Umění, které oživovalo volné prostory socialistických sídlišť ze 70. a 80. let, lze dodnes v různých podobách najít na místech s dobovou zástavbou téměř po celém Hradci Králové. Nyní, po desítkách let, se na řadu tehdejších plastik začíná konečně pohlížet jako na kvalitní umění. I přesto jim však v Hradci hrozí zánik.
Některým se ostatně už nevyhnul jako například dvěma volavkám, které zdobily veřejný prostor u restaurace Metuje.
„Zjistili jsme, že město nechalo dílo sešrotovat, což lze hodnotit jako barbarství. Je zarážející, že o sešrotování rozhodly technické služby a odbor majetku na magistrátu,“ kroutí hlavou opoziční zastupitel Martin Hanousek (Strana Zelených).
Volavky od sochařky Jany Moravcové přitom podle hradeckého historika umění Ladislava Zikmunda Lendera patřily k tomu nejkvalitnějšímu, co v druhé polovině 20. století ve veřejném prostoru Hradce vzniklo.
„Byť na toto téma vzniklo po republice hodně soch, každé volavky byly jedinečné. Nechápu, jak mohla být socha v tak špatném stavu, aby musela být zničena, obzvláště je-li z bronzu,“ pozastavuje se Lender.
Podle hradecké radnice plastika nebyla bezpečná.
„Socha byla kombinací kamene a kovu, přičemž obojí vykazovalo velké známky porušení a koroze, takže obnažené a vyčnívající kovové prvky se staly zdrojem nebezpečí úrazu,“ říká mluvčí magistrátu Magdaléna Vlčková. Technické služby ji proto před třemi lety zlikvidovaly.
Radnici chybí odborník přes umění
Technické služby se však o všechna umělecká díla, jejichž pasport si město nechalo před několika lety vytvořit, starají. Pokud je potřeba nějakou sochu upravit, musí k tomu dostat podnět z radničního odboru majetku. Pověřenou osobu, která by dokázala jednotlivá díla ohodnotit, magistrát nemá.
„Jejich hodnota je stanovena podle výše pořizovací ceny, pokud je nám známa. Znalecké posudky na cenu děl jsme nezadávali,“ říká Vlčková.
Absence radničních odborníků je vidět na příkladu sochy Františka Ulricha. Tu nechala radnice odvézt jen rok po instalaci na náměstí Svobody.
Radnice tak disponuje pouze pasportem, který je k dohledání na webových stránkách města a jejž se snaží pravidelně aktualizovat, a to i podle připomínek obyvatel Hradce Králové. I díky nim tak úředníci před několika lety přišli na to, že z prostoru před plaveckým bazénem zmizela socha koupající se ženy a před pěti lety někdo ukradl plastiku pelikána z parčíku naproti poště na Pospíšilově ulici.
Před několika měsíci zmizela také jedna ze zlatých koulí na fontáně před muzeem. Opoziční zastupitelé na to upozornili magistrát, ale kdy se kašna dočká koule nové, ještě není známo.
„Technické služby hledají od roku 2014 vhodného výrobce náhradní koule. Řeší to s odborem památkové péče a v současnosti zpracovávají posudek originálního výrobku,“ ubezpečuje Jan Slavík, vedoucí oddělení hospodaření a evidence majetku města.
Zachovejte i méně hodnotné sochy, říká historik
Kromě magistrátu, který díla pouze eviduje, začíná skulptury objevovat a mapovat také odborná veřejnost, mezi nimi i historik umění Lender.
„Samozřejmě v těch dobách v Hradci vyrostla řada méně kvalitních či kýčovitých děl, ale také hodně hodnotných, například molekuly u farmaceutické fakulty nebo kamenná plastika kočky před stacionářem v Gagarinově ulici,“ vyjmenovává zajímavá dílka, která jsou po Hradci k vidění.
Pasport památek v HradciPřehled soch včetně fotografií naleznete na webu města |
Zároveň potvrzuje, že své místo ve veřejném prostoru mají i skulptury s menší uměleckou hodnotou.
„Jsou totiž dokladem vývoje naší společnosti. Jejich účelem bylo okrášlení životního prostoru v sídlištích, což udělaly. Když se nad tím zamyslíme, v současnosti jsme na to poněkud rezignovali. Uměleckých děl na sídlištích či ve veřejném prostoru moc nevzniká,“ posteskne si Lender.
A řada těch starých zaniká. Takový osud měl potkat i plastiku Dívka s kruhem od Karla Mahrly stojící před vstupem na Všesportovní stadion. Ta měla padnout za oběť velké přestavbě stadionu, ze které před časem sešlo. Zastupitelé nakonec odsouhlasili zachování plastiky i její rekonstrukci.
