Grafiky Krkonoš výtvarníka Stanislava Špeldy.

Grafiky Krkonoš výtvarníka Stanislava Špeldy. | foto: Archiv Stanislava Špeldy

Výtvarník ryje duši Krkonoš, problém mu dělá jen hotel Horizont

  • 1
Výtvarník Stanislav Špelda má našlápnuto stát se ve svém oboru užité grafiky tím, čím je pro Krkonoše v umění krajinářské fotografie Jiří Havel. Zaznamenává krajinu i architekturu a jeho dílo je neodmyslitelně spjaté s časopisem Veselý výlet, který se snaží zachytit paměť Krkonoš.

Pracovní stůl Stanislava Špeldy zabírá většinu rozlehlé místnosti. To aby se na něm daly rámovat obrazy, ale i tvořit krkonošské grafiky.

Pár barevných linorytů na stůl vyskládal. Některé jsou rozměrné, jiné nejsou větší než pohlednice. Mezi nejčastější motivy patří krkonošská příroda a horské boudy. Rydlem tvoří v linoleu jemnou strukturu, která bude ve finále po obtisknutí na papír loukou na hřebenech Krkonoš.

„Dávám přednost vícebarevnému linorytu. Je to sice pracnější, ale o to zajímavější,“ říká šedesátiletý muž, který se grafice věnuje 30 let.

Špelda vyzkoušel snad všechny techniky včetně mědirytů či leptů, avšak barevný linoryt mu učaroval nejvíce.

Vícebarevný linoryt vytváří tiskem z jednoho lina. Znamená to, že vyryje kresbu, nanese nejsvětlejší barvu, otiskne na papír, vyryje plochy, které patří této barvě a natře druhou barvou. Také tu otiskne na ten samý papír následují plochy, které patří druhé barvě a tak pokračuje dál a dál. Vtip je v tom, že původní rytina na linu se postupně mění, mizí z ní celé části.

Chyba rytce je tedy nevratná. „Dá to strašného přemýšlení. Přesto je to moje oblíbená technika. Během let mám už i svoje postupy, třeba si lino podlepuji, což mi umožňuje opřít ho o hranu stolu. Nemusím se pak nad tím tolik krčit,“ vysvětluje grafik.

Autoportrét se Sněžkou: kolem 40 hodin práce

K zaznamenávání krkonošské krajiny a architektury ho před lety přivedl jeho kamarád Pavel Klimeš, který je známý dlouholetou badatelskou činností, jež má za cíl uchovávat paměť Krkonoš.

„Když začal vydávat časopis Veselý výlet, přišel za námi do našeho úpického výtvarného spolku, abychom mu s tím pomohli. Chtěl, aby tam nebyly jen fotografie chalup a krkonošských bud, ale zároveň jejich kresby a linoryty. Do té doby to nikde nebylo. Já jsem se ujal linorytů, stal jsem se vlastně dvorním grafikem Veselého výletu a tak nějak nám to vydrželo doposud,“ říká Stanislav Špelda.

Díky tomu se v Krkonoších dostal i do míst, která jsou jinak nepřístupná nebo o nich málokdo ví.

„Chodili jsme do terénu, kde jsme malovali. Otevřely se mi úplně nové obzory. Krkonoše jsem začal vnímat v jiném světle, jako území s nesmírně zajímavou historií, jako místo mnoha příběhů. Moje poznatky o horách se díky společným výpravám Spolku přátel Krkonoš postupně zlepšovaly,“ ukazuje předposlední číslo časopisu.

Na titulce je velkolepá grafika laděná do teplých žlutých odstínů, na které vyryl a vytiskl na pětibarevném linorytu sám sebe, jak na Bílé louce u Luční boudy maluje Sněžku.

„Zadání bylo, aby na titulce byla Sněžka a v popředí malíř, který ji maluje. Na mně byla kompozice a barevné ztvárnění. Z jedné fotografie jsem vzal svoji postavu a vlastně vznikl autoportrét. Snad jen s tím rozdílem, že klobouk nenosím. Krkonošský malíř by však bez klobouku být neměl,“ usmívá se Špelda.

Konkrétně tento linoryt mu trval asi čtyřicet hodin práce. „Neživí mě to, je to můj koníček. Dělám to po práci, o to více mě to těší,“ říká.

Nevyhýbá se ani Krakonoši

Jeho linoryty navozují atmosféru dávných časů. Přesto většina z jeho grafických listů zpodobňují současnou podobu horských bud, krajiny, osad a vesnic.

„Stavení musí být k poznání, takové je zadání práce pro časopis. Okolí mohu dodělat trochu podle své fantazie,“ říká umělec.

Podle svých slov se nevyhýbá žádným krkonošským tématům, včetně poněkud ohraného vyobrazení vládce hor - Krakonoše. „Snad jen s hotelem Horizont v Peci pod Sněžkou jsem měl problém. Ta stavba je děsná, k Peci pod Sněžkou ale už neodmyslitelně patří a už jsem si zvykl. Doufám, že to, co v současnosti roste v Peci pod Horizontem na místě bývalého nákupního střediska, nebude ostudou,“ říká Špelda.

Asi stovku Špeldových grafik je do letošního prosince možné vidět v galerii Veselého výletu v Peci pod Sněžkou, kde má samostatnou výstavu.

„Krkonoše mají pro mne jedinečnou atmosféru, kouzlo, které umí vytvořit jen tamní příroda. I když někam cestuji, vždy se rád vracím domů, do Podkrkonoší, do Krkonoš. Fotograf Jiří Havel říká, že s fotografováním Krkonoš nebude nikdy hotový. Cítím to podobně. Můžete chodit na jedno místo, a pokaždé je jiné,“ dodává.