V sobotu před plesem uspořádali volyňští Češi v Nechanicích výstavu archivních

V sobotu před plesem uspořádali volyňští Češi v Nechanicích výstavu archivních fotografií, na snímku Galina Tětěruková. | foto: Martin Horký, MF DNES

Volyňské Češky zvaly v Nechanicích muže k tanci, poprvé v domovině

  • 0
V Nechanicích uspořádali potomci rodáků unikátní „holčenskou“. Poprvé od návratu z Ukrajiny do České republiky tu měli tradiční slavnost volyňští Češi, jejichž předkové žili sto dvacet let mimo domov.

Řízná dechovka, tanec, velká tombola, plné poháry, cinkání sklenic, noblesní róby a obleky. Prostě ples. Těch se v Královéhradeckém kraji pořádají stovky. Avšak bál, který v sobotu večer rozduněl stěny kulturního domu v Nechanicích, byl jiný.

Tato slavnost se nazývá holčenská. Vymysleli ji kdysi volyňští Češi jako alternativu režimním oslavám MDŽ v Sovětském svazu. Na té sobotní v Nechanicích tančilo na dvě stě volyňských Čechů a Češek.

Zadávat se mohou jen dámy

Slavnost je unikátní tím, že po celou dobu plesu platí dámská volenka. Holčenská se vyznačuje také vyrobenými umělými květinami, které si všichni účastníci kupují. Na Ukrajině byla veselice výjimečná i tím, že se plesové stoly prohýbaly pod českými koláči upečenými dle receptů prababiček.

U starších dam ještě občas zazněl ruský přízvuk. U mladších by nikdo nepoznal, že jejich rodiče přišli z východu. Na plese zněly české dechové písně i ukrajinské lidovky. Takové, které znali volyňští Češi z dob života v bývalém Sovětském svazu.

Volyňští Češi z Nechanicka

Z obce Třesovice nedaleko Nechanic kdysi odešli jejich pradědové na Ukrajinu a založili tam českou obec - Malou Zubovščinu.

Ta se rychle stala v širokém okolí nadprůměrnou, vynikala nejen podnikáním, ale i vyšším počtem vzdělaných a podnikavějších obyvatel. Na Ukrajinu odešli obyvatelé Třesovic u Nechanic po několika pohromách a katastrofách někdy kolem roku 1870.

Nejprve v pruskorakouské válce v roce 1866 pocítili, co to je být bojištěm, a pak v letech 1868 a 1869 obec zasáhly dva mohutné požáry. V té době se v Moskvě konal slet slovanských národů a car nabídl obyvatelům jiných slovanských zemí možnost usídlit se v širé ruské zemi.

Mnozí obyvatelé Třesovic, ale i Nechanic nebo Mokrovous nabídku vyslyšeli. Dostali navíc výhody -nepodléhali vojenské službě a nemuseli pětadvacet let platit daně.

Zpět do země předků se volynští Češi vrátili o sto dvacet let později, v roce 1991. Hnal je strach z Černobylu.

Letos si řekli, že slavnost jim pomůže jednou ročně sezvat řadu rodáků, kteří spolu žili v české obci na Ukrajině. Dnes už totiž žijí rozptýleně ve všech koutech republiky, tam, kde se jich po návratu do země předků ujaly obce a nabídly jim nový domov.

Bývalým sousedům je ale po sobě občas teskno. "Už na Ukrajině byla naše česká obec jakýmsi státem ve státě. A tady najednou bydlíme každý jinde. Přitom chceme, aby se znaly a kamarádily naše děti," řekla jedna z účastnic plesu.

Proto volyňští Češi pořádají jednou za pět let setkání v Jaroměři. Aby se ale sešli častěji, rozhodli se obnovit tradici "holčenské". A uspořádat ji v Nechanicích, kousek od obce Třesovice, odkud kdysi jejich pradědové odešli.

Pomohl jim Václav Havel

Potom, co vybuchl Černobyl a oni odešli z nově založené české obce Malá Zubovščina zpět, pomohl jim Václav Havel. Zařídil, aby se řada z nich z postižené oblasti mohla vrátit do pravlasti.

"Měli jsme velký strach, že jsme radiací ozářeni. Lidé žili v nejistotě, jestli jejich děti budou zdravé," říká Marie Cymbrovičová, která přijela na holčenskou s mužem i dětmi.

Ples volyňských Čechů uspořádal Vladimír Turek, který dnes žije na Karlovarsku. V patnácti letech, dva roky po návratu do České republiky, se začal zajímat o rodokmen svého rodu.

Našel v matrikách stopy svých českých předků a začal sbírat historické rodinné fotografie a sepisovat rodokmeny dalších obyvatel Malé Zubovščiny. Z fotografií uspořádal výstavu, která doprovodila sobotní setkání v Nechanicích a je k vidění v kulturním domě do středy.

"Holčenskou a výstavu pořádáme na Nechanicku, na posvátné půdě našich předků, odkud kdysi odešli," říká Vladimír Turek.

Ten si váží svých předků i za to, že v cizině nezmizeli. Do roku 1938 tam existovala česká výuka, po jejím zániku se učily děti česky doma. Obyvatelé obce vynikali nad lidmi z okolních vsí. Začali na Ukrajině pěstovat chmel a obchodovali s ním, měli kulturní dům, hospodu, své hasiče, kapelu, a dokonce vlastní symfonický orchestr.

V sobotu hrála volyňským Čechům jejich kapela

"Máme původní noty z 50. let, podle nichž hrál český orchestr v Malé Zubovščině. Hrajeme ale i lidové ukrajinské písničky," říká zpěvák Jaroslav Pilař, ale připomíná také těžké chvíle Čechů za stalinismu: "Stovky jich skončilo v sovětských gulazích. Zlikvidovali i mého dědečka."

Po odchodu mnoha obyvatel obce do České republiky dnes Malá Zubovščina zaniká.

"Zůstalo tam jen několik českých rodin, opuštěné domy obsadili přistěhovalci a nemají už k vesnici takový vztah," líčí Vladimír Turek. A dodává, že právě výtěžek z holčenské má pomoci zachránit český hřbitov v této obci.

"Možná jsme pro někoho pořád Rusáci"

Jeho sestra Jiřina Nováková je ráda, že české obyvatelstvo postupně přijalo volyňské Čechy mezi sebe.

"I když pro někoho možná pořád jsme Rusáci. Přestože jsme se narodili v někdejším Sovětském svazu, vždy jsme vnímali tehdejší Československo jako svůj domov, jako domovinu našich předků. Cítíme se Čechy," říká Nováková, která svou první holčenskou zažila těsně před stěhováním. Bylo jí šestnáct.

Tehdy jí tatínek poprvé dovolil, že může jít na ples a vyzvat podle tradice k tanci mužský protějšek. Po dvaceti letech si to Jiřina Nováková zopakovala v sobotu podruhé. Už ale v nové domovině.