Vedle masopustu, jízdy králů, sokolnictví a slováckého verbuňku již zapsaných by se na seznamu nehmotného kuturního dědictví UNESCO brzy mohli ocitnout i východočeští loutkáři. Usilují o to několik let (více čtěte zde).
Kvůli větší síle se rozhodli spojit s loutkáři v celé České republice a na Slovensku a zažádali o zapsání slovenského a českého loutkářství.
Pro Českou republiku by to byl již pátý zápis, pro Slováky třetí, ti zatím mají v seznamu nehmotného dědictví fujaru a terchovskou lidovou muziku.
Loutkáři se zaváží k vzniku galerie v Kuksu
Nominační tým dával žádost dohromady dlouhé měsíce, do konce března ji musí podepsanou ministry kultury obou zemí doručit do centrály UNESCO v Paříži. Verdikt by měl padnout ke konci roku 2016.
Seznam nehmotného kulturního dědictvíOchranu a rozvoj nehmotného dědictví UNESO vyhlásilo v roce 2001. Oficiální název každého přijatého dědictví zní Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Zápis na tento seznam pomáhá uchovávat různé tradice po celém světě. Česká republika má jako nehmotné dědictví zapsány 4 tradice: v roce 2005 se na seznam dostal slovácký mužský lidový tanec verbuňk, o pět let později UNESCO na svůj seznam zapsalo masopust z Hlinecka, který se v tamních vesnicích koná v téměř nezměněné podobě s maskami z 19. století, a také sokolnictví, o které se Česká republika dělí s Belgií, Francií, Jižní Koreou, Mongolskem, Marokem, Katarem, Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty, Sýrií a Španělskem. V roce 2011 na seznamu přibyla i jízda králů. |
Jedna ze členek nominačního týmu hradecká publicistka Lenka Jaklová věří, že Češi a Slováci mají naději na úspěch.
„Jsme loutkářskou velmocí. V ne tak vzdálené minulosti téměř nebyla v naší zemi obec, která by neměla loutkové divadlo, na našem území působily víc než tři tisíce loutkářů,“ říká Jaklová.
Právě ona byla i u zrodu původní myšlenky na zápis pouze východočeského loutkářství.
Součástí přihlášky jsou i jakési závazky na uchování tradice i v rámci Královéhradeckého a Pardubického kraje.
V barokním areálu Kuks na Trutnovsku by měla vzniknout galerie loutek v tamním Comoedienhausu.
„V závazku máme kromě galerie loutek také velikou putovní výstavu a podporu účasti loutkářů z obou zemí na mezinárodních festivalech,“ uvádí Jaklová. K nominaci museli natočit i desetiminutový film.
Kromě podpory samotných loutkářů a rozvoje tradice může mít tato aktivita i významný vliv na cestovní ruch v obou krajích.
„Kladná pro nás je jakákoliv snaha, ať nominace nakonec dopadne jakkoliv. O loutkářství se začne psát a mluvit, takže zájem vzroste,“ myslí si ředitelka Destinačního managementu Hradecko Daniela Mikšovská Manďáková.
Loutky by přilákaly turisty z Prahy do regionu
Snahu o zapsání na seznam oceňují i odborníci z Fakulty informatiky a cestovního ruchu Univerzity Hradec Králové.
„Turisté mají o nehmotné památky velký zájem, protože jim umožňují jiný typ zážitku, které movité památky nenabídnou,“ říká Michal Trousil z katedry rekreologie a cestovního ruchu.
Zároveň ale podotýká, že sám seznam nehmotného dědictví je mezi běžnými turisty dost opomíjen: „Lze předpokládat, že hraje významnou roli jen pro určitou skupinu turistů, která je vzdělanější, movitější a kulturně orientovaná.“
Aby se loutkářstvím podařilo do kraje přetáhnout část turistů z Prahy, musela by s ním být podle něj spojena řada dalších doprovodných aktivit.
České a slovenské loutky by nebyly první svého druhu v prestižním seznamu. Už na něm je zapsáno tradiční japonské loutkové divadlo, sicilské stínové marionety či indonéské javajky.
Tradice českého loutkářství sahá až do druhé poloviny 18. století, nejstarším známým českým loutkářem byl Jan Jiří Brát ze Studnice u Náchoda, který začal hrát s loutkami asi v 60. letech 18. století. Později se fenoménem stalo rodinné loutkové divadlo. V Československu byla v roce 1929 založena Mezinárodní loutkářská organizace.
