Vladimír Derner vede do krajských voleb Koalici pro Královéhradecký kraj. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Vladimír Derner: Politika je pro mě zpestřením. Co začnu, to dodělám

  • 3
Přestože se v politice pohybuje už kolem 25 let, stále ji pokládá spíš za zpestření. Lídr Koalice pro Královéhradecký kraj Vladimír Derner jde do boje o hejtmanský post s velkým elánem. Současná rudo-oranžová koalice je pro něj velkým zklamáním.

„Pozice lídra je velká odpovědnost i práce, mám do toho ale chuť. Zkrátka mám příležitost zúročit všechno, co jsem pochytil ve svém profesním životě i za dobu působení ve veřejné správě,“ říká jednička kandidátky Koalice pro Královéhradecký kraj.

Vloni na podzim se po Hradci objevily nasprejované nápisy, ve kterých se kromě vulgarit objevil i vzkaz, že hejtmanem nebudete. Už víte, kdo je autorem a co tím sledoval?
Myslím si, že to byla nějaká osobní záležitost vyplývající z komunální politiky v Třebechovicích pod Orebem. Ta věc už pominula a domnívám, se, že autor nápisů není na svobodě.

Takže máte podezření na konkrétního člověka?
Prokázáno to nebylo, ale sám považuji za velmi pravděpodobné, že dotyčný je vazbě. A také problémy ustaly.

Vladimír Derner

Vladimír Derner vede do krajských voleb Koalici pro Královéhradecký kraj.
  • Šedesátiletý projektant a statik v oboru betonových a železobetonových konstrukcí byl deset let starostou Třebechovic pod Orebem, krajským zastupitelem je od roku 2000.
  • Je předsedou krajského výboru KDU-ČSL a jedničkou kandidátky Koalice pro Královéhradecký kraj.
  • Ve vedení kraje už dvakrát působil, náměstkem hejtmana byl v letech 2001-2004 a 2009-2012.

Máte povědomí, čím jste sprejera mohl vyprovokovat?
Patrně šlo o hlasování o územním plánu. Když jde na úrovni komunální politiky právě o územní plán, vždy to obnáší značné majetkové dopady. Každý má představu, že se mu musí ve všem vyhovět, a u toho, kdo nedokáže pochopit, že ne všude lze stavět, mohou se věci odvíjet třeba takovým způsobem.

Vy ale dráždíte i vedení kraje. Třeba každoročním vyvěšováním tibetské vlajky. Přiznejte: že vy se na 10. březen vždy těšíte?
Ani ne, spíš je to taková moje vytrvalostní záležitost. Myslím si, že člověk by v určitých principiálních věcech měl být důsledný a vytrvalý. Jestliže je dnes někdo ochotný prodat svobodu Tibeťanů za určitý obchod, kdo nám zaručí, že ten samý člověk, až půjde do tuhého, neprodá kvůli kšeftu i nás? Je to velké memento i pro současnou dobu. Vidíme, že problémy se k nám zvolna začínají blížit. Jde o to, abychom si začali uvědomovat, že náš život zdaleka neurčuje kšeft.

Jak se tedy díváte na sbližování s Čínou, ke kterému zavelel nejen Hrad, ale i současné vedení hejtmanství?
Vždy je třeba zvažovat výhody a nevýhody. Když se s Čínou hospodářsky sbližuje celý svět, nevidím problém v tom, že děláme totéž. Považuji však za zcela nepřijatelné, aby nám Čína říkala, jak se máme chovat v politických záležitostech. Chci tím říct jen tolik, že když jí vadí například vyvěšení tibetské vlajky a přenáší to i do hospodářské roviny, v ten okamžik už kšeftujeme se svobodou.

Kšeftování se svobodou se podle vás projevuje i v Královéhradeckém kraji?
Argumenty kraje proč nevyvěšovat vlajku jsou stále stejné, jde prý o obchod a nemůžeme jej ohrožovat nějakými názory na lidská práva. To je přece nebezpečná hra. Je sice fakt, že Tibet je vzdálený a jeho problémy se nás netýkají, ale určité postoje se mohou projevit i v situaci, kdy potíže příliš vzdálené nebudou. Například válka na Ukrajině, vážným problémem je ale také otázka migrace. Naše společnost je zralá k tomu, aby si si musela lépe uvědomovat, kde jsou hranice kšeftu a kde nepřekročitelných principů.

Když jsme u těch principů: vadí vám hodně krajská rudo–oranžová koalice?
Za prvé: vláda komunistů je pro mne velkým zklamáním, protože představují politický směr, který je nositelem třídního boje a nenávisti, což jsem zažil na vlastní kůži. To je v příkrém rozporu s hodnotami svobody a demokracie. Za druhé: tato koalice měla těsnou většinu jednoho hlasu. Sociální demokraté přitom mohli postavit koalici podstatně silnější, navíc s demokratickými stranami. Myslím, že v tomto případě mocenské ambice sociálních demokratů převýšily nad hledáním širšího kompromisu. A bohužel se to promítlo i do výsledků této koalice, které nejsou nijak oslnivé.

Máte tedy ČSSD stále za zlé, že vás před čtyřmi lety vyměnila za komunisty?
Bylo to jejich rozhodnutí a myslím si, že i oni sami dnes také vidí, že jim to neprospělo. Všichni jsme o něco moudřejší a třeba právě proto ta zkušenost za něco stála.

Vy byste do holportu s komunisty nešel za žádných okolností?
Jsou určité věci, které jsou pro nás nepřekročitelné. U komunistů opravdu nevidím ani sebemenší snahu ustoupit od principů, které nám za mého mládí tloukli do hlavy.

