JIří Tlustý, majitel firmy TL-Ultralight | foto: Jan Strouhal, MAFRA

Začínal jsem s třiceti tisíci, vzpomíná úspěšný výrobce letadel

  • 4
Pokud chcete odhalit tajemství úspěchu hradecké firmy TL-Ultralight, stačí se rozhlédnout po kanceláři jejího majitele Jiřího Tlustého. Uprostřed ředitelského stolu stojí sprej s olejem, kolem něj se povaluje nejrůznější nářadí a na zemi leží rozebraná vrtule.

Už jen z tohoto letmého pohledu je zřejmé, že pro šéfa jedné z nejúspěšnějších továren na ultralehká letadla na světě není vývoj a výroba ultralightů pouhým zaměstnáním. Je to jeho život.

"Pocházím z letecké rodiny. Můj táta létal jako dopravní pilot u ČSA, takže jsem i já po základní škole zamířil do leteckého učiliště v Aeru Vodochody, kde jsem po vyučení i osm let pracoval. Nýtoval jsem přední přetlakovou část albatrosů a hodně jsem se v té fabrice naučil. V podstatě z toho žiju do dneška," říká sedmačtyřicetiletý podnikatel.

Kdy vás napadlo se výrobou letadel živit?
Mě létání vždycky bavilo. Ale nechtěl jsem chodit do aeroklubu, protože tam se stále jen natírala vrata a nic se nedělo. Tak jsem si letadla začal stavět sám. Už před rokem 1989 jsem na koleně vyráběl motorová rogala, která jsem načerno prodával kamarádům. To byly takové první zárodky mého podnikání.

JIří Tlustý, majitel firmy TL Ultralight

Firmu jste založil v roce 1989. Ještě před sametovou revolucí, nebo až po ní?
Po ní. Ale velice krátce. Jakmile starý režim padl, dal jsem v práci výpověď a ve sklepě rodinného domu ve Věkoších jsem si zařídil první dílnu. Zpočátku jsme to táhli s kamarádem ve dvou. Ale na podnikání je potřeba mít povahu a jemu to úplně nevyhovovalo. Tak jsme se po osmi letech v dobrém rozešli a od té doby je to jen na mně. Dnes ten rozchod zpětně vidím jako naprosto klíčovou věc. Kdyby k němu nedošlo, nikdy by firma nebyla tam, kde je dnes. Drželi bychom se víc při zdi.

Letadlo ani jeho výroba není levná záležitost. Jak jste si opatřil kapitál na rozjezd svého podnikání?
Nikdy jsem si nevzal úvěr. Dluhů jsem se hrozně bál. Úplně na začátku jsem měl jen vlastníma rukama vypiplaný Fiat Mirafiori, který jsem skoro se slzami v očích dal za 60 tisíc korun do autobazaru. Byl jsem čerstvě ženatý, čekali jsme s ženou první dítě, tak jsme polovinu peněz rozdělili do čtyřiadvaceti obálek, abychom měli na dva roky na živobytí, a se zbytkem jsem začal podnikat. A s těmi třiceti tisíci jsem došel až sem.

Firma TL-Ultralight v číslech

Vznik firmy 1989
Vyrobeno letadel celkem
1 000
Současná roční produkce 100
Počet zaměstnanců 100
Vyráběné typy letadel TL-2000 Sting, TL-3000 Sirius
Cena letadel 1,5 až 2,5 milionu korun

Jaké má dnes vaše firma postavení na trhu?
V České republice nemáme v současné době v oblasti ultralightů větší konkurenci. Ve světě patříme mezi pět největších výrobců. Ročně vyrobíme kolem stovky letadel. Za dobu existence firmy jsme jich postavili přes tisíc. Ale úspěchy rozhodně nepřišly samy od sebe. Prvních osm let jsme prodávali jenom doma. Uchytit se na zahraničních trzích se nám stále nedařilo, ačkoliv jsme to zkoušeli, jak se dalo. Ale proti nám stál třeba obří francouzský Cosmos, jehož šéf mě dnes uctivě zdraví, protože jsme už dávno daleko před nimi. I ostatní světoví výrobci ultralightů dnes sledují, co děláme, a často se nás snaží kopírovat.

