Mým domovem ztichlá je putyka, zpívá se v klasickém pijáckém šlágru. Těžko říci, jestli byly ztichlé, ale bývalo jich v Jičíně devadesát.
Pod názvem ...dopijem a půjdem aneb Staré jičínské hostince je připomíná nová výstava.
Za expozicí mapující hostince, hospody a restaurace v Jičíně do 2. světové války stojí autorka výstavy Jiřina Holá, jíž pomohli jičínští pamětníci. Ti přispěli vzpomínkami, historkami i postřehy.
"Hospody byly od pradávna místy občerstvení a krátkodobého přístřeší, ale také centrem společenského života. Při sledování, co a jak se v nich dělo, si lze udělat obrázek o životě obyvatel našeho města. Vždyť tu byly taneční zábavy a plesy, ale i jiná veřejná shromáždění a schůze, hrálo se tu divadlo, sály sloužily i jako tělocvičny," vysvětluje Jiřina Holá.
"Vznikaly zde politické strany, rokovalo se tu o rodinných či sousedských problémech, uzavíraly se dohody osobní i obchodní, dokonce i takové, které ovlivňovaly dění v celém městě či v širším regionu," dodává autorka.
Historické prameny i vzpomínky pamětníků se shodují, že lokálů bylo v Jičíně nepřeberně.
"Často rychle vznikaly a zanikaly, stěhovaly se z místa na místo, střídaly se v nich majitelé a nájemci, stálí a významní hosté. Někdy měly jen jednu místnost a sklep. My jich představíme devadesát, které jsou známé odnepaměti do 40. let 20. století," popisuje výstavu mluvčí Alena Anna Kyselo.
S historií a podobou zaniklých i dosud existujících hostinců, restaurací a hotelů seznámí fotografie, inzeráty a zprávy z dobových novin.
Texty dokumentující sídlo a majitele živnosti dokreslují úsměvné, senzační, smutné i docela obyčejné příběhy.
Obrazové a písemné informace doplňují typické části zařízení hostinců, pípy, sudy, sklenice či domovní znamení ze sbírek muzea nebo soukromých sběratelů. Výstava potrvá do 24. listopadu.
