Přestože je rozsudek pravomocný, spor dědičky původních majitelů Kristiny Colloredo-Mansfeldové s českým státem nekončí. Proti rozhodnutí soudu je totiž možné dovolání k Nejvyššímu soudu a případně i ústavní stížnost. Přetahovaná o unikátní památku tak vstupuje do dalšího dějství. Colloredo-Mansfeldová už jednou zámek na několik let získala zpět.
„Zatím nám zámek nevrátili, ještě musíme pokračovat. Rozumím tomu, vidí to jinak. Pro mě je to jasná věc, zámek je náš. Budeme i nadále čekat,“ řekla po vynesení rozsudku Kristina Colloredo-Mansfeldová, která se poprvé osobně účastnila jednání u krajského soudu.
Uvedla, že proti rozsudku podá dovolání. „Nekončí to, budeme pokračovat až do konce,“ dodala Colloredo-Mansfeldová.
Soudy se kauzou opět zabývaly poté, co ústavní soud vrátil případ na samý počátek. Klíčové je posouzení, zda nacistické okupační úřady za druhé světové války zkonfiskovaly rodový majetek z rasových důvodů.
Soud: Křivda se stala, ale ne podle zákona
„Nelze restitučnímu nároku žalobkyně vyhovět. Uvědomujeme si, že se tu stala křivda a to dokonce dvojnásobná, ale jsme vázáni zákonem a nálezy Ústavního soudu. Proto jsme dospěli k tomuto závěru. Rasový důvod konfiskace nebyl naplněn,“ uvedla předsedkyně senátu krajského soudu Dana Mazáková.
Právní zástupce památkářů Miloš Hošek rozhodnutí soudu přivítal.
„Je to správné rozhodnutí, protože akcentuje ty momenty, které od počátku považujeme za důležité. Tedy, že nejsou splněny všechny podmínky restitučního zákona. Tím, jak ten spor trvá dlouho, se může zdát, že je v eticko-právní rovině. V etické rovině můžeme mít pochybnosti, ale v té právní jsou jasně stanoveny mantinely a v těch se musíme pohybovat,“ řekl Hošek.
Připomněl také, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by její majetek byl zkonfiskován z rasových důvodů.
„Důležitý je hlavně druhý faktor, že konfiskováno bylo československým státem ještě před 25. únorem 1948 a otec žalobkyně neučinil pro navrácení majetku po roce 1945 (do roku 1949, pozn. red.) vše, co podle tehdejších zákonů měl,“ uvedl Hošek.
Ani podle něho spor nekončí: „Jsem přesvědčen, že se paní Colloredo-Mansfeldová nevzdá, stejně jako by se asi nevzdal památkový ústav.“
Ještě před vyhlášením rozhodnutí se soud zabýval listinnými důkazy, které na poslední chvíli žalobkyně předložila. Dokumenty měly posílit názor, že majetek rodu Colloredo-Mansfeld byl za války zkonfiskován na základě rasových důvodů.
„Je to zpráva americké armády z roku 1945, která se věnuje povaze činnosti německého komanda, které konfiskovalo majetek Židů. Z této zprávy poukazujeme na popis jeho činnosti. Jednou z postižených osob je uvedena princezna Berta, tedy babička Kristiny Colloredo-Mansfeldové,“ uvedl k jednomu předloženému svazku právní zástupce Colloredo-Mansfeldové Jakub Fröhlich. Podle něho se podařilo prokázat, že nacisté měli povědomí o předcích žalobkyně.
Exstarosta: Konec kauzy by byl přínosem
Vyhlášení rozsudku byl přítomen i bývalý starosta Opočna Štěpán Jelínek, který vedl město v období, kdy Kristina Colloredo-Mansfeldová na několik let dostala rodové sídlo zpět.
Čtvrt století u soudu1991 - Dědička rodu Kristina Colloredo-Mansfeldová požádala o vydání zámku v Opočně na Rychnovsku. Září 1995 - Okresní soud v Rychnově její nároky neuznal. 4. ledna 1999 - Žalobu Colloredo-Mansfeldů na vydání Opočna zamítl Krajský soud v Hradci Králové. 16. března 1999 - Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu proti Památkovému ústavu v Pardubicích na vydání opočenského zámku včetně pozemků. O rok později potvrdil rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové. 31. srpna 2000 - Nejvyšší soud vyhověl dovolání Kristiny Colloredo-Mansfeldové a zrušil zamítavé rozsudky okresního i krajského soudu. Věc vrátil do Rychnova. 12. června 2002 - Okresní soud v Rychnově nařídil vydání nejen zámku, ale také přilehlých pozemků a budov. Pardubický památkový ústav se odvolal. 13. května 2003 - Krajský soud v Hradci Králové v odvolacím řízení rozhodl, že stát má Kristině Colloredo-Mansfeldové vrátit zámek v Opočně a pozemky v okolí. Památkáři podali proti tomuto rozhodnutí dovolání k Nejvyššímu soudu, ale neuspěli. 13. ledna 2005 - Ústavní soud zrušil předchozí verdikty a vrátil celou věc Okresnímu soudu v Rychnově. 13. září 2005 - Rychnovský soud rozhodl, že zámek v Opočně by měl patřit Národnímu památkovému ústavu, rozhodnutí potvrdil odvolací soud v září 2006. Kristina Colloredo-Mansfeldová podala dovolání k Nejvyššímu soudu. 