Jsou ještě některé strany či uskupení, se kterými spolupráci vylučujete?
Troufám si tvrdit i za naše koaliční partnery, že jediný zásadní problém máme s komunisty. Jsme připraveni spolupracovat s každým, komu půjde o dobrý vývoj v kraji. Není to otázka jen stran, ale i konkrétních lidí, jejich schopností a co je za nimi.

Vladimír Derner vede do krajských voleb Koalici pro Královéhradecký kraj.

Mluvíte o potenciální spolupráci s některými extremistickými stranami či uskupeními?
Ty jsem opravdu do svých úvah ani nezahrnul, protože nepředpokládám, že budou v zastupitelstvu.

Před chvíli jste se zmínil, že vážným problémem je podle vás téma migrace. Myslíte, že i v našem kraji?
Je to problém Evropy, který trvá už 1 300 let a dnes má podobu migrace. Problém to je závažný, protože to znamená stěhování národů, což tu naposledy bylo po pádu Římské říše. Migrace znamená, že se mění nejen obyvatelstvo, ale i kultura a způsob života. To je závažný problém, kterému čelíme, ale nějaké okamžité výkřiky tuto záležitost nevyřeší. Je to jedna z velkých výzev pro celou Evropu, zamyšlením nad našimi hodnotami a nad tím, co jsme ochotni udělat pro zachování naší kultury a způsobu života. Na druhou stranu imigrace - tedy příchod jiných lidí, kteří se adaptují a přijmou tuto kulturu - je v jistém rozsahu přijatelná i přínosná. Naším cílem tedy musí být, aby nešlo o masivní migraci a osidlování našeho území, ale o imigraci a přijímání lidí, kteří jsou schopní přijmout náš způsob života, hodnoty a kulturu.

Pojďme zpět ke krajské rudo-oranžové koalici, která zvenčí vypadá docela konstantní. Vy ji však můžete pozorovat docela zblízka. Myslíte, že je skutečně pevná?
Ono jí nic jiného než se tvářit pevně ani nezbývá, protože má těsnou většinu jednoho hlasu. Pokud se jí ale nepodaří zajistit stoprocentní účast všech svých zastupitelů, potom se věci ze zastupitelstva často stahují. Že to uvnitř této koalice někdy i velmi skřípe, je nám známo, nicméně snaha udržet se u moci všechno přebila.

A co opozice: není spíš rozdrolená než jednotná?
Myslím si, že naopak velmi dobře spolupracujeme, máme společné porady a řekl bych, že svou roli plníme celkem dobře.

Nebudu jmenovat, ale zaslechl jsem, že jedna z pravicových stran se v opozici někdy chová jako utržená ze řetězu...
Výhodou opozice je, že uvnitř nejsou žádné závazky a nemusí se držet jednotná lajna. Tak se to i projevuje. Ano, někteří členové opozičních stran občas jdou i mimo svůj názor, ale opozice si tento přepych může dovolit a není to na škodu.

Hejtman Franc s jistotou končí. Za co byste jej pochválil a naopak?
Viděl jsem u něj velké nasazení a snahu porozumět problémům. Bohužel tomu ale neodpovídají výsledky. Jeho chybou bylo, že neuměl najít správné lidi, na které sázel. Velmi často se v různých organizacích i postech náhle objevovali různí lidé, kteří nejprve byli nedotknutelní, a pak byli vyhozeni. Umění politika nespočívá v tom, že všemu rozumí, ale že dokáže rozpoznat lidi, kterým lze důvěřovat odborně i lidsky. A právě tady to hejtmanovi drhlo.

Stál jste hodně o pozici jedničky kandidátky Koalice pro Královéhradecký kraj?
Mám do toho chuť. Je to velká odpovědnost i práce. Zkrátka mám příležitost zúročit všechno, co jsem pochytil ve svém profesním životě i za dobu působení ve veřejné správě.

Vicepremiér Pavel Bělobrádek o lídrovství neusiloval a spokojil se s dvojkou kandidátky?
Spíš jsme jej přiměli k tomu, aby byl v popředí kandidátky, protože je místopředsedou vlády a je zřejmé, že by zároveň nemohl být hejtmanem. On hodlá být zastupitelem, což prospívá všem, protože i pro členy vlády jsou nesmírně užitečné zpětné vazby mezi vládou, krajem a místní úrovní. Pozice Pavla Bělobrádka odpovídá tomu, že je místopředsedou vlády, že hodlá plnit své vládní povinnosti a že současně je hodně výraznou místní osobností.

Vy jste v politice už kolem 25 let. Opotřebovanost a únavu necítíte?
Můj politický život je pestrý. Jsem neuvolněný, což znamená, že se zabývám svou původní profesí, tedy stavařinou a politika je pro mě spíš doplněním a zpestřením. Opotřebovanost a únava mě nezasahují, protože politika není mým zaměstnáním.

Pochlubte se: Co považujete za svůj největší politický úspěch?
Za úspěch považuji třeba to, že co začnu, to také dodělám. Za mé poslední působení na úrovni kraje jsem měl na starost oblast sociálních věcí, kde se podařilo dosáhnout toho, o čem všichni mluvili: vytvoření sítě sociálních služeb, základu víceletého financování, stability a relativní jistoty i pro ziskový sektor.

Zkuste si tipnout, jak volby v říjnu dopadnou.
Špička bude dost vyrovnaná, bude se to týkat tradičních stran včetně hnutí ANO.