Jak se vám tedy podařilo prorazit do zahraničí?
Konkurence o mně říká, že mám mimořádný cit pro to, co chce trh. Sám nevím, v čem to je. Samozřejmě, že sleduji, co se v naší branži děje, zkouším stále něco vymýšlet. Ale přichází to tak nějak samo. Jasně, že člověk šlápne i vedle, ale nesmí se to stávat příliš často.

S rozvojem firmy určitě narůstaly i požadavky na výrobní prostory...
Párkrát jsme měnili místo a výrobu jsme měli rozstrkanou na několika adresách. Došlo to tak daleko, že jsem začal shánět vhodný pozemek pro stavbu továrny s malým letištěm pro zalétávání a testování našich letadel. Měl jsem asi pět tipů na startovací plochy pro práškovací letadla v okolí Hradce, u kterých bych mohl postavit fabriku, když se objevila možnost koupit od magistrátu zchátralou budovu přímo na hradeckém letišti. A bylo rozhodnuto.

Kolik typů letadel dnes vyrábíte?
Základem našeho výrobního programu jsou dva typy - hornoplošník Sirius a dolnoplošník Sting. Oba vyrábíme v mnoha variacích a s nejrůznějším vybavením.

JIří Tlustý, majitel firmy TL Ultralight

Za jakou částku se dá stroj od vás pořídit?
Od půldruhého do dvou a půl milionu korun. Podle rozsahu vybavení. Když jsme začínali, chtěli jsme vyrábět co nejlevnější letadla. Dnes je to naopak. Vyrábíme luxusní a drahé stroje srovnatelné se světovou špičkou. Druhou stranou téže mince je fakt, že ne každý si je může dovolit.

Čeká se na vaše letadlo dlouho?
Obvykle je dodáváme za tři měsíce od objednání. Souběžně děláme na dvaceti až třiceti strojích v různých stádiích rozpracovanosti.

Kde všude vaše letadla létají?
V desítkách zemí po celém světě. Hodně velké zastoupení máme v Itálii, velice silní jsme byli i v Americe. Tam nám však uškodila krize, i když teď se tamní prodeje zase trošku zvedají. Ale naše letadla létají i v exotičtějších zemích. Třeba v Kazachstánu armáda na našich strojích učí létat vojenské piloty, v Angole zase s našimi letadly hlídají hranice.

Hledáte i nové trhy?
Chceme se víc uchytit na východě. Velký úspěch mělo představení našeho Stinga na světové výstavě EXPO 2010 v čínské Šanghaji. V Číně se mi také podařilo sehnat hodně silného prodejního partnera a co je ještě podstatnější - od ledna tam otevírají nebe každému, kdo chce létat. Podobně jako se to stalo u nás po roce 1989. To všechno chceme v následujících měsících využít k proniknutí na čínský trh.

Kdo má ve firmě na starosti vývoj? Od koho přicházejí nápady?
Většinou je to z mé hlavy, i když na to v podstatě nemám vzdělání. Nejsem ani inženýr. Jsem obyčejný letecký mechanik. Ale mám kolem sebe tým lidí, kteří mi potřebné výpočty provedou. Já jim však stále udávám směr, kterým se mají ubírat.

A na čem pracujete právě teď?
Uvádíme na trh svoji vlastní vrtuli. Dosud jsme dávali do našich letadel vrtule jiných značek, ale vadilo mi, že výrobci nebyli ochotni je přizpůsobit mým představám, které by vrtule učinily pro klienty ještě příjemnější, pohodlnější a ovladatelnější. Oni vrtule vyrábějí, ale nelétají s nimi, chybí jim ta praktická zkušenost. Tak jsem si udělal vrtuli po svém a věřím, že to bude šlágr.

V čem vidíte základ úspěchu vaší firmy?
Především v práci. Ve firmě jsem prakticky od rána do noci. A taky ve využívání moderních technologií. Loni jsme nakoupili za poměrně velké peníze několik nových mašin včetně zařízení na řezání vodním paprskem, počítačem řízených obráběcích strojů nebo speciální frézy na vytváření forem. Vůbec bych nevěřil, že nás to může tak nakopnout. Dneska jsme díky těm strojům zase o několik pater výš.

Odpočíváte vůbec?
Ve volném čase se snažím být s rodinou, ale nejlíp si vyčistím hlavu při modelaření a závodění s dálkově řízenými modely aut. Do šesti jsem v práci, potom přijdu večer domů, otevřu si lahev piva, tu cucám celý večer a při ní si stavím v garáži nějaký model. To je můj relax.