Dvojnásobně smutnou vzpomínku má na 18. prosinec 2011 i Petr Hladík z Janských Lázní, který k Hrádečku přijel se svojí svíčkou.
"Jsem tady proto, že jsem si pana prezidenta moc vážil. Bohužel jsem měl i tu smůlu, že zemřel ve stejný den jako můj táta, takže dnešek věnuji vzpomínkám jak na tátu, tak na něj," povzdechl si Hladík, který Havla znal ještě v dobách, kdy nebyl prezidentem. Seznámil je kamarád – prezidentův dvorní fotograf Bohdan Holomíček.
Přes kopec přijel na prezidenta zavzpomínat i Jiří Beneš. "Nepřijel jsem za prezidentem, ale za Vaškem. Bydlím za kopcem a on k nám občas přišel na návštěvu, aby nebyl pořád jenom u sebe na chalupě," řekl Beneš.
Přestože Hrádeček působí opuštěným dojmem, podle něj nechátrá a stále ho někdo jezdí udržovat. "Vždycky pěkně posekají trávník. Hlavně v létě chodím rád na procházky přírodou, tak jdu často kolem. Občas tady stojí nějaké auto, jestli s ním ale přijela paní Havlová nebo někdo jiný, to nevím," pokrčil rameny senior.
Že je chata většinu času prázdná, míní i Hladík, který přes Hrádeček často jezdí. "Paní Havlovou jsem tady za tu dobu viděl jen jednou. Je ale pravda, že to sem někdo jezdí udržovat," potvrdil.
Na bývalého prezidenta vzpomínal v dobrém, a to i na doby, kdy okolí Hrádečku střežila StB. "Támhle přes kopec si policajti postavili chatu, aby ho hlídali. Do styku jsem s nimi přišel jen jednou, když jsem ještě jako myslivec šel kolem s vozíkem na jeřabiny. Vašek tady zrovna měl na návštěvě nějakého Belgičana, tak to tu bylo obšancovaný. Hned mě stavěli, jestli tam náhodou nejdu, a celou cestu mě hlídali, abych tam náhodou nešel zadem," zavzpomínal Beneš.
Po roce 1989 estébáky vystřídala prezidentská ochranka. "Jednou už když byl Vašek prezidentem, šel jsem na procházku s vnukem, kterého jsem vezl v kočárku. Hned mě stavěli, asi se báli, abych v tom kočárku nevezl bombu," rozesmál se.
Boží znamení dalajlámy?
Kromě svíček, které během dne jezdili exprezidentovi zapalovat lidé z okolí, někdo na dřevěný plot označující soukromý pozemek přišpendlil i řadu červených papírových srdcí. Právě srdce bylo Havlovým oblíbeným symbolem, který dost často připojoval ke svému podpisu. "S díky vzpomínáme," stálo na jednom z nich. Někdo z prezidentových příznivců na dveře od stodoly pověsil malého korálkového anděla.
Nad svíčkami se rovněž třepotaly tibetské modlitební vlaječky. Právě tibetský dalajláma – Havlův přítel – byl jedním z posledních lidí, kteří se s ním setkali. Viděli se v Praze týden před prezidentovou smrtí.
První polistopadový prezident na své chalupě na Hrádečku zemřel 18. prosince 2011 po dlouhodobých zdravotních problémech. "Když přijel dalajláma, věděl jsem, že je to konec. To už se pan Havel přemáhal. Támhle na louce uprostřed býval buk a poté, co ho odřízli, zůstal tam čtyřmetrový kmen. V té době, co tady byl dalajláma, ten kmen, jak zapršelo a uvolnila se stráň, sjel dolů. Někdo by asi řekl, že to je božský znamení," už loni zavzpomínal Havlův nejbližší soused Vladimír Pechan.
