"Vajíčko je symbol znovuzrození. Dávalo se do hrobu a později i živým. Zvyky a obřady, které jsme zdědili, provázely venkovského člověka od narození do smrti. Lidé věřili, že je ochrání. Magické kouzlo z vajíčka chtěli přenést na sebe darováním, snědením, společným jídlem," říká čtyřiaosmdesátiletá bývalá úřednice.
Po válce se národopisci pokoušeli oživovat vymírající tradice a učili zájemce starým technikám. Tak se i ona v půli 60. let potkala s hanáckými kraslicemi polepovanými slámou. Vypracovala se a cestovala s nimi po výstavách ve Švýcarsku, Německu či Dánsku.
Slámová technika je přitom velmi pracná. Krasličářka spotřebuje na jedno vajíčko osm set až tisíc kousků nastříhané ječné slámy. Vejce napřed obarví v acetonové barvě, polepí je a lehce přetře lakem, aby se ornamenty lépe uchovaly. Zdobení jediného vajíčka přitom trvá celý den, pštrosí vejce zabere i týden. Své výtvory prodává zájemcům anebo je mění s ostatními tvůrci.
Její sbírka českých, moravských i slovenských kraslic už proto čítá několik set kusů. Na výstavě jsou k vidění třeba kraslice Josefa Holčíka se starobylými lidovými znaky či okované vajíčko od Frýdy Ježkové z Náchoda.
Výstava ukáže i ženské kroje
Jsou tu vajíčka se sítinou, s provrtanými otvory, voskovou batikou, vyškrabovanými ornamenty i s básničkami o Masarykovi. Kromě toho si návštěvníci prohlédnou i vajíčka a jarní zvyky z dalších zemí, jako je Maďarsko, Francie, Holandsko či Španělsko. Sběratelka ukazuje, jak vítají jaro v Číně, Japonsku a Turecku.
Navíc shromáždila i panenky v krojích. Posledních pět let sbírá taky ženské kroje. Jsou třeba z Kyjovska, Piešťanska, Mladoboleslavska nebo od Uherského Ostrohu.
Krasličářka se však s vlastní tvorbou definitivně loučí. "Už mi neslouží oči, ale s takovou chutí bych si k té práci zas sedla," lituje žena, která uspořádala výstavu s přáteli z vlastivědného spolku.
Na jaře prý skončí i s dětským kroužkem. Vedla ho bez nároku na odměnu 35 let. Teď zrovna se u ní učí patnáct dětí, z toho tři hoši.
"Mám ráda děti, mě to obohatilo. Do celostátní soutěže, která se koná každé tři roky, vyberou etnografové vždy dvacet nejlepších. Pět šest jich je vždycky z našeho kroužku," říká pyšně a předvádí dětské výrobky i nablýskané poháry. Její děti vyhrály pětadvacetkrát na oceňovaných místech.
Její učení se šíří dál
Ve volných chvílích píše krasličářka básně, naučila se s počítačem a stále něco vymýšlí. Cení si hlavně toho, že její škola zdobení se stále rozšiřuje o další tvůrce, učila totiž v Hradci Králové, Dvoře Králové nad Labem, Broumově či Trutnově.
Krasličářka i její východočeští pokračovatelé budou mít své místo i v knize, kterou připravuje Eva Večerková z Moravského zemského muzea v Brně.
Od etnografů má posvěcení, že vedle starých motivů může přidávat i vlastní, které si vždy s oblibou vymýšlela.
"Základním motivem je hvězda, což znamená štěstí, tím začínáme. Já jsem si přidala i mřížky či květinky," popisuje Anna Rusová, která si od Asociace malířů a malířek kraslic za své umění vysloužila titul mistra lidové umělecké tvorby.
Od hejtmana má zase Zlatý kolovrat. Výstava Toulání jarem je v síni Městského úřadu v Červeném Kostelci k vidění do neděle od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin.
