Na více než dvacítku závodníků čekal 300 metrů dlouhý sjezd. Během něj museli na rohačky naložit pytle se senem a v cíli do poloviny naříznout dřevěnou kládu starou dvoumužnou pilou. I proto se čas nejlepších pohyboval okolo tří minut.
Fotogalerie |
„Nemáme skútr a na saních jezdím v zimě často. Rohačky se dobře ovládají, užila jsme si to. Klidně bych si je pořídila, ale dneska se už bohužel nedají nikde sehnat,“ poznamenala členka vítězného týmu Lucie Solařová z Malé Úpy.
Kdysi bývaly rohačky nezbytnou součástí každé chalupy, dnes jsou k vidění většinou už jen v muzeích. Organizátoři sjezdu si sedm zrenovovaných saní půjčili od kolegů z polských Kowar, kteří obdobné závody pořádají každý rok.
Závod v Malé Úpě se konal u příležitosti 450 let od první zmínky o horské obci. Pořadatelé doufají, že se z něj stane, tak jako v nedalekém Polsku, tradice.
„Kowary jsou odsud kousek a spousta místních lidí tam na závody jezdí. Rohačky jsou navíc spojené s historií Krkonoš a speciálně Malé Úpy, protože první turistické tratě pro jízdu na rohačkách vedly z Pomezních Bud do Polska,“ uvedla hlavní organizátorka Simona Skočdopolová.
Rohačky původně používali dřevorubci
První písemně zaznamenaný turistický sjezd se v Krkonoších uskutečnil v roce 1815. Měřil sedm kilometrů a vedl od hraniční boudy na sedle Przełęcz Okraj k zájezdnímu hostinci Pod Zlatou hvězdou v Kowarech. Turistické jízdy na dřevařských saních se staly masovou záležitostí. Ještě na konci 19. století vozily výletníky po Krkonoších tři tisíce rohaček tažených koňmi.
Ještě před dvěma týdny byla Malá Úpa pod sněhem, po prudké oblevě byli organizátoři vděční za pruh sněhu na sjezdovce. „Jsme rádi, že jsme závod vůbec mohli uspořádat. V dalších letech bychom chtěli, aby byl sjezd delší,“ dodala pořadatelka.
Další příležitost vidět rohačky v akci budou mít návštěvníci Malé Úpy v polovině března, kdy se zde koná tradiční akce Krakonoš a lyžníci. Nadšenci v dobovém oblečení a maskách budou v areálu Pomezky sjíždět sjezdovku na historických lyžích i saních.
Rohačky původně sloužily ke svážení dřeva z krkonošských lesů do údolí. Používali je už v 16. století dřevorubci, které do hor přivedl Kryštof z Gendorfu. Lesní dělníci přibližovali rohačkami dřevo ještě po druhé světové válce.
