ovlivnit alespoň lobbováním?
Jak jsem to pozoroval díky zkušenostem z Prahy, lobbování je poměrně obtížné. Realita je taková, že celá řada návrhů krajů, které mají zákonodárnou iniciativu, přes vládu neprojde, a to ani teď, když je větší stranická shoda mezi kraji a centrem, než dříve, kdy hejtmany měli sociální demokraté a vládla ODS. Pak jsou ještě další možnosti. Kraj může ovlivňovat přímo řízení škol cestou inspekční činnosti či grantové politiky. Může vypisovat granty, které by povzbuzovaly třeba výuku jazyků.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.