„Trať byla dlouhá 850 metrů. Poprvé přijely čtyři úplně nové posádky Francouzů. Účastnili se i nevidomí závodníci. Funguje to tak, že každý nevidomý závodník má svého mushera, který vozítko řídí a může brzdit,“ uvedl pořadatel Evžen Vyčichlo z České federace klubů vozítek s pedály.
Závody šlapacích vozítek, které si týmy vyrábí sami ze speciálních odlehčených materiálů, mají dokonce svá přesná pravidla. Například je zakázáno bránit v jízdě rychleji jedoucím vozítkům, během závodu se na nich mohou střídat nejvýše čtyři piloti. Oprava strojů, stejně jako výměna jezdců se děje výhradně v depu.
O vítězi rozhoduje bodovým systémem pětičlenná porota, která nehodnotí jen rychlost, ale i vzhled vozítka, doprovodný program týmu a další věci.
„Proto jsou šance mladších a starších závodníků vyrovnané. Zatímco mladší závodníci vsází na rychlost, starší na estetický dojem. Co vozítko, to musí být originál. Podvozky se kopírují všelijak, ale karoserie musí být jedinečná. Závod není jen o rychlosti, ale hodnotí se umělecký dojem, tedy i kostýmy závodníku. Každý tým také před samotným závodem předvádí prezentační scénku, která souvisí se vzhledem vozítka,“ vysvětlil Evžen Vyčichlo.
Silniční závody šlapadel mají původ na počátku 80. letech ve Francii a od té doby se konají v nejrůznějších místech po celé západní Evropě. Největší popularitě se těší ve Francii a Itálii. „V Česku je to sedmý ročník. Francouzi jezdí ale už od roku 1982,“ dodal Vyčichlo. Například ve Francii organizátoři závodů registrují dva tisíce šlapacích vozítek. V Hradci netradičnímu klání přihlížely podél celé trasy v centru města desítky lidí.