10. dubna 2007 - Zámek v Opočně převzal do své péče opět stát. Památkáři se zástupci šlechtického rodu podepsali protokol o předání nemovitostí v areálu opočenského zámku. 18. října 2007 - Pardubická pobočka Krajského soudu v Hradci Králové v odvolacím řízení rozhodla, že mobiliář zámku v Opočně náleží státu, nikoliv potomkům Colloredo-Mansfeldů. Listopad 2007 - Nejvyšší soud odmítl dovolání Kristiny Colloredo-Mansfeldové proti rozsudku královéhradeckého krajského soudu z roku 2006. Zámek a další nemovitý majetek na Rychnovsku tak zůstal státu. 19. března 2008 - Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl návrh na obnovení sporu o vlastnictví zámku Opočno, který podala Kristina Colloredo-Mansfeldová kvůli novým důkazům. 2. března 2009 - Nejvyšší soud odmítl dovolání zástupců rodu Colloredo-Mansfeldů, kteří se domáhali vydání mobiliáře zámku. 2. září 2010 - Ústavní soud odmítl stížnost Jeroma Colloredo-Mansfelda, jenž se spolu se sestřenicí Kristinou domáhal vydání vzácného mobiliáře zámku v Opočně. 24. dubna 2012 - Ústavní soud potvrdil, že zámek zůstane státu. Soudci po čtyřletém zkoumání odmítli stížnost Colloredo-Mansfeldové. 4. června 2013 - Nejvyšší soud odmítl dovolání Kristiny Colloredo-Mansfeldové, která tak nedosáhla obnovy řízení. 18. března 2014 - Ústavní soud vyhověl stížnosti Colloredo-Mansfeldové, která žádala obnovu řízení pro nové důkazy. 22. října 2014 - Okresní soud povolil obnovu řízení, po odvolání památkářů obnovu povolil v lednu 2015 krajský soud. 22. září 2015 - Okresní soud v Rychnově rozhodl, že zámek by měl patřit státu. 21. dubna 2016 - Krajský soud v Hradci Králové, který řešil odvolání Colloredo-Mansfeldové, rozhodl, že zámek patří státu. Zdroj: ČTK |
„Spolupráce mezi městem a zámkem byla na vysoké úrovni. Paní hraběnka se starala o zámek, vycházela městu vstříc, dělaly se tam akce, různé koncerty. Paní hraběnka například zrekonstruovala letohrádek, kde byla výstavní síň, chtěla, aby ten zámek žil a fungoval. Byli jsme spokojeni,“ uvedl Jelínek. Podle něho by bylo pro město i zámek prospěšné, aby soudy už konečně došly ke konečnému výsledku.
„Přínosem by bylo, kdyby zámek měl po pětadvaceti letech konečně jasného vlastníka. Pevně věříme, že to bude paní hraběnka,“ uvedl ještě před vyhlášením rozsudku exstarosta Opočna.
Kristina Colloredo-Mansfeldová se zámku, budov a pozemků domáhá podle zákona o mimosoudních rehabilitacích od roku 1991. Vyplývá z něho, že oprávněnou osobou je i ten, kdo měl nárok na majetek podle Benešova dekretu číslo 5 z roku 1945, zneplatňujícího některé majetkové úkony z doby okupace.
Muselo jít tedy o majetek zabavený z důvodu rasové perzekuce, který stát po únoru 1948 nevyrovnal. Opočenské panství zabrali otci dědičky, Josefu Colloredo-Mansfeldovi, v únoru 1942 nacisté jako nepříteli říše. Komunisté zámek už nevrátili. Sporné je, zda její otec žalobkyně přišel o majetek z rasových důvodů (o výpovědi historika jsme psali zde).
Podle památkářů o tom důkazy dědičky nesvědčí. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou jim dal za pravdu a loni nárok dědičky zamítl.
„Odvolání jsme podali, protože soud prvního stupně si nesprávně vyložil dosavadní závěry Ústavního soudu, a to zejména pokud jde o podmínku stoprocentní potřeby prokázání rasové diskriminace. Majetek by měl být navrácen,“ uvedl právní zástupce Kristiny Colloredo-Mansfeldové Jakub Fröhlich.
Restituční spor se táhne už téměř čtvrt století. Soudy jednají ve věci opočenského zámku od září 1995. Většina rozsudků byla v neprospěch Colloredo-Mansfeldové.
Výjimkou byl červen 2002, kdy Okresní soud v Rychnově nařídil vydání zámku i přilehlých pozemků a budov Colloredo-Mansfeldové, a také květen 2003, kdy odvolací krajský soud rozhodl, že stát má dědičce vrátit zámek a pozemky.
Památkáři neuspěli s dovolání k Nejvyššímu soudu a až Ústavní soud v lednu 2005 zrušil verdikty okresního a krajského soudu a vrátil celou věc zpět rychnovskému soudu. Poté následovala série rozhodnutí, ze kterých měl radost stát.
Ten převzal zámek opět až v roce 2007. Předloni se kauza po několika letech vrátila na samý začátek poté, co Ústavní soud vyhověl stížnosti podané Colloredo-Mansfeldovou, která upozorňovala, že jí obecné soudy upřely právo na spravedlivý proces.
Následně obnovu řízení povolily rychnovský i hradecký soud (o obnově jsme psali tady). Ve svých verdiktech však přiřkly zámek opět státu.
